100 autorských Zastavení

Ing. Bohumil Olšanský je autorem projektu a pravidelně publikovaných článků „Zastavení“ představujících odpočívná místa mnohdy spojená s čerpacími stanicemi nejen pro řidiče nákladních vozidel.

V květnovém čísle magazínu Trucker přinášíme již sté „Zastavení“, tentokrát u silnice I/52. V článcích jsou pravidelně uváděny nejen informace týkající se samotné odpočívky, ale též zajímavého či významného místa v okolí. Jde o ucelený soubor poznatků, které jsou nejen užitečné a praktické, ale rovněž obohacující mysl a snad i rozšiřující místopisné znalosti. Odkud a jak vznikla myšlenka psát o odpočívkách pro řidiče? Co to všechno znamená za práci a na jaké speciality musí být autor připraven? Na co naopak připraven nebyl a zdalipak ho něco zaskočilo? Na to nám poskytl odpovědi právě autor „Zastavení“ Ing. Bohumil Olšanský. 

100 autorských článků „Zastavení“, to je již pěkná porce. Kdy a jak vznikl nápad zabývat se touto tématikou?

První článek „Zastavení“ byl publikován v třetím čísle časopisu Trucker ročníku 2011. Mojí motivací bylo jednak přispět originální myšlenkou k obsahu magazínu, podílet se aktivně na budování jeho originální tváře a nabídnout řidičům, a to nejen nákladních vozidel, něco málo navíc než „jen“ informaci, kde mohou eventuálně odstavit svá vozidla, aby naplnili zákonné nároky o odpočinku. Takže jsem zvolil docela neobvyklý formát – mix informací o parkovišti, odstavné ploše, popřípadě čerpací stanici, službách, které jsou řidičům k dispozici a možnostech aktivního odpočinku.

Co přesně myslíte tím aktivním odpočinkem?

U každého „Zastavení“ se snažím nabídnout místní zajímavost, ke které je možno například pěšky dojít anebo si alespoň o ní zjistit další informace například četbou. Ta aktivní složka odpočinku je především v tom, že řidič může vypnout kromě motoru svého vozidla také, alespoň na chvíli, svoji ostražitost, bez které se po silnicích nelze bezpečně pohybovat. Může „přeladit“ své myšlení na krásy a zajímavosti místa, které si zvolil (a dost možná ani v rámci dodržování předpisů neměl moc na výběr) k zákonnému odpočinku. Relaxace, uvolnění a oproštění se od stresu dopravního provozu a dalších záležitostí je pro řidiče velmi, dokonce bych řekl extrémně, důležitá.

Mluvíte z vlastních zkušeností?

Nebylo to sice hlavní náplní mého profesního života, ale s různými vozidly včetně těch těžkých nákladních jsem najezdil hodně kilometrů. Navíc technika a koneckonců jízda automobilem mě vždy bavila, tvořila a stále tvoří podstatnou část i mého soukromého života. Vím, že odpočívat je třeba. Navíc za těch „několik“ desetiletí, co jezdím různými vozidly po různých silnicích a cestách, vnímám a vidím, jak se dopravní provoz ohromně změnil. Zahustil se, zhrubl, změnilo se chování řidičů, jejich očekávání a mnohdy přesvědčení o vlastní neochvějné pravdě. Stres za volantem je dnes, více než jindy, vysoký. Odpovědnost obrovská – za životy, ze majetky. A uchovat si zdravý rozum v různých i vyhrocených situacích je poměrně složité.

Jak si vybíráte odpočívná místa k publikaci?

Pracuji s několika hledisky. Jednak jde o kategorii silnice, a tím pádem i míru možného vytížení odpočívky, jednak o služby, které jsou k dispozici. Samozřejmě, že se dívám i na ony zmíněné možnosti aktivního odpočinku. Mezi stovkou publikovaných odpočívek jsou i takové, které mohou být pro celou řadu řidičů překvapivé. Důležitým faktem při výběru odpočívky je také to, kdo ji vlastní či provozuje. Především při pořizování fotografií je totiž dnes nezbytné mít souhlas dotčených „institucí“.

Souvisí tato nutnost souhlasu s něčím, co vás při přípravách článků překvapilo nebo třeba i zaskočilo?

Vždy se snažím být připraven, nerad totiž bývám zaskočen (úsměv na tváři – poznámka redakce). Pokud jsem schopen dohledat kontakt na majitele či provozovatele odpočívky, snažím se zjednat si souhlas dopředu, mailem, telefonem. Pokud to není možné, vyžádám si souhlas na místě. V drtivé většině jsem se setkal se vstřícnými lidmi a s jednoznačným pochopením toho, co chci vyfotit a na co se chci informovat. Zaznamenal jsem však také případy odmítnutí a dokonce i striktního. To je třeba respektovat. Ne každý musí mít dobré zkušenosti s publicistikou, ne každý je srozuměn s tím, že fotografie jeho zařízení či zázemí a informace o nich projdou veřejným prostorem. Co mě ale vlastně téměř vždy zaskočí, možná bych spíše použil slovo zamrzí, je to, že především větším firmám či společnostem nestojí ani za to, aby odpověděli na mail, který jim zašlu. Většinou se tak stává u firem, které deklarují, že mají vlastní reklamní či dokonce PR oddělení. Ale i takový postup je třeba respektovat. Naopak mě vždy mile překvapí, když se od místních dozvím i něco navíc, například o zajímavých místech v okolí, která stojí za zhlédnutí.

Jak náročná je to práce připravit 100 „Zastavení“, a nemyslím tím jen logistickou přípravu?

Za prvé, práce je to příjemná. Vlastně jsem si ji vymyslel, a tak abych ji ještě nedělal rád. Samozřejmě je nutná jakási rekognoskace terénu v mapách dříve, než vyrazím. Je třeba zjistit též určité topografické připojení – vždy uvádím označení silnice, název místa, nadmořskou výšku, kilometrovník a zeměpisné souřadnice, podle kterých může řidič jednoznačně místo nalézt. 

Je třeba také vědět anebo odhadnout, v kterou denní dobu bude dobré místo navštívit – to souvisí s orientací místa vůči světovým stranám a možností pořídit solidní snímky. Do toho celého také zasahuje svým způsobem předpověď počasí a pak jeho praktický průběh. Samotná cesta a pořízení souboru informací ke zpracování je již určitým vrcholem, třešničkou na dortu. Pokud bych měl spočítat kilometrový proběh těch 100 „Zastavení“, potom bych dospěl nejspíše k číslu okolo 25 000, ale to je jen odhad.

Víte například, kolik fotografií jste během přípravy 100 „Zastavení“ pořídil?

Tak to vlastně ani nemám moc tušení. Nicméně publikovaných je vždy deset až dvanáct na dvoustraně, takže jde o stovky – mezi tisícem a dvanácti sty. Možná, že je to zhruba 20 % až 30 % všech fotografií, které jsem pořídil. 

Roztočíte, tak říkajíc, v tvorbě autorských „Zastavení“ další stovku?

Velmi mě baví a jsem za to rád, že „Zastavení“ jsou originální součástí obsahu magazínu Trucker, a pokud se nepletu, jde doslova o jedinečnou záležitost v průřezu všech motoristických časopisů. Jak jsem již výše poznamenal, „Zastavení“ jsou důležitá, stejně jako relaxování a oddych. Nechte se tedy překvapit, v jaké formě vstoupí „Zastavení“ do druhé stovky.

Děkuji za rozhovor a především za těch 100 „Zastavení“ a další na výsost autorské články pro magazín Trucker. Vše nejlepší v další práci a co nejvíce těch příjemných překvapení.

Převzato z časopisu

Fotogalerie