Půl století hvězdného klubu

Značka Mercedes-Benz má své věrné příznivce, kteří již před 50 lety založili její klub – nejstarší nejen v České republice, ale i v Evropě.

Mercedes-Benz klub České republiky byl založen pod tehdejším názvem Mercedes klub Praha v roce 1963 v jedné malostranské restauraci na Kampě sedmi nadšenými majiteli vozů Mercedes-Benz pod duchovním i faktickým vedením Ladislava Válka, který uvažoval o založení klubu už od roku 1958. Mezi hlavními důvody byly jako u většiny tehdy zakládaných klubů vzájemná technická pomoc, společné mototuristické akce a zejména pocit sdílení záliby v technice a historii značky s trojcípou hvězdou ve znaku s ostatními nadšenci. Výraznou roli při vzniku klubu sehrála bez pochyby natáčení filmů zasazených do období protektorátu. Potřeby filmařů vyžadovaly množství předválečných a válečných aut, takže mercedesy byly žádanou a ideální rekvizitou. Asi nejdůležitější úlohu sehrálo natáčení filmu Atentát režiséra Jiřího Sequense z roku 1963, kde byl potřeba typ 320 Cabrio B řady W142 IV zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tento vůz vlastnil Ladislav Válek, první předseda klubu, který prosadil společně s Jiřím Vorlíčkem, předsedou základní organizace Svazarmu v Praze 4, existenci klubu pod Svazarmem, neboť tehdy samozřejmě žádný klub nemohl existovat samostatně.

K zapsání klubu do Svazarmu došlo v roce 1964. Ve druhé polovině roku 1964 se o dění v Praze dozvídají i v mateřské firmě DBAG. Kontakt zajišťoval Míra Dostálek, který adresuje dopis i Willy Stöhrovi, vedoucímu oddělení exportu do tehdejších socialistických zemí. Návštěva pana Stöhra v Praze se uskutečnila 9. září 1965 v 17.00 v Národním technickém muzeu v Kostelní ulici v Praze 7. Úspěch akce posílil sebevědomí klubu natolik, že člen výboru Vladimír Mitvalský přišel s myšlenkou uspořádat celorepublikový sraz. Ten se konal hned rok na to, v roce 1966 a byl velmi úspěšný. V tradici se pokračovalo nepřetržitě až do roku 1988. Zástupci DBAG byli tehdy velmi mile překvapeni zájmem o současnou produkci a zejména historické vozy Mercedes-Benz, proto určili i kontaktního spolupracovníka – pana Klinnera – který často zajížděl do Čech na významné akce klubu. Němci tehdy totiž dost dobře netušili, proč se mercedesům a zvláště těm historickým v Čechách tak dobře daří, to už klub čítal přes 200 členů a měl se velmi čile k světu. Vysvětlení je prozaické – vlastnit v Čechách automobil byla v těch letech všechno jiné než samozřejmá věc. Byť starý, avšak kvalitní a pohledný vůz s velkým image, za který se řidič nemusí stydět, v kombinaci se zručností a technickým citem našich lidí bylo pro tehdejšího československého automobilistu skvělé řešení.

Řada z nich proto svůj mercedes nejen předváděla na klubových srazech, ale používala jej v běžném denním provozu. Náhradní díly i technické informace byly tehdy nesrovnatelně hůře dostupné a v poměru daleko dražší než dnes, proto kontakt mezi majiteli vozů stejné značky a následné zájmové aktivity byly logickým důsledkem. Hlavní roli však sehrála určitá nepsaná výjimečnost mercedesů a malá osobní vzpoura proti nejvíce prosazovaným a dostupným autům vyrobeným v zemích socialistického tábora. Po sametové revoluci nastal úbytek členů v souvislosti s podnikáním, dobrým přístupem k náhradním dílům i technické pomoci. Přišli však mladí nadšenci, pro které je vůz Mercedes-Benz z 60., 70. a dnes už i 80. let tím, co pro ty starší představoval Mercedes-Benz předválečný. Tehdejší nejčastější vozy 170 V a 230 byly postupně střídány vozy řadami W 120/180 (ponton), W 110 a W 111, W 108 a 109, W 114 a 115, postupně R/C 107, W 116, W 123 a W126. V poslední době prudce stoupá počet dovezených sběratelsky zajímavých strojů, doplňovaný z pěkné řádky mercedesů, prodaných již jako nová auta zde v Čechách. Čeští majitelé je pokřtili trefnými názvy charakterizujícími jejich vzhled a vlastnosti jako jsou malý a velký kulaťák, malý a velký křídlák, long, kraťas, žralok, malé a velké piáno, čína, mamut, masařka... Dnešní pravidelné srazy a jízdy jsou tak směsicí předválečné i poválečné produkce. Kořením těchto setkání jsou samozřejmě vzácné a cenné vozy, ať už z technického hlediska nebo jejich vlastní historie.

Jde například o nejstarší klubové vozidlo – Benz 10/30 z roku 1914 Františka Moučky, kabriolet 320 Phaeton Miroslava Eliáše, sportovní kabriolet 230 typu A Václava Černohouse, pohledný kabriolet 200 B Lang z roku 1934 Františka Dvořáka, první sériový vznětový vůz – 260 D Pullmann z roku 1936 Josefa Landsmanna, z novějších například 220 Sb, velké křídlo z roku 1965, služební vozidlo československé ambasády v Turecku, které vozilo teh­dejšího ambasadora Alexandera Dubčeka a patřící dnešnímu předsedovi Jaroslavu Větvičkovi. Třešničkou na dortu je pak legendární kupé 300 SL Fliegertürer (Gullwing) z roku 1954 – upravené do ostré sportovní verze, které se úspěšně zúčastnilo s majitelem Pavlem Krejčím slavného závodu Carrera Panamericana v Mexiku. Mercedes-Benz klub ČSSR (resp. ČSFR) byl po rozdělení Československa v roce 1993 přejmenován na Mercedes-Benz klub České republiky. Od roku 2010 je členem střešní organi­zace pro veteránské hnutí v ČR, Federace klubů historických vozidel. Úzce a úspěšně spolupracuje od roku 1995 s tehdejší Mercedes-Benz Bohemia, dnešní Mercedes-Benz Česká republika, s.r.o. Mercedes-Benz klub České republiky je nejen nej­starším automobilovým klubem u nás, ale je také nejstarším spolkem svého druhu na evropské pevnině a patří mezi pětici nejstarších klubů značky Mercedes-Benz na světě.
Podle čilé činnosti a intenzivního klubového života, který je patrný z každé akce je zřejmé, že tato tradice bude pokračovat i nadále.

Převzato z časopisu

Fotogalerie