De Macross Epique GT1 – Splněný sen

Kanadsko-korejský supercar je zhmotněním snů a přání podnikatele Keysera J. Hura, realizovaných firmou Multimatic z Ontaria...

Využití velkoobjemového amerického motoru pro sportovní automobily je poměrně snadnou cestou k vysokým výkonům, jak ukázal už Carroll Shelby v šedesátých letech (AC Cobra). Nebyl ­ovšem sám, vzpomeňme třeba vozů Bizzarrini, De Tomaso, Bristol, Jensen, Allard, Monteverdi, ISO Rivolta, Facel Vega nebo Cunningham, ale i nových Ultima, Arash, Koenigsegg, Stealth, Savage, Hulme, Fornasari, Mosler, Falcon, Revenge, GTA Spano, Superformance, Perana, HTT Pléthore, Mosler nebo Saleen, abychom jmenovali jen některé z desítek pokusů... Nová společnost De Macross Motors Corporation, která uvádí adresu sídla jak v jiho­korejském Soulu, tak na Burrard Street v kanadském Vancouveru (BC), zadala stavbu supersportovního automobilu Epique GT1 specializované kanadské firmě Multimatic Inc., která má bohaté zkušenosti s vývojem podvozků a nasazením sportovních proto­typů do velkých závodů (Daytona, Le Mans).

Keyser Jahong Hur, korejský podnikatel a sběratel historických automobilů, sám na­vrhl design sportovního kupé s velkoobje­movým motorem, uloženým před poháněnou zadní nápravou, který má být oslavou le­gendárních strojů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, k nimž patří například Ford GT40. V roce 2010 se setkal s Larrym Holtem a Hao Wangem z firmy Multimatic, jež za své pětadvacetileté existence pomáhala například při zrodu automobilů Shelby Series I (motor Oldsmobile V8) a Aston Martin One‑77, takže úkol vyvinout supersport nové značky De Macross pro ni nebyl žádný problém. Keyser J. Hur si však vymínil, že všechno bude podle jeho návrhu; opravdu jako ­šéfkonstruktér strávil při přípravě prvního modelu Epique GT1 stovky, ba tisíce hodin...

Vznikl automobil, jehož design není ani ­ošklivý, ani výjimečný; vnějšími rozměry je Epique GT1 jen o málo větší než nový Ford GT, z něhož dostal upravený motor; směsice stylistických prvků připomíná díla jiných, ­například obdobné horizontální řešení zádě najdeme na Ferrari Testarossa, křídlové dveře jsou jako u vozu Mercedes-Benz SLS AMG a ani se nemusíme snažit, abychom viděli inspiraci od Porsche. Dvoumístný interiér je ovšem spartánský, prostý zbytečností, tak jak se na správný supersport sluší; převodovka je mechanická s manuálním řazením krátkou pákou na středovém tunelu. Samonosný trup z dílny Multimatic je kombinovanou konstrukcí z hliníku a uhlíkových kompozitů; obvyklé lichoběžníkové závěsy kol mají převod pérování s využitím vzpěr pushrod na vnitřní pružicí/tlumicí jednotky DSSV (Dynamic Suspension Spool Valve) s technologií z formule 1; aktivní odpružení (přepínač Road/Race se čtyřmi stupni na přístrojové desce) a proměnná světlá výška podvozku o 28 mm zaručují vynikající výkony při track days na okruzích (příčné zrych­lení 1,4 g). Součástí systému jsou poprvé hydraulické příčné stabilizátory. Pohonná jednotka vychází z Fordu GT, přeplňovaný osmiválec 5.4 V8 s mechanickým dmychadlem typu Roots ovšem po kúře od Roush Yates Engines, specialisty NASCAR, posílil na 621 kW (845 k)/6500 min^‑1 a vrchol točivého momentu lehce přesáhl tisíc newtonmetrů v rozsahu 4900 až 5300 min^‑1.

Se zesílenou šestistupňovou převodovkou z téhož vozu nový Epique GT1 zrychluje na sto za 3,1 sekundy, čtvrt míle s pevným startem projede za 11,5 sekundy a dosahuje rych­losti přes 230 mph (370 km/h). Zkrátka závodní automobil, schopný pohybu také po běžných silnicích, jak vyjadřuje Hurovo ­heslo race car for the road... První kola odkroužil De Macross Epique GT1 na okruhu Carolina Motorsports Park v Kershawu v Jižní Karolíně koncem března 2011, za volantem seděl dlouholetý jezdec týmu Multimatic, Kanaďan Scott Maxwell (48) z Toronta, vítěz třídy LMP 675 (nyní LMP 2) ve 24 h Le Mans 2000, tehdy s otevřeným vozem Lola B2K/40 AER-Nissan V6 týmu Multimatic Motorsport, v jehož čele ­stojí zmíněný Larry Holt. Nešetřil chválou, zejména na naladění podvozku, jejichž úpravy jsou specialitou firmy Multimatic. Dvoudenní testování vedlo k optimalizaci podvozkových systémů pro definitivní produkční verzi. Světovou premiéru slavil De Macross v listopadu 2011 na autosalonu v Dubaji, pak byl k vidění na Soutěži elegance 2012 v Kuvajtu a Evropanům se představil na Festi­valu rychlosti v Goodwoodu, kde přítomný manažer Jeff You hovořil o ceně 1,5 milionu dolarů za kus a jednání o spolupráci s americkou firmou Turin International o uvedení vozu na americký trh.

Technické údaje

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – zážehový osmiválec Ford V8 s válci do V/90° v úpravě Roush Yates Racing, uložený podélně před zadní nápravou, přeplňovaný mechanickým dmychadlem Eaton (Roots) s chladičem vzduchu; DOHC 4V; 5408 cm³ (ø 90,2 x 105,8 mm), 621 kW (845 k)/6500 min^‑1 a 1004 N.m/4900 – 5300 min^‑1, největší otáčky 7000 min^‑1; hliníkový blok a hlavy válců, elektronické vstřikování paliva; šestistupňová manuální převodovka Tremec/Ricardo; pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce Multimatic z uhlíkových kompozitů a hliníkové voštiny; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování se vzpěrami pushrod; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče DSSV, systém kontroly výšky Multimatic Active Ride Height; nastavitelné hydraulické stabilizátory; hřebenové řízení s posilovačem; kapalinové brzdy AP Racing s dutými a odvrtávanými kotouči; kola z lehkých slitin; pneumatiky Bridgestone Potenza RE050A Pole Position, vpředu 245/35 R 19 a vzadu 345/35 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2750 mm; světlá výška 123/95 mm; přední převis 1098 mm; d/š/v 4725/1982/1163 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,33; suchá hmotnost 1450 kg; objem palivové nádrže 110 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost přes 370 km/h; zrychlení 0 – 100/160 km/h za 3,1/7,5 s; spotřeba paliva neuvedena.

Převzato z časopisu

Fotogalerie