Moretti Automobili – Eleganza del Stile

K posledním italským karosárnám, jež vyráběly relativně dostupné sportovní vozy s mechanickými skupinami Fiat, patří turínská Moretti…

Elegantní sportovní automobily ze šedesátých až sedmdesátých let byly vyvrcholením celoživotního díla Giovanniho Morettiho, který rozhodně neměl v životě na růžích ustláno. Přestože u jeho kreací nelze nevidět inspiraci slavnými vzory, k nimž patřila mnohá díla Bertoneho i Pininfariny, z dnešního pohledu je téměř ne­uvěřitelné, kolik rozmanitých konstrukcí pod jeho značkou vzniklo.

Vyráběly se jen v malých sériích, přesto však nezanedbatelných, vždyť například ještě v roce 1973 opustilo továrnu na Via Monginevro v Turínu přesně 3292 osobních vozů Moretti. Jejich produkce zanikla až v osmdesátých letech, kdy podnik převzali synové zakladatele Sergio a Gianni Moretti. Poslední Moretti vznikly na základě moderních automobilů Fiat (Panda a Uno). Ještě dříve než Giovanni Moretti uzavřel smlouvu o spolupráci s Fiatem, vyráběl kompletní automobily včetně vlastních motorů. Cesta k nim však nebyla snadná. Od mládí musel pracovat, narodil se roku 1904 v Reggio Emilia, v osmi mu zemřel otec, v šestnácti osiřel úplně. Prodal svůj bicykl a vyrazil na zkušenou do Turína.

Nastoupil v továrně na motocykly Elettra firmy Ladetto & Blatto, stal se šéfmechanikem a dokonce závod­níkem, za vydělané peníze si otevřel svou první dílnu v Turíně (1924), pracoval tam v noci a ve dne u Elettry, než se definitivně osamostatnil a v roce 1928 postavil svůj ­první motocykl 175 cm³, později vyrobil sérii tříkolek, kterých se prodala tisícovka po celé Itálii a vyvinul řadu elektromobilů SAMEM (Società Anonima Motocarri Elettrici Mo­retti). Jenže přišla válka a jeho továrnička byla vybombardována. Po roce 1945 si pořídil novou a stal se výrobcem automobilů. V chudé poválečné době byl hlad po jakýchkoli dopravních prostředcích, a tak Moretti vsadil na malý automobil, který pod označením La Cita vystavil poprvé na Milánském veletrhu 1946.

O rok později už byla na ­světě produkční verze s vlastním čtyřdobým dvouválcem 350 cm³ jako dvoumístný vůz s karoserií kupé, kabriolet nebo kombi, v roce 1949 prodloužená pro čtyři cestující a označená Moretti 600. Zadní kola čtyřmístného tudoru poháněl čtyřválec 592 cm³ OHC o výkonu 18 – 20 k; vozík uháněl rychlostí 105 km/h a spotřeboval pět litrů benzinu na stovku kilometrů; stal se alternativou nepoměrně rozšířenější pětistovky Fiat Topolino. Vlastní tvorba pak zahrnovala první sportovní varianty pro třídu 750 cm3, jež vítězily nejen na okruzích, ale i ve třídě na Mille Miglia a dokonce v Rallye Alžír-Kapské Město 1954! Výkon motoru až 58 k/7000 min^‑1 byl tehdy obdivuhodný, malý kapalinou chlazený čtyřválec 748 cm³ však byl překonstruován na dva vačkové hřídele v hlavě válců, čímž byl položen základ pro zvýšení z vý­konu 27 k/4250 min^‑1 u sériové verze OHC.

Karoserie různých modelů se více či méně lišily a Moretti získal označení nejmenší značka s největším sortimentem. Ještě se objevil větší čtyřválec 1204 cm³ DOHC a další varianty, ale už bylo zřejmé, že konkurovat velkým není finančně únosné. Giovanni Moretti se tedy soustředil na karosářské aktivity, po dohodě zahájil výrobu automobilů na základě mechanických skupin Fiat, které se těšily také servisnímu zázemí největší italské značky. Ve druhé polovině šedesátých let zcela přešel z vlastních konstrukcí pohonných jednotek na motory Fiat, pro své automobily je však dále upravoval. Mnohé jeho sportovní vozy pro chudé muže si designem nezadaly s kreacemi, jež vytvářely karosárny Pininfarina, Bertone nebo Ghia pro prestižní italské značky; výjimkou bylo jistě čtyřmístné kupé 850 S4 na podlahové plošině Fiat 850, samozřejmě omezené jejími proporcemi (jeden z těchto vozů v sedmdesátých letech jezdil v Praze s českou SPZ, stával ve Vítkově ulici v Karlíně).

V roce 1967 přišel k Morettimu tehdy třiatřicetiletý švýcarský designer Dany Brawand a řada vozů představených na těchto stránkách nese právě jeho rukopis, vycházející z bohaté šestnáctileté praxe u italské ka­rosářské hvězdy Giovanniho Michelottiho. Brawand se rozhodl opustit Michelottiho tehdy, kdy se jeho studio příliš zvětšilo a přešlo na více průmyslové metody. U Morettiho však mohl dále kreslit, připravil kupé na základě vozů Fiat 850, 124, 125 a 128, varianty Minimaxi (500, 126) a Midimaxi (127) ve ­stylu Jeepu, ovšem stále s jednou poháněnou nápravou, a také sedan 850. Nástup lidových vozů Fiat 600 a 500 byl pro Morettiho nepříjemný, v roce 1955 stála jeho 750 TDM téměř 1,2 milionu lir, zatímco první šestistovka od Fiatu jen 590 tisíc.

Vzal to sportovně a dohodl se s Fiatem o spolupráci, karosářskou divizi ostatně založil už v roce 1954, a s Giannim Agnellim byli přátelé. V roce 1957 tak vznikly první čtyřdveřové ­sedany Moretti 600 na podvozku Fiatu 600, kupé 500/600 s motorem Fiat vzadu a dokonce vlastní modely 750 TDM nyní na chassis Fiat 600, ale i vylepšené Fiaty 600 (500) jako Moretti 750 S (500 S)! Paleta produkce byla nepřehledná, mnohé sportovní verze, kupé i kabriolety, navrhoval Giovanni Michelotti, postupně typy s motory vzadu přešly na skupiny z Fiatu 850. Dobrým vtipem byly dodávky a kombi Moretti 500 Giardiniera, sice na plošině pětistovky, ale její motor přemístil dopředu, takže dvouválec poháněl přední kola místo zadních a vzadu zbyl větší prostor pro náklad či zavazadla! Úpravám Moretti v té době neunikly ani další typy Fiat včetně původní Multiply, 1100/103, 1300/1500 a šestiválců 1800/2300; v menší míře rovněž automobily Alfa Romeo, Lancia a Maserati. Poslední éra Moretti přišla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy se sortiment zúžil na vybrané sportovní typy, postavené na základě nové generace automobilů Fiat, označených 124, 125, 126, 127, 128 a 132. Byla to však la­butí píseň značky; brány továrny na Via Monginevro se zavřely v roce 1983, tedy rok před šedesátým výročím otevření první Morettiho dílny v Turíně.

Převzato z časopisu

Fotogalerie