MUZEUM ZNAČKY DAF – Vše pod jednou střechou

Eindhoven, univerzitní město v nizozemské provincii Severní Brabantsko, je významnou dopravní křižovatkou s 215 000 obyvateli. Za války jej několikrát vybombardovali. Patrně proto, že zde vznikl a vyráběl gigant elektroprůmyslu Philips a strojírny DAF.

Jedinečné DAF Museum na břehu Kanaaldijku, přes který se jezdí po ocelovém otočném mostu, sídlí v hale bývalé továrny DAF. Na ni v uliční části navazuje budova pivovaru „de Valk“. Tam všechno kdysi začalo. Majitel pivovaru a ledárny pan A. H. Huenges pronajal roku 1928 bratrům Hubovi a Wimovi Van Doorneovým (narozeným v USA) skromný prostor o velikosti 4 x 4 m. Vlastně šlo jen o trošku větší kovárnu. Díky nadšené práci důchodců, ex-zaměstnanců automobilky, se ji podařilo kompletně restaurovat a vybavit původními nástroji. Jak se přesvědčujeme, jen kovářská výheň je vyhaslá. Bratři udělali na pivovarníka velký dojem, protože si věděli rady s poškozeným motorem se šoupátkovým rozvodem Knight jeho automobilu. Pivovarník jim poskytl 10 000 guldenů na rozjezd a pomohl sestavit obchodní plán. Zabývali se opravami a strojírenskými výrobky. Roku 1932 změnili Komanditní společnost C. V. Hub van Doorne Machine en Reparace Inrichting na Van Doorne’s Aanhangwagenfabriek, z jejíž zkratky vzniklo jméno DAF.

Proslavila se přívěsy a návěsy featherweight s jednoduše připojitelnou točnicí, revoluční lehkou konstrukcí rámu a novým systémem brzd (1933). Centrální hala muzea má plochu asi 3000 m², kde parkuje zhruba pět desítek užitkových automobilů. Zvenčí přiléhají nebo jsou do ní včleněny další prostory na celkem třech výškových úrovních s podobným počtem osobních vozů a doplňkovými prostorami s kinosálem, několika tisíci modely a kavárnou. Hned u vstupu vítá návštěvníky obskurní jednomístný Dafke (v místním dialektu Dafíček), přezdívaný „mobilní pláštěnka“. Prototyp postavil Hub během války s představou laciného poválečného vozu. Šířka 75 cm mu dovolila projet dveřmi běžného bytu. Jedna větev horní vestavěné terasy hostí většinu verzí všech generací osobních Dafů. První DAF 600 představili 13. února 1958 na amsterodamském autosalónu. Kompaktní vozík poháněl vzduchem chlazený dvouválec 0,6 l, od roku 1961 pak 0,75 l. V poněkud luxusnějším provedení byl prodávaný jako Daffodil, jehož jméno odvodili od názvu výrobce. To ale nebránilo tomu, aby si je anglicky hovořící lidé nespojovali se stejnojmennou nizozemskou (a waleskou) národní květinou, tulipánem. Druhý facelift, Daffodil 32, již měl na svědomí italský nezávislý designér Michelotti.

Následoval DAF 33 – poslední s karoserií typu „A“. Řada „B“ (1966 – 80) byla prostornější, učesanější a dospělejší. Sem patří v expozici hojně zastoupené typy 44, 55, 66 a Volvo 66. O  tvary typu 44 se také postaral Michelot-ti, jeho třetí generace (1972) dostala přepracovanou elektroinstalaci 12 V. Následník, typ 55 (1967 – 72), již jezdil s kapalinou chlazeným čtyřválcem Renault 1,1 l. Řada 66 (1972 – 76) pokračovala v letech 1975 – 80 jako Volvo 66. Společnost roku 1972 oddělila výrobu nákladních vozů od osobní divize. Tu roku 1974 plně převzalo Volvo. Nutno podotknout, že zde expozice končí „art mobilem“, červeně zabaleným miliontým vozem Volvo 340/360, zatímco kupé Volvo 480ES (první Volvo s pohonem předních kol), natož pak Mitsubishi Carisma/Volvo S40/V40, muzeum zcela ignoruje. Druhá větev terasy podrobně ukazuje princip a vývoj technologické chlouby osobní divize – patentované převodovky Variomatic (CVT) s plynule měnitelným převodem, založené na variátoru, odstředivé spojce, klínovém řemenu konstantní délky a plynule měnitelným průměrem vstupního a výstupního hřídele. Konstruktéři se inspirovali řemenovým pohonem soustruhů. Variomatic poháněl kola zadní nápravy a tvořil jeden montážní celek se zavěšením zadních kol.

Aplikaci a výdrž Variomaticu dokazují četné soutěžní automobily a také monoposty F3 (Tecno a Brabham), F Junior (motor Ford-Cos-worth) i F1 (Williams)! Roku 2013 požívalo převodovku CVT 110 typů automobilů vyráběných na zeměkouli. O další unikáty muzea se postarali italští karosáři: O.S.I., městský minivůz City, Moretti (sedan) a především Michelotti (několik kupé a plážových vozů). Rozvojovým zemím byl určen jednoduchý BATU Project, třínápravový pick-up. Čtvrttunu Handywagon (1964) vyráběli pro americkou firmu ARKLA, podobně koncipovaný KALMAR (1967) pro švédské pošty nebo Pony, první pick-up/tahač návěsu (užitečná hmotnost 1600 kg) na světě se samočinnou převodovkou.

Vojákům i civilům sloužil lehký off-road (4x2) DAF 66 YA či ryze vojenská transportní „ještěrka“ Pony (1963). V přízemí muzea návštěvníka osloví nákladní automobily a autobusy. Nizozemská vláda (s pomocí Marshallova plánu) přizvala roku 1948 DAF k jejich výrobě. Válkou rozbitá a protržením hrází s dvěma tisíci mrtvými roku 1953 postižená země vozidla nutně potřebovala. Návštěvníky čekají vypreparované motory a převodovky, zadní tandemová náprava poháněná jedním hřídelem, jízdní kolo/motocykl se skládacím, výškově nastavitelným návěsem pro odvoz raněného (1937), plejáda nám vesměs málo známých vojenských vozidel od „jeepů“ po transportéry, obří dakarské speciály několikanásobného vítěze de Roye, okruhový DAF, autobusy, rozvážkové automobily, vozy požárníků, cisterny i množství trambusových a kapotových tahačů. Muzeum opouštíme kolem historické garáže a desítek metrů vitrín s modely a upomínkovými předměty. Končíme u obchodu. Skoro každý si kupuje modely nebo suvenýry, bibliofilové využívají nabídku netušených desítek titulů knih, jimž rádi odpustí jejich holandštinu.

Otevřeno je každý den kromě pondělí od 10:00 do 17:00. Základní vstupné činí 9 €.

Převzato z časopisu

Fotogalerie