JOHN HAUGLAND – Jubileum českého Vikinga

John Haugland slaví významné jubileum. V září mu bylo 70 let, a to je ideální okamžik k připomenutí jeho závodní kariéry za volanty vozů Škoda.

Je to asi tisíc let, co nájezdy Vikingů sužovaly Evropu a okolí. Nám se naštěstí vyhnuly. Ono tenkrát vlastně nebylo na našem území co plenit a později, když už se nějaký ten majetek našel, se toho ujali jiní. Jeden z potomků severských nájezdníků k nám ale přece jen zavítal. Jmenuje se John Haugland a plenil tratě rychlostních zkoušek. 23. září letošního roku oslavil 70. narozeniny. Narodil se ve Stavangeru a po ukončení školní docházky začal pracovat v Oslu u firmy F. E. Dahl, která do Norska dovážela vozy s okřídleným šípem ve znaku. Stal se nejmladším pracovníkem v oddělení obchodně technických služeb. Bylo mu patnáct let. Ředitel společnosti, pan Bauman, byl přesvědčen, že úspěchy na sportovním poli zvýší prodejnost škodovek, a proto vybudoval firemní soutěžní tým.

Čtyři vozy Škoda Octavia startovaly v norském mistrovství a pravidelně v Rallye Monte Carlo. Příprava na soutěže se odehrávala před Johnovýma očima a naprosto ho pohltila. Jeho největším přáním bylo vlastnit řidičský průkaz a soutěžní vůz. V den dovršení plnoletosti s ním stál na startu svého prvního závodu. Podařilo se mu totiž koupit ojetého Spartaka, jehož přestavěl na Octavii Touring Sport. Pod kapotou bylo padesát devět koní i zásluhou dvojice karburátorů. Přes starty v orientačních soutěžích, ploché dráze a zimních seriálech závodů do vrchu se propracoval až k rallye. Životní výzva přišla v roce 1967 paradoxně z Československa. To do Norska přijel pan Karel Švábek, donedávna zaměstnanec mladoboleslavské Česany, kde se v prostorách bývalé továrny na česanou přízi stavěly závodní vozy Škoda. V Oslu nastoupil na pozici technického delegáta Motokovu. Úzkou spolupráci s dovozcem československých automobilů měl v popisu práce a zájem o vše, co se týkalo závodění, v krvi. Když viděl, jak si ten mladý, vysoký kluk počíná za volantem soutěžního „embéčka“, bylo mu jasné, že má před sebou talent, který je potřeba rozvíjet.

Rok ho nechal zrát a v srpnu 1968 ho vzal s sebou do Mladé Boleslavi. John Haugland si potřásl rukou s pány Bobky, Milanem Židem, Jaroslavem Mansfeldem a Leo Hnatevičem a odjel do Brna, kde na něj čekala na startu šestihodinového závodu jeho „škodovka“ se zapůjčeným továrním motorem. Cestu domů mu zkomplikoval okupační vpád vojsk Varšavské smlouvy. Do města automobilů se vrátil o dva roky později s pozvánkou na mezinárodní soustředění na vozech Škoda startujících jezdců. S sebou si přivezl „stodesítku“, jež měla v kolech právě skončený seriál ledových závodů. S úsměvem se dívali tovární jezdci na mladého Nora, který zadní částí vozu vymetal všechny příkopy, jež byly z věže kokořínského hradu v dohledu. Ten úsměv je přešel, když zjistili, že John figuruje na prvním místě výsledkové listiny jak simulované rychlostní zkoušky, tak jízdy do vrchu. Tovární tým získal nového jezdce a pan Švábek hřejivý pocit u srdce z potvrzení své správné volby. Kariéru továrního jezdce odstartoval na německém Nürburgringu v šestihodinovém závodě. Partnera mu na legendární Nordschleife dělal Jaroslav Bobek.

Druhé místo ve třídě do 1000 cm³ za tehdy bezkonkurenčním Fiatem Abarth bylo skvělým vykročením do nové role. Hlavní částí jeho pracovní náplně ale byly automobilové soutěže. Tou první, absolvovanou v továrních barvách, byla rakouská Alpenfahrt Rally 1971. V konkurenci starých mazáků, jakými byli Ove Anderson nebo Tony Fall, si dojel se Škodou 110 L pro sedmé místo v absolutním pořadí a vítězství ve třídě. To byl výsledek, jaký zaměstnavatel od své nové akvizice očekával. Premiéru na československé půdě obstarala dnes legendární Rallye Vltava 1973. Tisíce diváků u trati však jeho umění za volantem dlouho obdivovat nemohlo. Brzy po startu posádka Haugland/Antonsen odstoupila pro technickou závadu motoru. Po skončení závodu byl v depu spatřen jinak seversky chladný Nor, jak rozčileně pobíhá mezi továrními mechaniky s rozpadlým -ojničním ložiskem v dlani. Od následujícího roku reprezentoval jako vyslanec Motokovu značku Škoda v soutěžích mistrovství Evropy a světa. V té nejvyšší lize byly jeho doménou hlavně Švédská Rallye a Lombard RAC Rally ve Velké Británii.

O jeho výsledcích na těchto kolbištích se fanoušci v socialistickém Československu dovídali jen útržkovitě. Západní sportovec dobývající úspěchy v západních zemích, to, kromě valut inkasovaných za vítězství, nebylo nic, co by zapadalo do šablony stranických idejí. Svátkem se tak pro něj staly pravidelné starty na Rallye Škoda-Bohemia a Barum Rallye. Třikrát se objevil na dnes takřka zapomenuté Rallye Valašská zima. Jeho výsledky nezůstaly bez povšimnutí, a tak mu v roce 1978 British Leyland nabídl start s Triumphem TR 7 na RAC Rally. Motokov ho na „melouch“ uvolnil a John si dojel pro dvanácté místo v soutěži obsahující 76 rychlostních zkoušek! Výsledek zaujal manažery v zemi vycházejícího slunce a na Švédskou rallye ’79 mu nabídli tovární Datsun 160 J. Na místo spolujezdce se posadil Martin Holmes a bylo z toho deváté místo. Pak se ale Haug-land vrátil za volant své milované stotřicítky, v níž zažil hlavní okamžiky své kariéry. Ukončil ji brzy poté, co Škoda začala do soutěží nasazovat typ Favorit s předním pohonem. Od soutěží se ale John Haugland nedistancoval a kromě aktivit pro různé soutěžní týmy a organizování norského Peugeot a později Subaru Cupu si ve městě Gailo založil Winter Rally School. Mezi její absolventy patří i mistr světa Peter Solberg. Česko přirostlo Johnovi k srdci a má zde stále mnoho přátel a příznivců. Jeho starty pro Škodu mu připomíná v garáži zaparkovaná „stotřicítka“. Jako správný pachatel se i on vrací na místo činu, a tak ho můžeme minimálně jednou do roka spatřit na startu Rallye Bohemia.

Převzato z časopisu

Fotogalerie