Peugeot 504 – vůz roku 1969

Zlatá šedesátá léta přinesla automobilové ikony, na něž se dodnes vzpomíná s láskou. Patří k nim Peugeot 504, který nedávno oslavil padesátiny…

Peugeot 504 je jedním ze symbolů Francie přelomu šedesátých a sedmdesátých let, jeho konstrukce byla oceněna prestižním titulem Car of the Year 1968/1969. Je to tedy evropský Vůz roku 1968, později přeznačený na 1969, aby si novinka užila větší slávu po celý první rok výroby! Mezi oceněnými automobily z celého světa předcházel pětsetčtyřku revoluční NSU Ro 80 s rotačním motorem systému Wankel, dalším oceněným byl italský Fiat 128 (viz Automobil č. 9/2019). 

Peugeot 504 v základním provedení sedan se představil v září 1968. Vstup na svět měl dramatický, jeho premiéru o čtvrt roku oddálily studentské bouře, které tehdy (nikoli poprvé a naposledy) otřásaly zemí dobrého vína a tradiční vášně pro nejrůznější stávky! Proti svému předchůdci, typu 404, jehož design vznikl rovněž ve spolupráci s italským mistrem Pininfarinou, byl méně konvenční, příď přešla z kruhových na velkoplošné světlomety, záď byla elegantně zkosená lehce vzad, ale objem zavazadlového prostoru nadále nabízel velmi slušných 420 litrů. Nová 504 nenahradila žádný jiný Peugeot, typ 404 se vyráběl i nadále, vždyť legendární 403 přežil až do roku 1967! Spolu s malým typem 204, prvním Peugeotem s pohonem předních kol, tak francouzská automobilka značně omladila výrobní program dvojicí moderních vozů, které postupně dostávaly další varianty od populárního kombi až po dnes už vzácné kupé a kabriolety. Peugeot 504 byl tehdy vrcholem nabídky osobních vozů se lvem ve znaku (až do příchodu 604 v roce 1975). Zůstal u klasické koncepce, tedy s motorem uloženým podélně vpředu a pohánějícím kola zadní nápravy. Dostal do vínku čtyřválec konstrukce Peugeot typu XM 1,8 l s litinovým blokem a hliníkovou hlavou válců OHV (pohon vysoko uloženého vačkového hřídele řetězem), a to v karburátorovém provedení o výkonu 56 kW (76 k), alternativně také coby XM KF6 o výkonu 66 kW (90 k) s nepřímým vstřikováním paliva Kugelfischer. Motor je vlastně dalším vývojovým stupněm předcházejícího čtyřválce 1,6 l z Peugeotu 404, patřičně zesíleným s prodlouženým zdvihem a novým klikovým hřídelem. Během let se motory i výkony měnily, po dvou letech se čtyřválec zvětšil na dvoulitrový; automobil se totiž vyráběl opravdu dlouho!

Samonosná čtyřdveřová karoserie byla konstruována podle všech tehdejších poznatků o bezpečnosti, měla účinné deformační zóny vpředu i vzadu, prostor pro řidiče a cestující tvořil tuhý celek. Proti typu 404 se změnilo především zavěšení všech kol na nezávislé, i když se později zadní tuhá náprava u nejlevnější verze 504 L (1973) vrátila a posloužila rovněž kombi i legendárním užitkovým verzím Pick-Up, které pětsetčtyřku přežily a donedávna patřily k nejrozšířenějším automobilům v Africe (montáž v nigerijské Kaduně skončila až v listopadu 2006)! Přední kola byla odpružena vzpěrami MacPherson, vzadu nezávislé zavěšení tvořila vlečená ramena se šikmou osou kývání. Odpružení bylo komfortní po francouzsku s dlouhým zdvihem vinutých pružin a soustředných tlumičů, na obou nápravách se uplatnily příčné zkrutné stabilizátory. Od počátku se montovaly pouze radiální pneumatiky a proti dlouholeté tradici Peugeotu byl šnekový převod rozvodovky nahrazen kuželovými koly s hypoidním ozubením. 

Podobně jako u systémů transaxle byla skříň čtyřstupňové převodovky s rozvodovkou pevně spojena trubkou, v níž rotuje spojovací hřídel. Samotná převodovka samozřejmě zůstala vpředu u motoru, byla čtyřstupňová s řadicí pákou pod volantem, od roku 1969 pro karburátorový motor pak alternativně v nabídce třístupňová samočinná konstrukce ZF. Vozy s nezávislým zavěšením všech kol měly od počátku kotoučové brzdy i vzadu, standardně s podtlakovým posilovačem Bendix a omezovačem brzdného účinku vzadu v závislosti na zatížení vozu. Sedan s poměrně dlouhým rozvorem 2740 mm a celkovou délkou 4490 mm poskytoval velký a komfortní vnitřní prostor, užitečná hmotnost činila 480 kg, silnější typ dosahoval rychlosti 170 km/h a spotřeboval kolem deseti litrů na stovku kilometrů. Ještě více místa nabízela verze kombi 504 Break, protože došlo k prodloužení rozvoru na 2900 mm a délky na 4800 mm! Vyráběla se od dubna 1971, ovšem dostala také prostorově úspornější a levnější tuhou zadní nápravu (včetně bubnových brzd vzadu). Palivová nádrž se zvětšila z 56 na 60 litrů, verze Familiale byla dokonce sedmimístná (uspořádání sedadel 2+3+2). 

Tradicí Peugeotu jsou vznětové motory, v šedesátých letech je ve větším množství na evropském trhu nabízely pouze Peugeot a Mercedes-Benz. Na podzim 1970 se přidal Peugeot 504 GTD se čtyřválcem 2112 cm³ o výkonu 48 kW (65 k); hlavní výhodou byla snížená spotřeba levnější nafty na 8,5 l/100 km. Také vznětové čtyřválce byly vlastní konstrukcí Peugeotu, vycházející z řady Indenor. Samostatnou kapitolou jsou odvozené kabriolety a kupé 504, které pro Peugeota vyráběl přímo Pininfarina v italském Turínu; tyto krásné vozy v roce 1974 dokonce dostaly šestiválcový motor 2,7 l z projektu PRV (Peugeot-Renault-Volvo). Škoda, že nádherná studie třídveřového kombi-kupé 504 Pininfarina Break Riviera zůstala jen v jediném prototypu (1971). 

Přesně před čtyřiceti lety se zrodil Peugeot 504 Pick-Up, jenž postupně nahradil podobné užitkové verze odvozené z předchůdců 404 a 403. Měl větší užitečnou hmotnost 1100 až 1300 kg podle verze, ložnou plochu 2000 x 1500 mm a proti sedanům poněkud spartánštější výbavu. Pro verze Pick-Up a Break (kombi) připravil už tehdy bývalý výrobce závodních vozů Dangel přestavby na pohon všech kol 4x4, které nabízel v této řadě až do roku 1994. Ve Francii skončila výroba sedanů 504 v roce 1983, kombi vyběhla z produkce o dva roky později. Pokračoval však export a dodávky sestav 504 pro montáž v zahraničí až do devadesátých let. Nejdéle se Peugeoty 504 vyráběly v Argentině, kde prošly faceliftem a do roku 1999 jich tam vzniklo téměř půl milionu. Peugeot 504 byl jedním z nejúspěšnějších vozů vyšší střední třídy. Celková výroba dosáhla 3,6 milionu automobilů.

PEUGEOT 504 (1969)  

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA      
Kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, skloněný vpravo o 45° a uložený podélně vpředu; OHV 2V, nepřímé vstřikování paliva Kugelfischer; 1796 cm³ (ø 84 x 81 mm); 8,36:1; 66 kW (90 k)/5600 min^-1 a 132,4 N.m/ /3000 min^-1; jednokotoučová suchá spojka, čtyřstupňová synchronizovaná převodovka s řazením pod volantem; pohon zadních kol.

PODVOZEK
Samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu na příčných ramenech a vzpěrách McPherson, vzadu na vlečených podélných trojúhelníkových ramenech se šikmou osou kývání; pérování vinutými pružinami a soustřednými teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy Girling s průměrem kotoučů 273 mm, podtlakový posilovač Bendix; hřebenové řízení; pneumatiky 175 R 14.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI
Rozvor náprav 2740 mm, rozchod kol 1420/1410 mm; d/š/v 4490/1690/ /1460 mm; objem zavazadlového prostoru 420 l; objem palivové nádrže 56 l; pohotovostní/celková hmotnost 1200/1680 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce)
Největší rychlost 170 km/h; spotřeba paliva 9,0 – 10,0 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie