Československé sanitky (1) - Hranatá léta

V tomto a dvou příštích číslech Automobilu si připomeneme tuzemské sanitní automobily z dvacátých až osmdesátých let minulého století...

V meziválečném Československu jezdila pestrá paleta sanitních automobilů, z nichž naprostou většinu tvořily výrobky domácích automobilek a karosáren. Ve dvacátých letech vznikaly sanitky po jednotlivých kusech, případně v malých sériích, čítajících jen několik exemplářů. Podle dobové statistiky bylo v březnu 1922 v celém Československu v provozu jen 37 zdravotnických automobilů. Z nich jedenáct sloužilo v Čechách, zejména v Praze, dalších jedenáct jezdilo na Moravě a ve Slezsku, na Slovensku jich bylo provozováno 12 a na Podkarpatské Rusi, v nejvýchodnější (a nejchudší) oblasti tehdejšího Československa, pouhé tři. Během následujících čtyř let, do konce září 1926, se počet zdravotnických automobilů více než ztrojnásobil na 127. Největší nárůst zaznamenaly Čechy na 73 vozidel, z nichž 23 jezdilo v Praze, na Moravě a ve Slezsku už sloužilo 44 sanitek, zatímco na Slovensku jejich počet poklesl na sedm a na Podkarpatské Rusi zůstávaly tři.

Typickým vozidlem z první poloviny dvacátých let byla sanitní Praga Mignon se zobákem na chladiči, elektrickým osvětlením a prostorem pro řidiče jen částečně chráněným proti nepohodě. Klasický podvozek s třímetrovým rozvorem a oběma tuhými nápravami odpruženými listovými pery byl solidním základem sanitky vybavené dvěma lehátky. Pohon obstarával čtyřválec o objemu 2,3 l a výkonu 30 k (22 kW) spojený se čtyřstupňovou převodovkou. Automobil dlouhý přes 4,5 metru dosahoval rychlosti 70 km/h. K nejdražším zdravotnickým automobilům poloviny dvacátých let patřila sanitka Laurin & Klement Mh typ 300, kterou od roku 1924 používala záchranná stanice v Podmoklech u Děčína. Měla čtyřválec 4,7 l o výkonu 50 k (37 kW) doplněný čtyřstupňovou převodovkou, uloženou samostatně ve středu vozu. Při rozvoru 3,2 m byla dlouhá kolem pěti metrů, mohla přepravovat dva ležící pacienty a jezdila rychlostí přes 80 km/h.Rekordní nárůst zaznamenal československý park sanitních vozidel v roce 1929, kdy jich přibylo pět desítek. Ve statistice z února 1930 už figurovalo 226 sanitek, z toho 125 bylo v provozu v Čechách (z nich 33 v Praze), dalších 79 na Moravě a ve Slezsku, 17 na Slovensku a pět na Podkarpatské Rusi. Rovných osmdesát procent z celkového počtu, tedy 181 sanitek, bylo tuzemského původu. Ostatních pětačtyřicet mělo podvozky zahraničních značek, z toho šestnáct bylo rakouských, dvanáct německých, dalších dvanáct amerických, tři francouzské a dvě italské. I tyto sanitky však byly povětšinou karosovány v tuzemsku.

Pražská záchranná služba disponovala počátkem roku 1930 patnácti sanitními automobily. Prim mezi nimi hrála Praga Mignon ročníku 1929 se šestiválcem 2,5 l o výkonu 47 k (35 kW), jež dosahovala rychlosti až 90 km/h a poskytovala o poznání lepší komfort, než dřívější vozy. Nejluxusnější tuzemské sanitky vznikaly v té době na podvozcích typu Praga Grand s rozvorem 3,45 m, vybavených osmiválcovým motorem. Například sanitní vůz postavený v roce 1929 pro Sbor dobrovolných hasičů ze Zbraslavi měl pod kapotou osmiválec 3,6 l o výkonu 70 k (51,5 kW), díky němuž tento 5,3 metru dlouhý automobil s dvoutunovou hmotností uháněl rychlostí až 100 km/h. V karosárnách Josefa Sodomky ve Vysokém Mýtě a Oldřicha Uhlíka v Praze-Strašnicích vznikla řada sanitních vozů na podvozcích Škoda 645 s rozvorem 3,38 m a šestiválcovým motorem 2,5 l o výkonu 45 k (33 kW).V první polovině třicátých let se stavěly sanitní automobily také na podvozcích Tatra 30 a 30/52 se vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem, páteřovým rámem a výkyvnými zadními polonápravami. Značku Škoda reprezentovaly mimo jiné typy 637 D a 430 D s prodlouženým rozvorem; první s dvoulitrovým šestiválcem, druhý se čtyřválcem 1,8 l, ale i podvozky lehkých užitkových vozů Škoda 104 a 154. Stálicí mezi tuzemskými sanitkami byla šestiválcová Praga Alfa, uplatnila se však i menší čtyřválcová Praga Lady. Ale o tom až zase příště.


Zdroj: Automobil 07/11

Fotogalerie