Škoda 1100 OHC Coupé – Skoro zapomenutá

Nově postavené historické sportovní kupé, s nímž jsme se projeli ranní Prahou, odkazuje do druhé poloviny padesátých let minulého století, kdy Škoda vyrobila několik závodních speciálů Škoda 1100 OHC. Jen dva z nich tehdy měly karoserii kupé.

Loňský 17. listopad byl zvláštní den. Začal pro nás za tmy před pražským Rudolfinem a o 16 hodin později tam také skončil. Bylo to potom, co Česká filharmonie s klavíristou Lukášem Vondráčkem pod vedením Jakuba Hruši zahrála Rachmaninův Druhý klavírní koncert. Byl to samozřejmě také den připomenutí sametové revoluce z roku 1989, den demokracie, svobody a osvobození od násilí. Den, který důstojně dokumentuje české hodnoty, jimiž jsou i láska ke svobodě a k umění.

Tato středa pro nás začala ve čtyři hodiny ráno před ještě potemnělým Rudolfinem, kde se třáslo červené kupé a čtyři muži. Brzy se však rozjasní. Ne kvůli slunci, které se stále ještě povaluje někde na východě. Ne kvůli působivým lucernám. Ale kvůli připravenému osvětlení, jež se tu za chvíli rozzáří.

Tato akce je zcela exkluzivní. Rudolfinum existuje v jednom exempláři, zatímco 1100 OHC Coupé existovalo ve dvou, nicméně vůz, na nějž se díváte, je jediný, který existuje. Přesněji řečeno: byl obnoven. Není opravený nebo restaurovaný, je rekonstruovaný, vyrobený prakticky celý znova. Od základu, pečlivě, s odbornými znalostmi a kombinací moderních technologií a tradičního řemesla. Přesně tohle v Česku dokonale umějí! Zvláště pokud jde o vůz, jenž je více než 60 let starý a má ve 120leté historii závodních aktivit Škoda významné místo. Po skončení závodní kariéry v roce 1962 se obě kupé mohla prohánět v běžném provozu, což ale oba vlastně stálo život. Nikoliv řidičů, ale vozů 1100 OHC. Jeden z nich dokonce shořel. Do muzea se podařilo zachránit alespoň zbývající díly, jako je zadní náprava s integrovanou převodovkou a příhradový rám s přední nápravou.

Při pohledu na kupé 1100 OHC byste nevěřili, že první plány na něj vznikly už v roce 1956. Oranžovo-červené kupé vypadá jako zmenšené Ferrari, což má společné s roadsterem bez čelního skla, z něhož vychází. Na rozdíl od plastové karoserie posledně jmenovaného vozu je uzavřená verze obklopena hliníkovým plechem o tloušťce 0,8 až 1 milimetr, její tvary jsou dílem továrního designéra Jaroslava Kindla. Pevnou střechu bylo možné v případě potřeby od vozu doslova odtrhnout. Kompletní karoserie byla zhotovena na dřevěném modelu podle původních podkladů, na němž skupina klempířů ručně vytlouká hliníkové desky a svařuje a nýtuje jednotlivé díly. Pomocníky jim dělali kolegové z konstrukce prototypů, kteří pomocí CAD vytvořili trojrozměrnou síť a trojrozměrné modely ze skenů dvojrozměrných výkresů. Ty pak ve virtuálním studiu porovnávali s původními fotografiemi a případné odchylky postupně opravovali, až dosáhli finálního schválení. Celý tým v hojné míře využívá zkušeností získaných při renovaci roadsteru, dokončené v roce 2015.

A výsledek nyní září v jasném světle luceren Rudolfina a láká dovnitř lehkými dveřmi. Je čas probudit Prahu. Zvuková izolace nově vyrobeného čtyřválce Spartak slyšitelně podtrhuje ostatní technické detaily, jako je zapalování, palivové čerpadlo a startér. Hliníková 1100 OHC Coupé zpočátku trochu v čerstvém ranním vzduchu astmaticky chrastí a kašle. Pak ale chytí dech. Dvojité karburátory dýchají zhluboka, upravené spalovací prostory 9,3krát zmenšují objem nasávaného vzduchu a o zbytek se stará dvojité zapalování a velkorysý výfukový systém. Výsledkem je 67 kW (92 k) při 7700 otáčkách za minutu, takže základní 440 Spartak může se svými skromnými 29 kW (40 k) jen tiše závidět. Vysoký litrový výkon však znamená hodně práce za volantem, a to zejména proto, že maximální točivý moment přichází poměrně pozdě.

V Praze v půl páté ráno doslova řve a otřásá okny. V nízkých otáčkách? Nic. Uprostřed? Trochu. Nahoře? Ano, proto v pomalu jedoucím provozu jezdíme na jedničku nebo dvojku, protože tahle bestie chce neustále vysoké otáčky, jinak to vypadá, že se zakucká.

Jízda proto vyžaduje kvůli motoru plné soustředění. Zbytek 555 kg vážícího sportovního vozu s maximální rychlostí 200 km/h, dvojitými trojúhelníkovými rameny vpředu a spojenou nápravou s vlečenými rameny vzadu hraje druhořadou roli. Alespoň na cestě od Rudolfina kolem Klementina po břehu Vltavy, zpět přes Vltavu a nahoru k Letné. Tuhý trubkový rám, pětistupňová převodovka umístěná vzadu a drátěná kola Borrani toho zvládnou mnohem více než dvě nebo tři ostré zatáčky.

Celý vůz je lekcí minimalismu, stejně jako důraz na jeho minimální hmotnost. Kupé vzniklo dávno předtím, než se objevily simulace s petabajtovými kapacitami nebo exotické materiály z autoklávů či odjinud, a k dosažení dynamiky stačila kombinace zaměření se pouze na podstatné věci a vynechání těch nepodstatných. Tam, kde dnes někteří lidé aplaudují manuální převodovce jako nejryzejšímu prvku sportovních vozů, ukazuje historická Škoda čistou dynamiku – není jen situovaná vzadu, ale pro centralizaci hmotnosti jsou po jejích stranách umístěné zadní bubnové brzdy.

Škoda 1100 OHC Coupé fascinuje dodnes. Je doslova nefiltrovaná a netlumená, sevře vás do svého malého sedadla, vtiskne vám do ruky velký volant s tenkým věncem, dá vám klid, ale přesto vás drží v zajetí. Řízení, brzdění, řazení. Nic nefunguje samo o sobě, vše vyžaduje rytmus a cit. A nakonec to celé ale funguje jako grandiózní souhra všech zúčastněných.

Právě včas na Rachmaninovu sonoritu, virtuozitu Lukáše Vondráčka, která náš večer v Rudolfinu uzavře. Prostě zvláštní den, tento 17. listopad v Praze. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie