MUSEU COTXES D’ÈPOCA MARC VIDAL – MLÉKO, VÍNO A BENZÍN

Městečko Riudoms najdeme asi padesát kilometrů severozápadně od Tarragony, hlavního města jedné z provincií Katalánska. A Museu Cotxes d’època Marca Vidala leží jen pár set metrů za ním.

Po notném bloudění se smiloval místní řemeslník a jel před námi k liduprázdné, tiché, horkem se tetelící farmě s kulatou věží, patrně bývalého větrného mlýna. Brána je zamčená, troubíme. 

Už jsme to málem vzdali, když se brána začala otevírat. Z budovy vyšla žena. Naštěstí hovořila francouzsky (její matka pocházela z Paříže, kam se posléze vrátila). Během povídání jsme zjistili, že je to paní Vidalová, manželka majitele. Omluvila se, že se nám nemůže příliš věnovat. Šla pro klíče a pustila nás do muzea, nacházejícího se ve třech halách. První slouží především jako ochutnávkové a prodejní místo jejich vín, sektů a sýrů. Nepočítaje vinné sklepy, muzeum má plochu asi 1000 m². V objektu je i restaurace, kterou otevírají na objednávku nebo pro skupiny návštěvníků. Většinou Francouzů, domácí o prohlídku moc nestojí, stěžuje si paní.

Marc Vidal je vinař a farmář, jenž má od mládí rád techniku, motocykly a automobily. Dříve aktivně závodil na okruzích i v ral-lye, dnes neodolá zápolení v závodech historiků. Desítky pohárů, jimiž je zaplněna prodejní místnost, vyhrál buď on za volantem, nebo jeho syn na horských kolech. Vinná farma Baix Camp byla založena roku 1929. V roce 1977 zde Marc založil automobilové muzeum, svůj dávný sen. Dnes v expozici opatruje 55 automobilů, ještě více motocyklů, jedno letadlo a traktor. Kromě toho všechny volné zdi zabírají plakáty a reklamy, podlahu nejrůznější technika od rezavých mašin z farem, o nichž jen můžeme hádat, k čemu sloužily, až po kotle, čerpadla, pumpy, promítací techniku, vybavení čerpacích stanic, části vozidel, součástky a motory. Je poznat, že si libuje v amerických a drahých britských automobilech. 

Prvním ve sbírce se stal Citroën C4 (1928). Žádná španělská kolekce se neobejde bez houfu Citroënů, Peugeotů, Fordů T a korunního klenotu Hispano-Suiza. Ta Vidalova pochází z roku 1924. Pohání ji čtyřválec 2,95 l (60 k/2800 min^-1). Kontrastem je Seat 600 D (1963, čtyřválec 0,77 l; 29 k/4800 min^-1). Pěti vozům Rolls-Royce dominuje Phantom I (1929; šestiválec 7,7 l, 95 k/2750 min^-1; třístupňová ručně řazená převodovka) vyráběný v letech 1929 – 1931 v americkém Springfieldu. Americké automobily jsou zastoupeny Cadillacy, například Fleetwood (1959) s motorem V8 6,4 litru, několika generacemi Chevroletů Corvette, Fordem Thunderbird (1957) nebo pěkným Packardem. Nám zcela neznámý je Erskine, automobil koncernové značky Studebakeru (1926 – 1930). Často nepotkáme ani Durant, natož pak Whiped-Overland nebo Hupmobile. S britským Triumphem 1800 Axel Rigid Body (1946, čtyřválec 65 k/4000 min^-1) jezdívala jazzová kapela, líbil se nám i Standard Flying 8 (1946). S mnohými sportovními a soutěžními automobily, R5 Turbo (1981, replika Jean Ragnotti), Alpine Renaulty A 110 1600 SC (1974), A 110 1300 (1972) a A 108 (1963), Vidal sám závodil. Taktéž s vystavenými sportovními prototypy či monoposty Martini Mk 15 (1976), Selex španělské F 1430 (1966) a Selex ST3 F 1430 (1971).

Motorkáři ocení rozsáhlou sbírku strojů domácích značek Bultaco, Montesa a Ossa v cestovním a závodním provedení na silnici i pro motokros, stejně jako generace Hondy Gold Wing. Patrně nejcennější budou neznámá motokola bez popisek, zavěšená vysoko na stěnách.

Marc Vidal veškerá vozidla na farmě vlastnoručně renovuje. Prý na příští rok chystá zvětšení a rozšíření muzea. Problémem je, že hovoří jen španělsky a katalánsky a e-mail otevírá jednou týdně. Navzdory tomu, že kromě potravin zde nelze nic jiného koupit, popisky občas chybějí nebo jsou vágní a otevírací doba je poněkud neurčitá, je dobré toto soukromé muzeum navštívit. Děkujeme paní Vidalové za prohlídku.

Převzato z časopisu

Fotogalerie