Fahr(t)raum Museum – Nejen Austro-Daimlery

Jméno muzea ukrývá lingvistickou hříčku slov „řízení – sen – prostor“ v jejich nejširších významových souvislostech. 

Trefně navozují složitou a propletenou změť jmen, míst, společností a produktů spojených s jedním z nejlepších světových automobilových konstruktérů a vizionářů – Ferdinandem Porsche. Rodák z Vratislavic nad Nisou kromě němčiny hovořil plynule česky a v letech 1918 až 1939 byl občanem Československa. Ernst Piëch, nejstarší vnuk konstruktéra Ferdinanda Porsche, vzpomíná na dědečka a společná dobrodružství za volanty, na palubách různorodých vozidel a v konstrukčních kancelářích rozesetých po několika zemích. Jako výraz úcty založil tento v Londýně ponejvíce žijící obchodník a podnikatel nedaleko salcburského rodinného sídla v malebném, jezery obklopeném městečku Mattsee muzeum. Peníze průmyslníkovy rodiny zde vytvořily moderní prostory s velkoryse využitou elektronikou a výrazným zaměřením na získání pozornosti nejmladší generace. Vědělo se, že se Ernst Piëch snažil skupovat vozidla, jež zkonstruoval jeho dědeček. Roku 2013 si konečně splnil sen a otevřel zmíněné muzeum, kde „automobily nejsou pouhými statickými předměty, nýbrž živým a srozumitelným dědictvím, takovým, aby si je návštěvníci mohli osahat, vyzkoušet“ – a podle chuti si i zaplatit vyjížďku v jednom z 18 původních vozů kolem jezer.

Foto: Jiří Fiala

Muzeum mapuje Ferdinandův život od narození ve Vratislavicích (3. září 1875) v době páry a koní. Jeho otec chtěl, aby se stal instalatérem, ale upoutala jej elektrika. Vystudoval elektrotechnickou průmyslovku v Liberci. V osmnácti letech odešel do Vídně, kde roku 1901 zkonstruoval (dnešním jazykem) hybridní automobil Lohner-Porsche Mixte. Brzy se vypracoval do vedení konstrukčních kanceláří nejvýznamnějších výrobců automobilů v Rakousku a Německu – až po založení vlastní konstrukční kanceláře. Nejmladšími exponáty jsou VW „brouci“ a poválečné zemědělské traktory. Ferdinand Porsche zemřel 30. ledna 1951 ve Stuttgartu, přičemž sportovní vozy Porsche jsou „dětmi“ až jeho syna.

Technický myslitel, inovátor a brilantní inženýr měl tak pokrokové nápady (elektromotory, elektromobily, hybridy, lidové vozy), že se dříve nebo později dostal kvůli jejich koncepci do sporu s vedením každé automobilky. Nutili jej konstruovat automobily, jež nebyly jeho cílem. Navzdory tomu vždy odváděl pečlivou a inspirující konstruktérskou práci. Oplýval nápady, ale nebyl natolik malicherný, aby neopustil vlastní myšlenku, pokud se ukázalo, že cizí řešení je lepší. Některé záměry se zdály bankám příliš revoluční, proto nechtěly jejich výrobu financovat. Zaměstnal jej vídeňský Lohner, Austro-Daimler ve Vídeňském Novém Městě, Daimler a pak Mercedes ve Stuttgartu i rakouský Steyr. Neshody přiměly Ferdinanda k otevření vlastní nezávislé konstrukční kanceláře, ale i ta málem zkrachovala. O spuštění výroby německého „lidového vozu“ (Volks-Wagen) se musel zasadit až Hitler. Masová výroba VW Type 1 se rozběhla až po válce.

Foto: Jiří Fiala

Veliké množství jím navržených osobních, závodních a nákladních vozů, silničních vlaků a tahačů, jakož i leteckých motorů a příklady drážních vozidel, dokumentují v muzeu tři desítky automobilů, stovky modelů a dalších exponátů. Těžká vojenská technika zde zastoupená není. Suterénní garáž pojatá jako zemědělská kůlna poskytuje úkryt zemědělským kladkostrojům, tahačům, dvacítce traktorů různých značek i terénním a obojživelným KdF. Opravdové „petrolheady“ potěší bohatě zásobený obchod s jinde neprodávanými modely a neznámou literaturou o rakouských strojích, všechny ostatní pak kavárna.

Převzato z časopisu

Fotogalerie