Motocykly GRS – Sbírka

Příběh GRS je více než výmluvným důkazem toho, že závodní motory i motocykly, to je magický svět podmaňující muže nejrůznějších profesí…

Když bylo Stanislavu Gregorovi, dneš­nímu docentu dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice krásných patnáct, psal se rok 1967. Tehdy se začal za­jímat o taje motocyklů s legendární pade­sátkou Jawa Pionýr. Když navázal kontakt s autorem zdařilé verze soutěžní Jawy 90, Milanem Nadrchalem z pražského ÚVMV, byl to mezník v jeho amatérské konstrukční činnosti. Pustil se do úprav devadesátky a experimentoval se vzduchem chlazeným jednoválcem 88,7 cm³ (ø 48 x 49 mm) o výkonu 3,8 kW (5,2 k). Další už byl stroj s kapalinovým chlazením; první GRS dostal ­jednoválec 125 cm³ (ø 56 x 50 mm) s karburátorem BVF ø 32 mm a dosahoval otáček 13 000 min^‑1 s tranzistorovým zapalováním; spojka byla v olejové lázni a převodovka ­pětistupňová. Odlitky bloku a skříně převodovky zhotovili v MEZ Postřelmov. Motor GRS 125 byl zabudován do kolébkového rámu z ocelových trubek, přičemž stroj působil jako klasický závodní motocykl na duralových osmnáctipalcových ráfcích Borrani s drátovým výpletem. Měl dvouklíčové bubnové brzdy ø 160 mm jak vpředu, tak vzadu.

S laminátovou kapotáží dosahoval rychlosti 175 km/h, ale nijak zvláště se neprosadil. Úspěšnější byl slabší GRS s kapalinou chlazeným jednoválcem 50 cm³ (ø 40 x 39,5 mm), vyrobený ve spolupráci s Václavem Rathouským. Závodní motocykl měl pětistupňovou převodovku (později rekonstruovanou na šestistupňovou) a vlastnoručně vyrobený rám z ocelových trubek; celkem vznikly tři stroje. Se zrušením padesátek a vypsáním třídy 80 cm³ ale Gregorovo motocyklové nadšení nepominulo. Nejprve upravil pro sezonu 1984 padesátku na objem 62 cm³ (ø 44 x 39,5 mm), namontoval píst MBA a vrátil se ke skříni Jawa 90.

GRS 80 se šoupátkovým rozvodem pak měl objem 79,5 cm³ (ø 48 x 44 mm), karburátor Mikuni ø 34 mm a elektronické zapalování. Koncem osmdesátých let nad­šenec ze Zábřehu na Moravě správně odhadl krátkou životnost třídy 80 cm³ a soustředil se na 125 cm³. Na starší moto­rovou skříň Morbidelli postavil první dvouválec (ø 44 x 39 mm), s nímž syn Stanislav ml. vyhrál při prvním startu v Hranicích. Ze spolupráce s Hansem Hum­melem (HH) vzešly v roce 1992 na blocích HH dvě jednovál­cové stopětadvacítky s využitím všech dílů, vyrobených pro předcházející dvouválec. U jedné byl trubkový rám, u druhé hliníkový páteřový z Hondy ­(pomohl Olivier Liegeois z Belgie). Další závodní motocykl Ing. Stanislava ­Gregory vzešel ze spolupráce se švýcarským konstruktérem Charlesem Auf der Maurem (ADM). Jeho kapalinou chlazený dvoudobý jednoválec 123,6 cm3 (ø 54 x 54 mm) se sáním řízeným membránami, karburátorem Mikuni ø 39 mm a šestistupňovou převodovkou zabudoval do upraveného rámu Honda. Poslední závodní GRS dosahoval rychlosti 200 km/h. Dnes je řada strojů GRS v rodinné sbírce.

Převzato z časopisu

Fotogalerie