Reliant Motor Company (1935–2001) – Od tříkolky ke třílitru...

Poslední tříkolka Reliant Robin vyjela z továrny ve Staffordshiru v únoru 2001, tedy před dvaceti lety. Po 55 letech se tak uzavřela historie značky...

Britský Reliant nejvíce proslul coby výrobce tříkolek, které proslavil neúnavný Mr. Bean (herec Rowan Atkinson) ve svých filmových kouscích, ale málokdo ví, že tato firma po mnoho let dodávala i velké sportovní vozy, jež drží primát zahájení sériové výroby originálního kombi-kupé, a to dávno před ostatními, jako byly Volvo 1800 ES, Lancia Beta HPE, Saab 99 Combi-Coupé a další. Tom Williams postavil nákladní tříkolku na zahradě svého domu v Tamworthu už v roce 1934, ale jeho původní konstrukci vyráběl Raleigh pouze dvanáct měsíců, aby se pak vrátil k jízdním kolům. To se Wil­liamsovi nelíbilo, a proto se rozhodl pokračovat na vlastní pěst. V roce 1935 založil Reliant Engineering Company, jež se stala největším britským výrobcem tříkolek, ale už v roce 1964 přidala také první čtyřkolové typy.

První tříkolky byly motocyklového typu, byť už jediné přední kolo spojovala tyč řízení nikoli s obvyklými řídítky, ale s velkým volantem. Také motocyklové motory hned nahradil automobilový Austin 747 cm3, ale když produkce osobních vozů Austin Seven v roce 1939 skončila, převzal konstrukci jejich motoru Reliant, čtyřválec upravil a začal vyrábět sám. Kapalinou chlazený řadový motor byl uložen podélně v rámu ze dvou podélníků a většího počtu příček a poháněl obě zadní kola krátkým kloubovým hřídelem. Nejprve se vyráběly tříkolky nákladní, v letech 1935 až 1949 vzniklo celkem 2634 kusů v pěti hmotnostních třídách, než se v roce 1952 představil první osobní Regal, základ slavných hospodárných dopravních prostředků z britského Tamworthu. Měly totiž nejen nízkou spotřebu, ale také daňová zvýhodnění.

Reliant Regal měl hliníkovou karoserii ještě s dřevěnou kostrou, ale v roce 1956 ji nahradila karoserie ze skelného laminátu, byť výztuhy z tvrdého dřeva zůstaly zachovány. Výkon motoru 747 cm3 postupně vzrostl ze 16 na 18 koní (z 11,8 na 13,2 kW), třístupňovou převodovku nahradila čtyřstupňová, v šesti sériích došlo i ke stylistickým změnám. Regal měl úspěch a firmě se dařilo dobře, vyrobila jich přes dvacet tisíc ve všech verzích (sedan, kabriolet, panel van) a v roce 1962 uvedla novou generaci Regal 3/25, resp. 3/30 (podle výkonu motoru) s celolaminátovou karoserií, která jako sedan dostala po vzoru Fordu Anglia 105E negativní sklon zadního okna. Nový čtyřválec 598 nebo 701 cm3 přešel ze spodových ventilů (SV) na vrchové (OHV). Vzniklo ohromujících 105 824 kusů, než Regala pro rok 1973 nahradil nejslavnější Reliant Robin.

Objem čtyřválce dále vzrůstal na 748 a 848 cm³, výkon dosahoval až 29 kW (40 k), karoserie se stupňovitou zádí se proměnila na hatchback. Pokus o další modernizaci na typ Rialto nebyl tak úspěšný, a proto Rialto v roce 1989 skončilo, aby se Robin po šestileté pauze vrátil. Kumulovaná výroba obou typů do roku 2001 dosáhla 63 055 vozů. Ve výrobě ovšem byly také čtyřkolové verze, z Regalu se stal Rebel, z Robina vznikl Reliant Kitten. Bohaté zkušenosti s levnými vozy a snadnou produkcí laminátových karoserií uplatnil Reliant pro zahraniční partnery, jeho konstrukce se staly základem automobilové výroby v Turecku (Anadol), Izraeli (Sabra) i jiných zemích. Když Sabra požadovala sportovní roadster, odpověděl Reliant typem Sabre, jehož výrobu zahájili v Haifě coby Sabra Sport se čtyřválcem Ford Consul 1,7 l/66 kW (90 k). Jakmile byl vůz hotov, uplatnil jej Reliant i ve Velké Británii. Čtyřválcový se změnil na Sabre 4, s řadovým šestiválcem Ford Zephyr 2,6 l/80 kW (109 k) vznikl Sabre 6, ale odbyt dosáhl jen 285 kusů. S jídlem roste chuť, a tak se zrodil první sportovní Scimitar.

Historie Scimitaru není jednoduchá. Karoserii původně navrhla společnost Ogle Design pro kupé Daimler SX250 (debut na London Motor Show 1962), ale projekt byl zamítnut, když Daimlera koupil Jaguar. U Ogle Design tedy vyrobili několik kusů sami, než Reliantu prodali konstrukci, takže ten karoserii upravil pro podvozek Sabre 6. V dobovém prospektu čteme, že Scimitar GT je aristokrat v řadě Reliant, s dvouapůllitrovým šestiválcem, rychlostí přes 120 mph (193 km/h), výjimečným designem, komfortem a výkony. Premiéra kupé Scimitar se odehrála v roce 1964 s převzatým motorem Ford Zephyr, ale výkonem zvýšeným na 88 kW (120 k)/5000 min^-1 se třemi karburátory S.U., čtyřstupňovou převodovkou (na přání rychloběh, či samočinná ZF 4S12), laminátovou karoserií a samozřejmě pohonem zadních kol. Vzniklo 297 kupé do října 1966, kdy Ford zastavil výrobu motorů.

Britský výrobce nelenil a přestavěl Scimitar GT na vidlicové šestiválce Ford Essex 2,5/3,0 litru o výkonu 82/100 kW (112/136 k), v letech 1966–1970 vyrobil dalších 232 vozů, jejichž dynamika vzrostla. Připravoval ale ještě něco jiného, originálního, zárodkem prvního kombi-kupé se stal Triplex Scimitar, postavený na zakázku sklárny Triplex ze skupiny Pilkington, která propagovala vrstvená skla Triplex Sundym, pohlcující tepelné záření. Tom Karen (Ogle Design) znovu navrhl úhledný třílitrový Scimitar GTS na základě kupé GT, ovšem se zadní nástavbou typu kombi se skleněnou střechou. Majitelem jediného kusu se stal princ Philip, vévoda z Edinburghu. Kostky byly vrženy, zrodila se myšlenka kombi-kupé, realizovaná na Scimitaru GTE.

Reliant Scimitar GTE se představil na prodlouženém a rozšířeném rámu ze čtyřhranných ocelových profilů. Poháněcí soustava s mírně zvýšeným výkonem zůstala, všechny vozy byly třílitrové, přestože motor 2,5 litru byl uveden jako alternativa při premiéře na London Motor Show 1968. Úhledná karoserie, jejíž zadní výklopné víko tvořilo velké okno, byla opět dílem bývalého československého občana Toma Karena, tenkrát ředitele Ogle Design. Skvělou propagaci udělala britská princezna Anne, svůj první Scimitar GTE dostala ke dvacátým narozeninám v roce 1970, nakonec jich měla devět a poslední stále vlastní, tedy poslední vyrobený u Reliantu v roce 1986 a repliku číslo 5 ze 78 zhotovených na základě licence u Middlebridge Company koncem osmdesátých let. V několika sériích zhotovené Scimitary GTE jsou po tříkolce Robin nejslavnějšími vozy se značkou Reliant!

V roce 1972 prošel Scimitar GTE mírnou modernizací, druhá série od roku 1976 znamenala prodloužení rozvoru a zvětšení rozchodu kol, aniž by utrpěl atraktivní vzhled, ale naopak získaly rozměry interiéru, zejména vzadu; také odpružení bylo měkčí pro větší komfort. To se kritikům nelíbilo, a tak modernizace v roce 1977 opět přitvrdila podvozek. Když Ford racionalizoval výrobu motorů, místo britských Essexů 3,0 litru přišly německé Köln 2,8 litru pro poslední tovární sérii Scimitarů GTE, jež se ovšem při uvedení v březnu 1986 představily i ve verzi kabriolet GTC. Výroba však už klesala, ostatně kombi-kupé bylo v nabídce devatenáct let! Původních GTE vzniklo u Reliantu celkem 14 273 všech typů. Jména Scimitar a Sabre se znovu objevila na menším sportovním roadsteru Reliant podle designu Michelotti, jenž se vyráběl až do roku 1995. Po změně majitelů v letech 1996 a 1998 automobilku čekaly nelehké časy, až v roce 2001 definitivně zavřela své brány.

Převzato z časopisu

Fotogalerie