Walter Junior (2. díl) – Sportovci z Jinonic

V letech 1933 až 1935 se Walter Junior objevil v několika sportovních provedeních. V malých počtech vyráběné vozy byly určeny pro sportovně založenou klientelu, ale také k reprezentaci značky, mimo jiné v závodech 1000 mil československých.

Do prvního ročníku silničního závodu 1000 mil československých, který se jel 10. a 11. června 1933 na dvojnásobné trase Praha – Brno – Bratislava a zpět, vyslala jinonická automobilka tři roadstery Walter Junior S. Údajně to byly první tři automobily v tomto provedení, smontované z italských dílů.

Pohledné dvoumístné otevřené vozy byly tuzemskou verzí italského modelu Fiat 508 S Balilla Sport v provedení Coppa d’Oro s dlouhými předními blatníky přecházejícími ve stupačky, šikmou maskou, vykrojenými dvířky a oblou zádí, nahoře ozdobenou svislou ploutvičkou.

Pod kapotou měly vodou chlazený čtyřválec SV o objemu 995 cm³, jehož výkon díky zvýšenému stupni komprese a novému karburátoru vzrostl na 30 k (22 kW) při 4000 min^-1. Stejně jako v tudoru Junior byl spojen s třístupňovou převodovkou, ale se změněným prvním a druhým převodovým stupněm, „delší“ stálý převod v rozvodovce zadní nápravy jim umožňoval dosahovat rychlosti 120 km/h.

Palivová nádrž o objemu 65 l byla tentokrát vzadu za sedadly spolu s náhradním kolem. Roadstery jezdily na sedmnáctipalcových drátových kolech připevněných čtyřmi šrouby a obutých do pneumatik rozměru 4,00 – 17, bubnové brzdy měly opět kapalinové ovládání. Hmotnost otevřeného vozu se pohybovala kolem 600 kg, užitečná hmotnost nepřevyšovala 200 kg.Prvním jezdcem továrního týmu byl nejzkušenější závodník jinonické značky Jindřich Knapp (1895 – 1982), dva další vozy Junior S řídili tovární jezdec Jaroslav Manda a vedoucí plzeňské prodejny automobilů Walter Leo Sabat.

První polovinu závodu absolvoval Knapp, jemuž sekundoval spolujezdec Karel Vojíř, průměrnou rychlostí 86 km/h, ve druhé ztratil půl hodiny kvůli defektu pneumatiky před Jihlavou. Přesto s přehledem vyhrál třídu do 1100 cm3 průměrem těsně pod hranicí 80 km/h a v celkové klasifikaci obsadil druhé místo. Rychlejší byl jen vítězný Ing. Petr Mucha (1902 – 1934) s roadsterem Praga Alfa, poháněným dvoulitrovým šestiválcem. Sabat obsadil třetí místo ve třídě, Manda páté a trojice vozů Walter Junior S se stala absolutně nejrychlejším týmem tisícimílového klání. V dubnu 1934 byl červený roadster Junior S lákadlem stánku Walter na pražském autosalonu organizovaném po dvouleté odmlce způsobené hospodářskou krizí. Junior S se tam ovšem objevil i v další podobě, coby 2+2místné kupé bez středních sloupků a s otvíracím dílem střechy, jež zhotovila vysokomýtská karosárna ­Sodomka.

Zákazník si také mohl objednat podvozek modelu Junior S s karoserií roadster, kterou už od sezóny 1933 stavěl na standardním šasi plzeňský karosář Karel Leitner. Druhý ročník závodu 1000 mil československých se uskutečnil 9. a 10. června 1934 a značku Walter v něm reprezentovalo celkem devět automobilů. Jindřich ­Knapp si pro absolutní prvenství dojel s roadsterem s označením Standard S ­poháněným šestiválcem 3257 cm³, osm ostatních vozů byly nově upravené roadstery Junior SS.

Měly čtyřválec s novou hlavou a rozvodem OHV a objemem zvětšeným k hranici třídy do 1100 cm3. V přihláškách byly uvedeny hodnoty 1057 a 1060 cm³, jeden z jezdců a pozdější dlouholetý šéfredaktor Světa motorů Ing. Jaroslav Hausman (1907 – 1976) však vzpomínal, že motory měly vrtání zvětšené z 65 na 68 mm, čemuž by odpovídal zdvihový objem 1089  cm³. Čtyřválec modelu Junior SS dával výkon kolem 35 k (26 kW) při 4400 min-1 a byl spojen se čtyřstupňovou převodovkou.

Dvoumístná karoserie měla nově tvarovanou zkrácenou záď, za sedadly byla palivová nádrž a za ní zvenku připevněná dvojice náhradních kol. Podvozek s oběma tuhými nápravami měl odlehčená listová pera a kapalinové tlumiče. Otevřený vůz o hmotnosti kolem 750 kg dosahoval největší rychlosti přes 120 km/h. Nejlepší jezdec s vozem Junior SS Ivan Hodáč obsadil po velkém boji druhé místo ve třídě do 1100 cm³ a šestou příčku absolutního pořadí. Mirko Sochor, Leo Sabat a Ing. Jaroslav Hausman s dalšími továrními roadstery Junior SS obsadili 4., 5. a 7. místo ve třídě.

Tisícimílový závod úspěšně dokončily i čtyři další vozy tohoto typu, včetně bílého roadsteru, který řídila paní Jiřina ­Zavřelová. Ta bůhvíproč figurovala ve startovní i výsledkové listině pod pseudonymem „Fan“, snad ze solidarity se svou spolujezdkyní, jež svoji identitu skrývala za iniciálami „H. R.“.

Podle pamětníků bylo několik podvozků a vozů Junior SS dodáno zákazníkům s motorem OHV o objemu 995 cm³. Jeden roadster tohoto typu zhotovila v létě 1934 karosárna Petera ve Vrchlabí. Další oblékla v obdobném stylu počátkem roku 1935 karosárna Oldřicha Uhlíka v Praze-Strašnicích.

Oba vozy měly na rozdíl od továrních roadsterů dvířka zavěšená vzadu a v zádi se nacházel zavazadlový prostor s odklápěcím víkem, k jehož zadní stěně byla zvenku připevněna dvě náhradní kola. Traduje se, že nejméně jeden podvozek Junior SS měl opatřit dvoumístnou hliníkovou karoserií kupé karosář Václav Steiner z Prahy-Holešovic.

Sportovních vozů Walter Junior S a ­Junior SS vzniklo jen malé množství, snad dvě nebo tři desítky, přesné počty neznáme.

Převzato z časopisu

Fotogalerie