Novo, Omega, Disk – První automobily z Brna

V roce 1921 začal Ing. Břetislav Novotný v malé dílně v Brně stavět cyclecar vlastní konstrukce jménem Novo. Dokončil jej na jaře 1922 v Praze a v letech 1923 a 1924 pak v brněnské Zbrojovce vedl konstrukci jeho pokračovatele, lidového vozu Omega, záhy přejmenovaného na Disk.

Ing. Břetislav Novotný (1892–1965), rodák z Hulína, odmaturoval v roce 1911 na brněnské reálce, vysokoškolská studia zahájil na místní technice a poté získal titul leteckého inženýra v belgickém Lutychu. Technické vzdělání si dále doplňoval v Paříži. Po skončení první světové války krátce sloužil v nově formovaném československém letectvu, v roce 1920 se rozhodl věnovat konstrukci automobilů. Inspirovaly ho zejména francouzské cyclecary.

Svůj vůz Novo opatřil samonosnou celokovovou karoserií, tuhými nápravami odpruženými podélnými čtvrteliptickými listovými pery a osobitě řešeným poháněcím ústrojím. Za přední nápravu uložil vzduchem chlazený dvoudobý dvouválec, výrobek berlínské firmy Paul Baer Motorenfabrik GmbH, který z objemu 770 cm³ dával výkon 12 k (9 kW). Na motor navazoval třecí převod: kolmo na setrvačník byl umístěn kotouč, jenž se pomocí ruční páky příčně přesouval, čímž se měnil převodový poměr.

Doleva od středu setrvačníku byla poloha zpětného běhu, doprava pět rychlostí pro jízdu vpřed. Odpovídaly jim polohy ovládací páky kotouče v zářezech kulisy na palubní desce.

Přenos točivého momentu k zadní nápravě obstarávala dvojice zapouzdřených řetězů s předlohou pod řidičovým sedadlem. Brzdy byly jen vzadu, cyclecar s rozvorem 2300 mm a délkou 3200 mm vykazoval hmotnost necelých 400 kg a jezdil rychlostí až 70 km/h.

Na přelomu let 1922 a 1923 dokázal Ing. Novotný přesvědčit vedení tehdejších Československých závodů na výrobu zbraní v Brně, že dále vyvíjený nástupce vozu Novo bude vhodným výrobkem pro jejich budoucí automobilku. Projekt s označením Omega dostal zelenou v únoru 1923 a Ing. Novotný získal ve Zbrojovce konstruktérské i dílenské zázemí, a také finance pro jeho realizaci.

Omega bezprostředně navazovala na Novo, převzala systém třecího převodu a sekundárního převodu řetězy, samonosnou konstrukci celokovové karoserie a tuhé nápravy na čtvrteliptických listových perech, dostala však zcela nový motor. Ing. Novotný pro ni zkonstruoval vodou chlazený dvoudobý řadový čtyřválec, jenž v té době neměl v Evropě obdoby. Tříkanálový dvoutakt měl válce v jednom bloku se společnou odnímatelnou hlavou a z objemu 598 cm3 dával výkon 10 k (7,5 kW). Každý válec měl svoji zapalovací cívku a přerušovač. Zvláštností byl trubkový chladič, který zabíhal až nad motor a tvořil rám kapoty. V této podobě se však neosvědčil. Vůz s rozvorem náprav 2450 mm a metrovým rozchodem kol měl 3220 mm dlouhou dvoumístnou otevřenou karoserii. Vážil jen 380 kg a dosahoval největší rychlosti 70 km/h.

Do podzimu 1923 vznikly dva prototypy ­lidového vozu Omega, z nichž první byl 18. října 1923 předveden členům tzv. Zařizovacího výboru, předchůdce správní rady pozdější akciové společnosti založené v červnu 1924. V listopadu a prosinci 1923 proběhly jízdní zkoušky obou vozů, mimo jiné pětidenní test na 815 km dlouhé trase vedoucí z Brna přes Tábor do Plzně, pak do Prahy a přes Poličku zpět. Výsledky zkoušek byly vcelku uspokojivé a Omega byla schválena k sériové výrobě. Označení Omega však už měl zaregistrováno dovozce stejnojmenných anglických motocyklů, a tak vůz v lednu 1924 přejmenovali na Disk.

Po technické stránce zůstalo zpočátku vše téměř stejné, od dvoudobého čtyřválce přes třecí a řetězový převod až po samonos­nou karoserii s jedinými dvířky na levém boku. Disk dostal svislý lamelový chladič s maskou a vedle dvoumístné verze se objevila i tří- až čtyřmístná.

Veřejnosti se vozy Disk představily počátkem května 1924 na mezinárodní výstavě automobilů v Brně. Zároveň továrna začala přijímat objednávky na první sérii, jež měla čítat 150 vozů. Cena třímístného vozu Disk byla stanovena na 19 200 Kč a byla velice lákavá, vždyť otevřená třímístná Praga Piccolo stála v téže době 34 000 Kč a nejlevnější tříkolka Trimobil od firmy Šibrava 24 000 Kč.

Podle dobového prospektu poháněl Disk již zmíněný dvoudobý čtyřválec o objemu 598 cm³ a výkonu 10 k (7,5 kW). Mazal se přidáváním oleje do benzínu v poměru 1:20, v motorovém prostoru uložená palivová nádrž měla objem 17 l. Vůz měl elektrické osvětlení Bosch s napětím 6 V a nově i elektrický spouštěč motoru. Prospekt sliboval disková kola Michelin s pneumatikami rozměru 700 x 80. Vůz s rozvorem náprav 2450 mm byl dlouhý 3400 mm, široký 1200 mm a k hornímu okraji čelního okna vysoký 1370 mm, s nataženou střechou měřil do výšky 1505 mm.

Vykazoval pohotovostní hmotnost kolem 450 kg a celkovou 700 kg, podle výrobce dokázal vyvinout rychlost 60 km/h a spotřeboval zhruba 10 l dvoudobé směsi na 100 km. Během zkoušek prvních pěti zhotovených vozů se projevily vážné potíže se sekundárním převodem řetězy, jenž byl u sériové verze nahrazen kardanem. Tím a dalšími úpravami však Disk přibral na hmotnosti, což se projevilo opakovanými poruchami třecího převodu.

Ing. Novotný odešel ze Zbrojovky v říjnu 1924 s vysokým odstupným, které v Praze investoval do vývoje dalších lidových vozů. Vedení společnosti ve snaze omezit finanční ztráty rozhodlo dokončit a prodat ­rozpracované vozy první série, v další výrobě ale nepokračovat. Během roku 1925 byly vozy skutečně rozprodány, mnohé se však po reklamacích vrátily do továrny. Některé byly po opravách levně odprodány zaměstnancům Zbrojovky, další byly údajně rozmontovány na náhradní díly nebo sešrotovány.

V oficiální statistice motorových vozidel v Československu k 1. říjnu 1926 však ­figuruje 81 (slovy jednaosmdesát) vozů Disk. Zda byly skutečně v té době ještě v provozu, nevíme. Dodnes se patrně dochoval jen jediný Disk ve sbírce Technického muzea v Brně. Ve Zbrojovce ale na dvoutakty nezanevřeli, už v září 1926 měla na pražském autosalonu premiéru klasicky stavěná Zetka Z 18, poháněná dvoudobým dvouválcem litrového objemu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie