Rétromobile 2022 – Znovu jaro

Na 46. ročník Rétromobile jsme si museli dva roky počkat. Všichni byli v radostném očekávání, těšili se na zážitky s mimořádnými vozidly, na dlouho neviděné přátele, na pořízení něčeho, bez čeho nelze žít. 

Někde pod radostí a optimismem se dala tušit očekávání i hodně velké peníze. Vrásky jim dva roky činila covidová krize, která se volně přelila do obav z následků vpádu Ruska na Ukrajinu, drahoty a nedostatku pohonných hmot. Vždyť některým vystavujícím jde o přežití.

Organizátoři během pěti dnů, dvou výstavních a jednoho úvodního pozdního večera, očekávali 122 000 návštěvníků. Ti budou podle statistiky spadat do vyšší sociálně-profesionální kategorie, jejich průměrný věk bude 52 let a každý zde průměrně utratí 201 eur, v nichž není započítána cena na výstavě pořízených vozidel. Každý druhý má průměrně tři automobily. 86 % z nich žije ve Francii, jež je po Velké Británii a Německu třetím největším evropským trhem klasických vozů. Klasici zde zajišťují živobytí více jak 400 specializovaným firmám.

Kolem 630 vystavovatelů obsadilo výstavní plochu 73 000 m2 s asi 1100 automobily. Naši stopu jsme tentokrát hledali téměř marně, nepočítaje společnou česko-britskou galerii AVC s překrásným Austro Daimlerem 6-17 (1923) s karosérií Sport Torpedo od Köllensspergera, francouzskou Hispano Suizou H6B (1926) s karosérií de Vizcaya od Million-Guiet a H6 (1921) Open Tourer od Duvivieru, DB2 (1938), Renaultem Type DU (1913), Delahayem 235 (1952) s karosérií Antem a dalšími kousky. Jinde jsme narazili na repliku vozíku Helica (1919) s tažnou vrtulí roztáčenou litrovým V-dvouválcem JAP. Pro americké Lane-Museum ji zhotovila česká firma Ecorra. Výstava se tentokrát konala v několika patrech rekonstruovaného pavilonu 7, tradiční prostory právě prodělávají hloubkovou revitalizační kúru.

Pravdou je, že ubyly některé zahraniční aukční domy a cizí prodejci klasiků, ale i literatury. A také oficiální zastoupení automobilek a určité značkové kluby. Vysvětlit rozdíl oproti oficiálním optimistickým číslům neumíme, ale návštěva vrchovatě naplnila naše očekávání. Rétromobile lze také popsat jako soubor mnoha dílčích tematických výstav a expozic. Jedním z nejmohutnějších a současně nejstarších funkčních samohybů zde byl parní vůz vojenského inženýra Nicolase Josepha Cugnota. Roku 1770 s ním jezdil rychlostí 4 km/h a jízda trvala asi čtvrthodinu, kde limitem bylo množství vezené vody. Vizionář záhy přišel o sponzory a vývoj ukončila Francouzská revoluce. Originál se zázrakem zachoval, od roku 1801 jej vystavuje pařížská Conservatoire des Arts et Métiers. Roku 2017 se dali dohromady nadšenci v obci Void-Vacon, Cugnotově rodišti, a pod vedením starosty postavili přesnou funkční repliku, kvůli bezpečnosti vybavenou jedinou vymožeností – manometrem. Dýmající, párou syčící a kouřem ze dřeva vonící předváděli šinoucí se obludu na terase pavilonu.

Klub Amilcar slaví století značky jediným existujícím a nikdy nevystaveným závodním šestiválcem C6 verze „Client“ (1931). Klub značky Darracq půlhodinou jízd po terasách několika vozy z let 1906–1920 svezl každého, kdo přišel. Zajímavé je, že pohodlí cestujících už počátkem století zvládali díky kočárům velmi obstojně, zatímco mechanika a ovládání bylo ještě v plenkách. Těžištěm velkého stánku Citroën bylo „jeho pojetí cestování“, prestižní DS sázelo na elegantní Chapronovu čtyř­dveřovou přestavbu SM Opéra. Renault vyzdvihl 50 let lidového R5 v mnoha jeho podobách – od elektrického přes R5 Turbo 1 až po vysoce aktuální 5 Concept 100 % électrique. Maserati se hlásilo k odkazu šedesátiletého kupé Sebring, které předznamenalo novou éru značky. U Lamborghini podrobně ukázali znovu rekonstrukci prototypu Countach LP 500. Nově příchozí Nissan poukázal na svoji bohatou historii sportovním kupé 240Z (1972) a offroadem Patrol (1976). Nadace Fondation Berliet oslavila 40. výročí rekonstruovaným požárním vozem Rochet-Schneider (1921), „Rolls-Roycem z Lyonu“ s výsuvným žebříkem a výkonným vodním čerpadlem.

Velikou odezvu vzbudila expozice modrých výkonných sportovních a závodních vozů Gordini, které doposud nemají vlastní ­muzeum. Devět soustředěných vozů z období před pohlcením značky Renaultem zapůjčila muzea i soukromníci, další vystavili na jiných stáncích. Neméně obdivovanou modrou kolekci předvedlo při první misi Národní policejní muzeum: od motocyklů, přes vrtulník, sněžný skútr, auto­mobily ­(Alpine, Matra) až po anton (Renault R ­Estafette; 1961).

Velmi impozantní byla výstava britské aukční firmy Kidston, jež přivezla sedm nejvzácnějších prototypů a vítězných sportovních vozů McLaren F1 (F1, prototyp XP3, šasi 007, 016R, 025, 025R, 053 a 056XPG). K tomu přidala exkluzivní domácí aukční síň Artcurial otevřený McLaren Elva (2020), kterého postavili 149 exemplářů – tento má najeto 10 km. Kromě toho nabízeli čtyři „superferrari“ (F40, F50, Enzo a LaFerrari)! Největším magnetem bylo ex-tovární Porsche 907 (1968), a také Porsche 911 RSR 3.0L (1974) závodníka Schustera. Kromě toho zde byly speciály a prototypy Aston Martin, Facel Vega a Alfa Romeo. Rozprodávali sbírku rallye vozů Collection Baudovin Lempereur (např. R5 Turbo 2, MG Metro 6R4, Mini Marcos, Cortina Lotus či Ford RS200), další prodávané kolekce obsahovaly vozidla 30. let, závodní a cestovní vozy, americké automobily (Venturi 600 LM nebo různá BMW), ale též kvalitní závodní stroje, mezi nimi také Lister Jaguar Knobbly (1959) a Peugeot 908 HDI V8 (2018).

Nutno zdůraznit unikátní výprodej ucelené sbírky Collezione Museo Bandini, vysoce estetickou kolekci Bruna Lafourcada, spočívající především ve vozech Bugatti, a rovněž automobily Delage, Benjamin, Dela­haye, Talbot Lago, Clément (1902), Guyot Spéciale GS25 2L (1925), CG 1300 a 1300 Préparée Maxi 1300, Gordini Type ISS, ­Fiat-Simca Spider Spéciale Le Mans 1950, Lorraine-Dietrich Type FM 6,4L Course 28/35 CV (1908), ZIL 111 a dlouhý seznam dalších. Po skončení aukce Artcurial oznámil, že prodal 82 % ze všech více než 170 nabízených vozidel. Utržil za ně celkem 37,8 milionů eur, nejdražšími byla Porsche 907 (1968) – 4,4 milionu eur, Ferrari F50 (1996) – 4,2 mil., Ferrari Enzo (2003) – 2,8 mil., Ferrari LaFerrari (2013) – 2,7 mil., Gordini Type 18S Type 18S (1950) – 1,0 mil., Bandini 750 Sport Internazionale Saponetta (1957) – 1,0 mil., motocykl Harley-Davidson Softail Heritage „Laura Eyes“ (1987) – 0,5 mil., což je světový rekord za poválečný motocykl H-D…

Výjimečné vozy přivezl belgický principál Koen Heuts a vynikaly mezi nimi často prototypy značek De Tomaso, Bizzarrini a Maserati, zatímco britský Ascott bodoval prototypy skupiny C, Lanciemi LC1 a LC2 v livrejích Martini a Kremer Porsche 917 K81 (1981). Málokdo zná závodní Dexter Sport Biplace (1906). Méně majetní zájemci si mohli vybírat a přímo kupovat z všednější nabídky „vozů do 25 000 eur“. I tady se našly zajímavé kousky, až srdce plesalo. Na opačném konci spektra byl pionýrský koncept prototypu automatizovaného metra TRIDIM, včetně tratě dlouhé 20 m. Inovátor Jean Bertin postavil TRIDIM v 70. letech. Kabiny bez obsluhy se pohybovaly na vzduchovém polštáři po jediné koleji ve tvaru obráceného „T“. Hliníkové kabinky poháněly dva elektromotory. Po smrti prezidenta Pompidoua nabrala vládní politika jiný kurz a příliš futuristický projekt dala k ledu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie