Zastávka na D1 – Poslední a první

U obce Antošovice, v současné době součásti městského obvodu Slezská Ostrava, je poslední odpočívka na D1; na státní hranice s Polskem je to už jen asi pět minut jízdy. 

Kilometr 368 cca 202 m. n. m.

Je to odpočívka moderní, poměrně nová, ostatně stejně jako tento úsek dálnice, dobře vybavená a upravená. Vadou na kráse je podle mne otevírací doba restaurace – až v 9.00 hodin – v noci a nad ránem by byl její provoz asi nerentabilní. Ostatně, prakticky naproti, na druhé straně dálnice je odpočívka velice podobná a tam restaurace chybí úplně; snad proto, že jde o první možnost zastavení po příjezdu z polské strany.

Antošovice

Obec, která několikrát změnila svou „státní příslušnost“(mimo jiné, po roce 1742 patřila Prusku a od října 1938 do 1. května 1945  hitlerovské Třetí říši), byla původně výhradně zemědělského zaměření. Ve znaku má snop, hrábě a kosu, ale v druhé polovině minulého století se na jejím území rozvinula intenzívní těžba štěrkopísku a dnes je vyhledávaným rekreačním místem se skoro dvouhetarovou zpoplatněnou naturistickou oblastí s autokempem, loukou a pláží na jednom z poloostrovů vybagrovaného jezera.

Slezská Ostrava

Bývalé historické město s původním názvem Ostrava, později nazývané Slovanská Ostrava, pak Polská Ostrava a od roku 1904 konečně Slezská Ostrava; mnohým významným osobnostem se to však nelíbilo; patřil k nim i Petr Bezruč, který svůj názor vyjádřil v řeči vázané – viz:

Polská Ostrava
Jsem Polská Ostrava, šak lidu moravského,
bez dýmu žila jsem let dlouhých na tisíce,
van ostrý letěl v důl s hřebene kopce mého
a čistá, průhledná šuměla Ostravice.

V mé sešli hlubiny, lampy světlé za pasem,
žil černých našli směs, co nitrem mým se vinou,
dým nebe zahalil, kam věky hleděla jsem
a pece vysoké se zvedly nad Lucinou.

Od konce listopadu 1990 je Slezská Ostrava jednou z 22 (dnes už z 23) městských částí statutárního a krajského města (velké) Ostravy. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie