Technické muzeum Tatra – Vzpomínky na prvenství...

Nejslavnější československá automobilka žije už jen ze vzpomínek na dobu, kdy její výrobky Tatra neměly na celém světě rovnocenné obdoby...

Bohužel tato doba se stala pouze zajímavou historií, o někdejší tvůrčí invenci našich lidí se můžeme mnohé dozvědět už jen v Technickém muzeu Tatra v Kopřiv­nici, které schraňuje mnohé vzácné exponáty včetně unikátních prototypů. Kdysi velmi známé automobily Tatra jsou pro mladší generace téměř neznámým pojmem, zatímco dříve bylo označení šestsettrojka (Tatra 603) nebo tatra osmička (typ 87) u široké veřejnosti doslova synonymem rychlého aero­dynamického osobního automobilu, stejně jako pojmenování stojedenáctka (Tatra 111) okamžitě evokovalo představu těžkého třínápravového nákladního vozu s pohonem všech kol, který projede každým terénem...

Doba se mění, akciová společnost Tatra bojuje léta o přežití, její produkce se snížila na desetinu, přicházejí nákladní vozy Tatra, v nichž už nejsou ani originální motory Tatra, takže se závod v Kopřivnici pomalu stává jen jednou z montoven. Výroba osobních automobilů skončila už před patnácti lety, jejich pověsti těžce uškodilo spojení s totalitním režimem, kdy byly známy jako kočáry komunistických samovládců, což poněkud zastínilo jejich technickou výjimečnost. Pravda, beznadějně zastaraly, motory chlazené vzduchem nemohou plnit stále přísnější emisní předpisy, nemluvě o montáži moderních prvků včetně ABS/ESC, airbagů či samočinné převodovky, jež prostě nebylo možné do posledních typů ­Tatra 613/700 uspokojivě implantovat. Zbyla historie, která je neobyčejně zajímavá a rozhodně stojí v Technickém muzeu Tatra v Kopřivnici za důkladnou prohlídku, je totiž z dnešního pohledu přímo neuvěřitelné, jak široký byl záběr kopřivnické výroby a vlastní konstrukční rozmanitosti, samozřejmě s typickými prvky Tatra, k nimž patří zejména vzduchem chlazené motory, páteřový rám s nosnou rourou, nezávislé zavěšení všech kol, či pohon všech náprav terénních vozů.

Při dnešní první návštěvě si všimneme především osobních automobilů, někdy se vrátíme k dalším výrobkům, k nimž vedle věhlasných nákladních vozů a autobusů patřily také železniční včetně motorových, trolej­busy, letadla a letecké motory, silniční válce, ale také chladničky a kuchyňské roboty... Uvádí se, že prvním osobním automobilem z Kopřivnice byl známý Präsident v roce 1897, opatřený ještě dovezeným německým motorem Benz, plochým dvouválcem 2714 cm³ o výkonu 6,6 k (4,9 kW)/600 min^‑1, uloženým nad zadní nápravou vozu, jehož tvary vycházely z luxusních kočárů Mylord, v té době vyráběných Kopřivnickou vo­zovkou (Nesselsdorfer Wagenbau Fabriks-Gesellschaft). Jisté je, že v květnu 1898 automobil Präsident absolvoval úspěšnou jízdu z Kopřivnice do Vídně; originál najdete v Národním technickém muzeu v Praze, ale v Technickém muzeu Tatra mají přesnou v továrně postavenou repliku, dokončenou roku 1977.

V roce 1898 se zrodil první nákladní automobil v Kopřivnici, jehož repliku rovněž vytvořili v Kopřivnici o dvaaosmdesát let později (je mezi exponáty). Od motorů Benz pak už byla velmi krátká cesta k pohonným jednotkám vlastní konstrukce, motory Tatra pak sloužily automobilům Tatra po dlouhá desetiletí. Po počátečním tápání na začátku minulého století, kdy v Kopřivnici zkoušeli parní vozy i elektromobily, se rozběhla výroba menších, či větších sérií automobilů osobních i užit­kových s vlastními motory, jež nesly značku NW (Nesselsdorfer Wagenfabrik), anebo jednoduše Nesselsdorf (= německy Kopřivnice). Mužem, který vtiskl kopřivnickým ­automobilům pokroková technická řešení, byl Hans Ledwinka, později šéfkonstruktér a technický ředitel akciové společnosti ­Závody Tatra, od roku 1922 součásti pražského Ringhofferova koncernu ve svobodném Československu.

V roce 1920 byla značka NW nahrazena novou Tatra; le­genda vypráví, že se tak stalo na základě úspěšného testování osobních automobilů typu U ve Vysokých Tatrách za velmi ob­tížných podmínek (1919). Slávu značky Tatra zahájila originální koncepce páteřového rámu, tvořeného centrální rourou, která navazuje na motor s převodovkou, uvnitř ukrývá spojovací hnací hřídel a nese nezávislé zavěšení kol s výkyvnými polonápravami (zpočátku jen vzadu!). Po­užívá se dodnes u nákladních vozů Tatra, poprvé se uplatnila v roce 1923 u typu 11, v tomto případě však byla vpředu ještě tuhá náprava, ale stejně jako vzadu odpružení příčným listovým perem. Tatra 11/12 se stala lidovým typem značky se vzduchem chlazeným dvouválcem 1056 cm³, který na našich silnicích vydržel až do sedmdesátých let!

U dalších známých typů obdobné koncepce pak plochý dvouválec s protilehlými válci ­vystřídal vzduchem chlazený plochý čtyř­válec, který vždy poháněl zadní kola. K nejznámějším typům patřily 30, 52 a 54, později pak Hadimrška řady 57, která přežila až do konce čtyřicátých let. Tzv. tatrováckou koncepci rámu měl i řadový šestiválec typu 17, 17/31 a 70, resp. unikátní dvanáctiválec 80, ale v těchto případech byly motory chlazeny kapalinou. Dvouválce a čtyřválce s chlazením vzduchem měly naopak typickou lomenou příď, která jim vynesla přezdívku tatra cihlička; u velkých modelů zdobil příď kla­sický chladič s plnicím otvorem nahoře.

Skutečnou senzací se staly osobní aerodynamické vozy Tatra, které dodnes vzbuzují obdiv na celém světě a jsou vyhledávanými objekty zájmu sběratelů. Není bez zajímavosti, že první malý prototyp Tatra V 570 s proudnicovou karoserií a dvouválcem 854 cm³ v zádi byl inspirací pro Brouka Volkswagen, vznikl však jen ve dvou proto­typech roku 1933 (jeden modrý vůz je vy­staven). Sériové produkce se dočkaly až aerodynamické osmiválce, na svou dobu ojedinělé automobily s největší rychlostí až 160 km/h, poháněné vzduchem chlaze­nými motory, uloženými ve splývající zádi. V roce 1934 se představila Tatra 77 na ­Pražském autosalonu s třílitrovým motorem OHC 2968 cm³ o výkonu 44 kW (60 k)/ 3500 min^‑1 a rychlostí 150 km/h, následovala vylepšená Tatra 77A se zvýšeným objemem na 3395 cm³ a výkonem 55 kW (75 k) a konečně v roce 1936 nejslavnější Tatra 87, opět s třílitrem, ale s výkonem 55 kW (75 k). Vyráběla se do roku 1950, vzniklo 3023 vozů, z toho 1750 po válce. Obdobný čtyřválcový model nesl označení Tatra 97. Neblahé důsledky komunistické hrůzovlády zasáhly také automobilový průmysl, po válce bylo kopřivnické továrně nařízeno vyrábět jen nákladní vozy, a nový aerodynamický čtyř­válec Tatra 600 (107) Tatraplan se stěhoval na výrobní linky Škoda do Mladé Boleslavi. Vedení továrny n. p. Tatra se však podařilo prosadit nový typ 603, znovu s osmiválcem (ale OHV), který se vyráběl až do roku 1975. Produkci osobních automobilů Tatra pak ­uzavřel typ 613 (osmiválec DOHC 3498 cm³), resp. jeho faceliftovaná verze Tatra 700.

Převzato z časopisu

Fotogalerie