Škoda 256 B – Nákladní

Jezdily běžně do počátku šedesátých let, ale po 65 letech od skončení výroby se Škoda 256 B řadí na srazech historických vozidel k absolutním raritám...

V polovině třicátých let zaznamenala mladoboleslavská automobilka Škoda opětný vzestup prodejů nákladních vozů jak v tuzemsku, tak i na některých východních trzích. Řada typů větších nákladních automobilů Škoda sice vznikala do roku 1936 v Plzni, ale po převedení konstrukčního oddělení do Mladé Boleslavi se vrátila jejich výroba i tam. Nadějné vyhlídky provázela skutečnost, že se bohatý výběr užitkových automobilů Škoda v roce 1935 rozšířil o dva zcela nové typy. První z nich představoval třínápravový typ 806 D s pohonem jedné nebo obou zadních náprav, určený pro užitečnou hmotnost 8 až 10 tun a dodávaný alternativně i se dvěma druhy vznětových motorů.

Druhým byl na svoji dobu moderní užitkový vůz Škoda 254 D pro užitečnou hmotnost 2,5 tuny. Uvedením typu Škoda 254 D rozšířila mladoboleslavská automobilka paletu o další víceúčelový a moderní vůz, dodávaný se třemi délkami rozvoru, vhodný pro řadu účelových nástaveb. Srdce vozidla tvořil kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec OHV 3770 cm³ o výkonu 55 k (41 kW)/ 2000 min^‑1, který umožnil plně zatíženému automobilu dosáhnout rychlosti 60 km/h. Obchodní úspěchy mladoboleslavské továrny do roku 1938 představovaly předvoj velkého rozmachu, který měl značku posunout mezi přední evropské výrobce, ale v příštím roce se ukázala budoucnost v úplně jiném světle.

O dosavadní úspěchy i snižování nákladů se postarala i konstrukce lehkých užitkových vozů do 2,5 tuny, u nichž byly výhodně využity nové moderní motory OHV z osobních vozů. Příkladem byly malý nákladní vůz 1,0 t typu 100 s motorem z osobního Rapidu a zcela nový vůz 1,5 t typu 150 s dvoulitrovým motorem z Favoritu; konstrukční oddělení pro rok 1939 připravilo i další větší vůz, který se však už zrodil do války. Byl to jeden z našich nejúspěšnějších užitkových automobilů čtyřicátých let, legendární dvaapůltuna Škoda 256 B. Vznikla postupným vývojem z dieselu 254 D (výroba 1935 – 1943), přičemž vznětový čtyřválec 3770 cm³ (ø 100 x 120 mm) byl nahrazen zážehovým šestiválcem 3137 cm³ (ø 80 x 104 mm) o výkonu 80 k (59 kW)/ 3200 min^‑1, použitým rovněž u posledních předválečných sérií velkého reprezentačního automobilu Škoda Superb.

Tento šestiválec měl čtyřikrát uložený klikový hřídel a rozvod OHV; o přípravu pohonné směsi se staral karburátor Zenith Stromberg EX 32. Oběžné mazání motoru mělo v okruhu začleněn i lamelový čistič oleje, jenž se čistil protočením lamel při každém sešlápnutí jednokotoučové suché spojky. Převodovka 4 + Z měla přímé řazení pákou na podlaze. Klasický podvozek tvořil nýtovaný a vpředu zúžený žebřinový rám z ocelových profilů U a dvě tuhé nápravy (zadní rozvodovka s ozubením Gleason), odpružené podélnými listovými pery. Řízení bylo šnekem a kladkou. Provozní kapalinová brzda působila na bubny ve všech kolech, ruční mechanická na převodné ústrojí. Vůz jezdil na pneumatikách rozměrů 7,00 x 20 nebo 7,25 x 20. Průměrná spotřeba paliva činila 22 až 25 litrů na 100 kilometrů. Stejně jako předchůdce Škoda 254 D měl i tento typ na výběr tři délky rozvoru, základní 3800 mm a prodloužený na 4300 nebo až na 4800 mm, čímž byla umožněna aplikace různých nástaveb.

Užitečná hmotnost byla podle typu 2,5 t, anebo u některých 3,0 t. Na rovině vůz dosahoval rychlosti 75 až 80 km/h. Po německé okupaci přešla mladoboleslavská automobilka pod správu německých úřadů; již počátkem roku 1940 začala v Mladé Boleslavi výroba podle válečného programu, i když produkce osobních a užitkových automobilů pokračovala, včetně typu Škoda 256 B. Válka v dalších měsících zapříčinila zvyšující se potřebu sanitních a dílenských vozů, jejichž kompletace na podvozcích Škoda 256 B od roku 1941 probíhala v karosárně Josef Sodomka ve Vysokém Mýtě. Nedostatek benzinu znamenal, že se od roku 1943 v Mladé Boleslavi vyráběly odvozené typy 256 G (Generator) s vyvíječi dřevoplynu Imbert W2 (výkon klesl na 60 k/44 kW). Po skončení války a ničivém náletu v jejích posledních hodinách dne 9. května 1945 byla velká část továrny značně poškozena, ale díky nezměrnému úsilí pracovníků závodu, kteří se zasadili o obnovení výroby ještě v provizorních podmínkách rozbombardovaných hal, vyjel už 24. června 1945 první poválečný nákladní vůz, a to právě osvědčená Škoda 256 B. Produkce oblíbeného automobilu, které karosář Josef Sodomka oblékal i do autobusových karo-serií nejčastěji pro 22 osob, vydržela až do roku 1947. Podle dobových podkladů mělo být za celou dobu trvání výroby v letech 1939 až 1947 zhotoveno 5514 vozidel této řady, a to ve všech variantách. Vyobrazený valník Škoda 256 B z roku 1945 vděčí za svou záchranu panu Milanu Pěknému z Kunic u Prahy, který vůz kompletně zrenovoval. Jeho automobil se řadí ke čtyřiceti vozům 3,0 tuny, jež Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu objednalo 15. března 1945, ale válka záhy skončila, a tak jej můžeme vidět na srazech historických vozidel i dnes.

Převzato z časopisu

Fotogalerie