TOUR AUTO – PROTI ČASU I POČASÍ

Možná, že jste o francouzském závodě Tour Auto nikdy neslyšeli. I já jsem ho důkladně prozkoumal až letos, kdy jsem se závodní kolonou strávil čtyři dny. A mohu vás ujistit, že se jedná o jeden z posledních pořádných evropských podniků pro klasické automobily. Má v sobě ale něco navíc…

Ve Francii žije pan Patrick Peter. Se svou společností organizuje řadu různých závodů, převážně na francouzských okruzích. Do jeho portfolia patří nejen Le Mans Classic, Spa-Classic nebo Monza Historic, ale i Tour Auto Optic 2000. A poslední jmenovaný je přitom možná nejzajímavější z nich. Jedná se o soutěž, která ve formě revivalu navazuje na původní francouzské závody Tour de France Automobile, jež se téměř pravidelně konaly od roku 1899 až do sezony 1986. K jejich obnovení došlo již v roce 1992 a od té doby se vypracovaly mezi zásadní akce scény závodů klasických automobilů.

Tour Auto se již řadu let koná tradičně na konci dubna. Start je v posledních letech v Paříži, ovšem celkový cíl soutěže se každý rok mění – zatímco dříve závod mířil většinou do východní Francie, letos směřoval na západ a končil až v Biarritzu na hranicích Francie se Španělskem. Kromě toho, že závodníci museli každý z pěti závodních dnů překonat vzdálenost přes 500 kilometrů, čekaly na ně čtyři až šest závodů na různých okruzích. Letos to byly Circuit Bugatti (Le Mans), Circuit du Val de Vienne, Circuit d’Albi a Circuit de Pau-Arnos. Na každý závodní den byly také připraveny rychlostní zkoušky na uzavřené silnici, většinou pojaté jako závod do vrchu. Letos jich bylo celkem devět. Letošní Tour Auto začalo tradičně pondělním setkáním v Grand Palais v centru Paříže, kde probíhaly důkladné technické kontroly a přejímky. Automobily byly rozestavěny podle jednotlivých značek, takže tvořily komplexní výstavu, přístupnou za poplatek dokonce i veřejnosti. Své stánky zde vybudovali i dva výrobci: konkrétně BMW, jež je automobilovým partnerem a dodává i několik desítek vozidel pro organizaci (té se účastní 80 lidí), a Ferrari.

To účast na Tour Auto pojalo jako součást svých letošních oslav 70 let, takže předvedlo například nejnovější LaFerrari Aperta nebo typ 812 Superfast. Francouzský závod samozřejmě láká i známé osobnosti z automobilové či závodní branže. Z mnohých zmíním hlavně dva hosty – Ari Vatanena, jenž se stal čestným předjezdcem v novém BMW M4 Coupé, a Dereka Bella, který pro změnu usedl do starého závodního Porsche 911 RS. Tím se pomalu dostáváme k obsazení závodu. Do soutěže se lze přihlásit pouze s takovým typem automobilu, jaký se účastnil původního Tour de France Automobile v letech 1951 až 1973. Omezení ale nevyřazuje ze hry automobily vyrobené například v roce 1975, pokud jde ovšem o stejný typ, jenž startoval ve zmíněných letech. Jelikož předběžná startovní listina obsahovala téměř 300 automobilů, vyjmenovávat všechny je zbytečné – více už prozradí fotografie. Kromě známých typů klasických značek jako Ferrari, Porsche, Jaguar, Alfa Romeo, Lancia, MG, Triumph, Lotus, Shelby, Mercedes-Benz, Ford, Maserati či Fiat byly k vidění i rarity, jaké v České republice potkáte jen velmi těžko. Mám na mysli francouzské automobily – kromě továrního týmu Peugeot Classic, jenž do závodu nasadil dvě vozidla (504 Berline a 204), několika různých Renaultů a Alpine to byly především pro nás relativně neznámé malé značky, v minulosti proslavené hlavně při okruhovém ježdění či závodech do vrchu.

V rámci samostatné, oddělené expozice se pod názvy BSH, CG, DB, Jidé, Ligier, Hotch-kiss, Panhard či René-Bonnet předváděly takřka neznámé kreace. Zaujala například značka CG (Chappe et Gessalin, viz AR 7/’16), vyrábějící v malých sériích závodní automobily se čtyřválcovými motory uloženými uprostřed podélně, většinou postavené na bázi tehdejších modelů Simca. Nebo automobily od Jacquese Duranda, známé jako Jidé. Placaté okruhové vozy s motory z Renaultu 8 Gordini vynikaly nízkou hmotností a slušnými výkony, jež předváděly při nejrůznějších soutěžích. Vrcholem startovního pole se z pohledu méně známých strojů stal určitě Ligier JS 2 DFV z roku 1975, proslavený na začátku 70. let zejména četnými souboji s vozy Porsche 911 či Lancia Stratos. Pro pohon využíval vidlicový šestiválec Maserati, montovaný svého času i do Citroënu SM. Polepování jednotlivých vozů a důkladné technické přejímky zabraly celé pondělí 24. dubna. Oficiální start byl naplánován na druhý den, přičemž první startující vyrazil dle roadbooku z Grand Palais do asi hodinu vzdáleného zámku Château de Neu-ville, kde byl teprve oficiální start, už v šest hodin ráno.

Úterý znamenalo návštěvu okruhu Bugatti (Le Mans), kde se závodní stroje poprvé předvedly při okruhovém soupeření. Jelikož jely proti času, bylo se na co dívat. Abyste Tour Auto mohli vyhrát v prestižní závodní kategorii, potřebujete nejen skutečně rychlý vůz, ale i schopnosti. Čelo startovního pole tak opanovaly zejména upravené speciály typu Ford GT40, Shelby Cobra 289, Jaguar -E-Type nebo Porsche 904. Právě tato čtveřice, mezi kterou se často přimíchaly některé z četných Alf Romeo GTA, Lotusů Elan nebo Porsche 911 (typy RS nebo RSR), určovala tempo závodu. Po deseti kolech ale bylo jasné, kdo je v Le Mans šampionem – Ford GT40, stejně jako kdysi, předjel nejpomalejší vozidla dokonce o více než jedno kolo! Následovala cesta malebnou krajinou až do přístavu St. Malo, kde probíhal i první servis. Každý tým na něj má dvě hodiny, než jsou závodní stroje zavřeny do parc fermé. I když je už 11 hodin večer, někteří teprve přijíždějí do cíle. A ráno se přitom startuje už v 6:30…

Druhá etapa vedla ze St. Malo až do Château Haute-Goulaine u Nantes. Cestou probíhaly nejen průjezdní kontroly v pěkných francouzských městech, ale i tři rychlostní zkoušky na uzavřených silnicích. Zejména v případě kategorie závodních vozů, jež se maximální možnou rychlostí proháněly uzavřenými okreskami, se jednalo o zcela úchvatný zážitek. Připomeneme, že posádky se trasu dozvěděly den před samotným testem z facebookového účtu organizátora, takže neměly moc času k jejímu průzkumu. Zámek Haute-Goulaine přivítal celou kolonu až večer a ráno se opět vstávalo brzy. Jakožto akreditovaná novinářská posádka jsme dostali roadbook těsně před startem proti voucheru, což je při Tour Auto běžná praxe. Z okolí Nantes jsme vyráželi dál do vnitrozemí, cíl čtvrtečního programu byl až v Limoges poté, co posádky zvládly dvě rychlostní zkoušky a okruh Circuit du Val de Vienne. Během dne nás čekala řada drobných dobrodružství – včetně záchrany posádky Ferrari 275, které došel benzin. Než jsme se stihli vrátit od benzinové pumpy, asistence (nikdo ji nevolal!) již stihla dolít deset litrů, což vypovídalo o skvělém zajištění celé akce. Tak profesionální přístup se jen tak nevidí. Při přejezdech mezi jednotlivými testy a  rychlostními zkouškami se jede podle předpisů. Ovšem rychlostní průměry jsou vysoké (50 km/h a výš), takže není čas na neplánované zastávky nebo bloudění. Řidič i spolujezdec musí být stále ve střehu a věnovat se všem svým povinnostem, jinak se šance na dobré umístění okamžitě rozplyne. Ve čtvrtek jsme již dle plánu závod opustili.

Celá kolona nyní už docela výrazně otlučených automobilů pokračovala až do Toulouse a následně v pátek až do cíle v Biarritzu, který je z Prahy vzdálen 1900 km. Tam byl také konec celé velké parády, jež předvedla nejen krásu starých závodních strojů v akci (na okruzích i zavřených cestách), ale i samotnou Francii. Jak je asi z výše uvedeného patrné, závod je velmi náročný nejen pro posádky, ale i pro organizační tým. A kdo nakonec v 26. ročníku velkého závodu uspěl? Třídu compétition s přehledem vyhrála posádka A. Smith/J. Cottingham s Fordem GT40 a celkovým časem 2:05:31, čímž druhému Jaguaru E-Type 3.8 s posádkou R. Favaro/L. Ch. Nicolet nadělila ztrátu 6:45. Třetí místo získal s odstupem 7:45 opět Ford GT40 týmu O. Ellerbrock/O. Louisoder. Z celkového počtu 298 posádek nakonec startovalo 242 automobilů. Závod nedokončilo několik desítek automobilů, ať už z důvodů technické závady, nebo nehody. I to k tomu prostě patří. Tour Auto je jedinečná zejména velkým množstvím rychlostních zkoušek a závodů na okruzích, ale ani přejezdy nejsou nudné. V porovnání například s Monte-Carlo Historique je Tour Auto víc o závodění, ačkoliv třída régularité je řešena podobně. Jen rychlostní průměry jsou na Tour Auto výrazně vyšší.

Převzato z časopisu

Fotogalerie