Historie

Musée Auto Moto Vélo – V továrně...

-TH/HH- 20.02.2014 09:31

Citroën 15 Six, nejsilnější verze slavné řady Traction Avant z let 1934 až 1957

Přestože také ve Francii vleklá krize a změna zájmů konzumní společnosti zahubila mnohá muzea, v Chatelleraultu stále fungují...

Sbírky francouzského muzea automobilů, motocyklů a jízdních kol v Chatelleraultu jsou velmi rozsáhlé; zahrnují jak francouzské exkluzivity v podobě vozů Panhard et Levassor ročníku 1893, Delahaye Break Type 1 (1896) nebo Voisin C14 z roku 1929, tak milníky motorismu jako jsou Ford Model T, Renault 4 CV nebo Citroën 2 CV, ale i neznámé Longchamp de Coucy (1953), či nedávno zakoupenou část z dražby prototypů francouzské karosárny Heuliez. Rovněž příznivci dvou kol tam najdou mnohé kuriozity, ať už je to motocykl bratří Wernerů, kteří si patentovali název Motocyclette, či vývoj skútrů (Lambretta, Manurhin, Mors, prototyp Pagnon).

Muzeum je také první francouzské, jež vytvořilo zvláštní expozici elektrických vozidel... Zajímavé muzeum vzniklo v budově někdejší továrny na zbraně a jízdní kola, známé jako Manufacture d’Armes et Cycles de Chatellerault, a je i výjimečnou ukázkou průmyslové architektury (stavba vznikla v letech 1886 – 1887). Na ploše přes tři tisíce čtverečních metrů jsou vystaveny více než dvě stovky vozidel, dokumentujících fenomenální rozvoj dopravy od předminulého století až do dnešních dnů. Podpora města Chatellerault usnadnila přestavbu na stánek dopravní historie, o nějž se zasloužila kurátorka Christine Pierreová, a která byla dokončena ve druhé polovině devadesátých let.

Základem se staly sbírky zesnulého Bernarda de Lassaye, průběžně doplňované o další vzácné kousky. Tradicí jsou tematické výstavy, oslavující konstruktéry nebo skupiny spřízněných typů, ale také semináře, jiné oslavy a rovněž speciální akce pro děti ve věku od šesti do dvanácti let (podrobněji www.alienor.org). Chatellerault leží na dálnici A10 (silnici N10) směrem z Paříže mezi Tours a Poitiers... Mezi vystavenými sériovými francouzskými automobily samozřejmě hrají prim vozy značky Citroën, které patřily k avantgardě a byly na čele technického pokroku. Zejména ty, na jejichž vývoji se podíleli francouzský konstruktér André Lefebvre a italský designer Flaminio Bertoni, jenž se přestěhoval do Paříže a zasvětil svůj život této značce (vytvořil Traction Avant, 2 CV, Ami 6 a DS). Od roku 1934 vyráběná Traction Avant (typy 7 a 11) byla průkopníkem ocelové samonosné karoserie a předního pohonu, výroba přetrvala až do roku 1957, kdy už dva roky jezdily slavné DS.

Šestiválcová verze 15 Six dobyla reputaci La Reine de la Route (Královna silnic), vystaven je automobil z poslední série ročníku 1957 s prodlouženou karoserií (o 110 milimetrů proti typu 11 Normale) a řadovým šestiválcem 2657 cm³ o výkonu 57 kW (77 k)/3800 min^‑1. Není bez zajímavosti, že se 15 Six objevil také v provedení s revolučním hydropneumatickým pérováním z typu DS! Bob Lutz, jeden z nejzkušenějších manažerů (ex-BMW, Ford, Chrysler, GM), dodnes vlastní automobil typu 15: „V roce 1934 byl Citroën o dvacet až třicet let před konkurencí, definoval uspořádání moderních automobilů. Můj 15 Six je z roku 1952, tehdy to byl nejsilnější vůz s předním pohonem, ale samonosná konstrukce karoserie byla tak nadčasová, že se od roku 1934 prakticky nezměnila...“ Jiní francouzští výrobci nebyli tak úspěšní. Lucien Rosengart vyšel z britského licenčního vzoru Austin Seven (ten byl i u kolébky automobilů BMW) v roce 1928 a postupně vylepšované vozy vyráběl až do čtyřicátých let, ovšem v konkurenci nových typů Renault 4 CV nebo Panhard Dyna neměl mnoho šancí.

Zajímavou aktivitou byl Rosengart Super-trahuit s podvozkem Citroën Traction Avant 11, ale s americkým motorem Ford/Mercury 3,9 litru! Neuspěl, a tak se Rosengart po válce vrátil k malým vozům s novou pontonovou karoserií, ale ještě se spodovým čtyřválcem SV původní konstrukce Austin. Jeho náhrada dvouválcovým boxerem Semo 748 cm³ nepomohla a malá pařížská automobilka v roce 1954 zavřela své brány. Zmínili jsme jen dvě z bohaté palety francouzských značek, jež můžete v muzeu vidět. Za zmínku jistě stojí i první a unikátní Delahaye Type 1 z let 1895 až 1896, s nímž zakladatel značky Emile Delahaye absolvoval závod Paříž – Marseille – Paříž 1896, stejně jako jeden z posledních exkluzivních sportovních automobilů Delahaye 135 M s karoserií Guilloré Coach (1949) a řadovým šestiválcem 3557 cm³ o výkonu 70 kW (95 k)/3800 min^‑1, který s preselekční převodovkou Cotal (elektromagnetické spojky) dosahoval rychlosti 140 km/h a patřil do skupiny tzv. prémiových francouzských značek spolu s Delage, Talbot, Salmson a Bugatti.

Nechybějí ani jiné málo známé typy jako např. francouzský Ford Comète, osmiválcové kupé s motorem flathead (SV) 2158 cm³ a karoserií Facel (1953). K posledním výstavám, vzdávajícím hold slavným konstruktérům, náležely Gabriel Voisin (1880 až 1973) a Jean-Albert Grégoire (1899 – 1992). První byl leteckým průkopníkem, jenž přešel k automo-bilům a uplatnil leteckou kvalitu a přesnost, druhý propagátorem předního pohonu, zakladatelem značky Tracta a tvůrcem elektromobilů. Grégoirův CGE Tudor v roce 1942 ujel trasu z Paříže do Tours aniž by musel dobíjet akumulátory.