Toyota Prius - 40 let Hybridů

Největším výrobcem hybridních automobilů je Toyota, která jich zhotovila už více než dva miliony. Na vývoji alternativních pohonů pracuje od šedesátých let. V roce 1969 uvedla hybridní turbínový autobus, dnes jsou vrcholem vývoje speciálně konstruované osobní hybridní automobily Prius.

Toyota pracuje na alternativních pohonech velmi dlouho, zahájila vývoj elektrických a hybridních vozidel dávno předtím, než se staly dnešní módou. Nejprve zkoušela kombinaci plynová turbína/elektromotor, v roce 1969 uvedla hybridní autobus s dvouhřídelovou turbínou, o šest let později zabudovala kompaktní verzi stejné pohonné jednotky do prestižního sedanu Toyota Century. V roce 1977 oprášila sportovní kupé Sports 800 jako GT Hybrid Car, pod jehož kapotu místo originálního dvouválce boxer uložila malou spalovací turbínu, jež roztáčela generátor elektrické energie, který napájel trakční elektromotor 22 kW na zadní poháněné nápravě (vůz se dochoval a letos jsme si jej prohlédli na Tokijském autosalonu). Malá účinnost, a tedy vysoká spotřeba turbín, znamenaly návrat k zážehovému motoru, jenž u hybridních vozů spolupracuje s trakčními elektromotory.

Není příliš známé, že se v Japonsku vyráběla čistě elektrická verze Toyota RAV4 EV (1997 – 2003) v třídveřové karoserii kompaktního SUV první generace. S výkonem elektromotoru 50 kW a akumulátory Ni MH dosahoval vůz rychlosti 125 km/h a ujel až 215 km na jedno nabití. Zkušenosti s Ni MH se pak uplatnily u hybridních modelů včetně tří generací osobních automobilů Prius, prvních velkosériových vozů, konstruovaných speciálně pro tento druh pohonu. Toyota během let vyvinula hybridní verze dalších typů, k nimž patří Camry, Estima (Previa), Alphard, Crown, minibus Coaster, nákladní Dyna (první se vznětovým motorem) a nejnověji Auris Hybrid, nemluvě o řadě koncepčních prototypů a luxusních hybridních vozů Lexus.

První Prius byl uveden na japonský trh  v prosinci 1997 jako výsledek projektu G21  (Globe, 21st Century), tedy globálního vozu nového tisíciletí, jehož vývoj odstartoval v září 1993 tehdejší viceprezident výzkumu a vývoje Yoshiro Kimbara a o rok později jmenoval Takeshiho Uschiyamadu, dnešního viceprezidenta a člena představenstva Toyota Motor Corporation, do funkce šéfinženýra projektu G21/Prius. Odpočátku bylo zřejmé, že hybridní vůz musí být konstruován zcela nově, pokud má plnit všechny přednosti plnohodnotného hybridu. Na rozdíl od mild hybridu může totiž full hybrid jezdit i na čistě elektrický pohon, v prvním případě má elektromotor jen asistenční funkci. U Priusu byla vždy pohonná jednotka Hybrid Synergy Drive THS uložena vpředu napříč; skládá se ze zážehového motoru s Atkinsonovým pracovním cyklem (překrývání ventilů), generátoru, planetového rozdělovacího převodu a trakčního elektromotoru (netvoří jeden celek s generátorem); pohání přední kola a využívá sady akumulátorů Ni MH, uložené v zadní části vozu.

Jak se zlepšovaly výkony tří postupně uváděných generací Priusu, najdete v přehledné tabulce. I ve třetí generaci však hybridní Prius ujede na čistě elektrický pohon jen dva kilometry, u nového provedení Plug In s dobíjením z běžné sítě ovšem tato vzdálenost vzroste na více než desetinásobek díky účinnějším akumulátorům Li Ion namísto Ni MH, jejichž větší sada je však o 110 kg těžší než v hybridní verzi a zavazadlový prostor se zmenší na 395 l. Nový Prius Plug In HV (PHV) samočinně přejde na hybridní pohon, je li kapacita akumulátorů vyčerpána, či potřebuje li řidič maximální výkon; s nabitými akumulátory však zvládne více než 20 km jízdy s čistě elektrickým pohonem a rychlostí až 100 km/h. V roce 2010 zahájí zkušební provoz 150 vozů v Evropě; Plug In je totiž dalším vývojovým stupněm hybridní technologie.


Zdroj: Automobil 12/09
Autor: -TH-

Fotogalerie