Vladimír Hubáček – Alpinka osiřela

V první polovině sedmdesátých let vládla československým soutěžím dvě jména – Vladimír Hubáček a Renault Alpine. Letos 20. srpna oslavil Pan jezdec Vladimír Hubáček 89. narozeniny a 3. září 2021 nás bohužel opustil.

Vladimír Hubáček se narodil v Nechanicích u Hradce Králové, vyučil se u firmy Kříž v Praze a na vojnu nastoupil do Plzně. To už měl ale za sebou zkušenosti s motocyklem Rudge Ulster 500. V Plzni se dlouho neohřál a díky náhodě se dostal do pražské Dukly. Tady se v tu dobu stavěly tři sportovní automobily Střela 750, které nahrazovaly starší typy HMV 1 a HMV 2, určené pro mladé talentované závodníky – vojáky prezenční služby. Poprvé se Hubáček objevil v roce 1955 na Velké ceně Prachovských skal, ale havaroval už v tréninku. Druhý start na Moravě už dopadl lépe, a proto byl pozván do Polska. Tady v Czenstochové vybojoval první mezinárodní vítězství.

Kromě okruhů jej začaly zajímat také rallye, a tak se objevil nejen v sousedních státech, ale také třeba na Rallye Monte-Carlo, Tour d’Europe nebo Liège–Sofia–Liège. Okruhy ovšem neopustil, naopak. Skvělých výsledků dosahoval nejdříve s monoposty Melkus F3, společně s věrným mechanikem Sašou Klimtem udělali během dvou let na voze tolik zlepšení, co se nepodařilo Melkusům ani za deset let. Jeho dvorní mechanik dokázal zvýšit výkon z původních 84 na 98 koní. Z třiceti startů jich deset proměnil ve vítězství.

Vedle Melkusu startoval také s Lotusem F3, který je dnes v depozitu Technického muzea. „Bylo to už hotové auto, k němuž jsme nedostali ani šroubek, ani popis. Koupili jsme ho přes slovenský vojenský závod v Martině. Oni dostali za prodej tanku nějaké indické libry, které se musely přes známého vyměnit na anglické,“ vzpomínal Saša Klimt.

První zkušenosti v rallye získával se škodovkami, hlavně s Octavií TS, již v roce 1965 vyměnil za Renault 8. O dva roky později usedl do modelu Gordini a pak ještě i do Renaultu 12 Gordini, z nějž byl už v roce 1971 jen krůček k Renaultu Alpine A110, nejdříve s objemem motoru 1,6 litru, později 1,8 litru.

„Přišla nabídka, že sem renaulti chtějí dát nějaký R8 Gordini. A v Dukle chtěli, abych se na ně šel podívat,“ vzpomínal kdysi Vladimír Hubáček. „Nebyl jsem na nějaké renaulty zvědavý. Jenže v době oktávek a tisícovek měla osmička gordina 130 koní (škodovky měly asi polovinu), kotoučové brzdy a pětirychlostní převodovku, která tady nebyla. Ono to jelo i brzdilo. A nám se auto zalíbilo.“

Svých největších vítězství Vladimír Hubáček dosáhl v Rallye Vltava 72, Rallye Škoda 74 a 75, Barum rallye 72, 73, 75 a Rallye Tatry 71, 74 a 76. Je také osminásobným mistrem republiky jak na okruzích, tak v ral­lye, i vítězem Poháru míru a přátelství. V podstatě můžeme prohlásit, že jeho kariéru ovlivnili svým způsobem také čtyři lidé: Jiří Somr, jemuž se podařilo dovézt do ČSSR první soutěžní Renault, dále již zmiňovaný šéfmechanik Saša Klimt a spolujezdci ­Vojtěch Rieger a v posledních letech také Ing. Stanislav Minářík.

Vladimír Hubáček byl jedním z nejzkušenějších a nejuniverzálnějších jezdců a pro příznivce automobilových jezdců se stal legendou. V našich srdcích bude žít i dál a vzpomínky na modrou alpinku nikdy nevyblednou.

„Láďa jezdil jak rallye, tak okruhy a někdy i závody do vrchu. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle byl schopen se adaptovat na úplně jiné podmínky a jízdní vlastnosti jednosedadlové formule 3 a soutěžního vozu. Řada jezdců světové soutěžní špičky neměla problém jet s cestovním vozem na okruhu, alternovat za volantem formule ale už bylo o něčem jiném. Ne tak pro Láďu. Nejenom já, ale řada odborníků ho řadila mezi nejlepší světové jezdce v asfaltových soutěžích,“ zavzpomínal Stanislav Minářík.

Měl jsem to štěstí, že jsem vídal Vladimíra Hubáčka v letech 1972 až 1977 na vlastní oči na mnoha našich soutěžích, ať to bylo na Rallye Vltava, Barum rallye, Rallye Škoda nebo Rallye Tatry. Naše fotografie z Rallye Škoda 75, zachycující alpinku v prachu ve Valdštejnském polesí ve Valovicích, se ­objevila snad ve všech našich médiích. ­Hubáčkova modrá Alpine budila rozruch všude, kde se objevila. Díky ní ale také vznikla Škoda 180 RS a 200 RS (pro Horsáka, Šedivého a Srnského) a o dva roky později slavná 130 RS. K přímým soubojům bohužel došlo jen v letech 76 až 77, neboť v polovině roku 1977 pověsil Vladimír Hubáček závodění na hřebík.

Převzato z časopisu

Fotogalerie