Lincoln & Mercury 1964 – Časy se mění...

Před padesáti lety se představila americká nabídka modelového roku 1964; byla to tradice, která sice žije dodnes, ale v míře poněkud omezené...

Společnost Ford Motor Company, vůbec největší světový výrobce automobilů jedné značky (přes tři sta milionů), byla na rozdíl od General Motors nebo Chrysler Corporation v nabídce alternativních značek na americkém trhu poměrně skromná. Když Henry M. Leland, zakladatel Cadillac Automobile Company, svoji automobilku převzatou General Motors opustil, hledal nové možnosti výroby luxusních automobilů, a tak založil Lincoln Motor Company v Detroitu. Vysoká kvalita jeho osmiválců Lincoln však znamenala i vysoké výrobní náklady, a proto v roce 1922 svůj podnik prodal Henrymu Fordovi. Automobily Lincoln vždy patřily k nejluxusnějším, dodnes soupeří s Cadillacem o přízeň amerických prezidentů (první Lincoln koupil prezident Calvin Coolidge v roce 1924), a proto zůstala značka zachována až do dnešních dnů. Ford nedávno posílil její image, od 3. prosince 2012 opět vystupuje jako samostatná The Lincoln Motor Company, tedy s názvem z doby, kdy Edsel Ford (syn Henryho) podepsal kupní smlouvu. Bylo znovu zřízeno oddělené designerské centrum Lincolnu a začala obnova modelové řady, zahájená v letošním roce zcela novým sedanem Lincoln MKZ (a MKZ Hybrid), který se představil jako studie MKZ Concept na Detroitském autosalonu 2012.

Zatímco Henry Ford byl příznivcem velkosériové produkce automobilů pro široké masy, reprezentované nejen Plechovou Lízou Model T, ale i větším čtyřválcem Model A a nakonec osmiválcem V‑8 z River Rouge Plant v Dearbornu, jeho syn Edsel inklinoval k dražším a luxusnějším typům. Podílel se na designu automobilů Lincoln, které dospěly až k motorům V12, ale stál také u zrodu další značky Mercury, jež měla vyplnit prostor mezi Fordy a Lincolny. První automobil Mercury byl ovšem jen větší verzí Modelu 91 Ford V8 (od 1938), ale po válce se od standardních Fordů už více odlišovaly designem. Lincoln Division se změnila na Lincoln-Mercury Division, navíc v roce 1957 umístila mezi Fordy a Mercury ještě jednu značku Edsel na počest svého zakladatele, ale Edsely měly jen jepičí život. Přesto je 110 847 vyrobených vozů Edsel do listopadu roku 1959 z dnešního pohledu jistě zajímavým číslem... Mercury dlouho bojoval s pověstí vyšperkovaného (a dražšího) Forda, nicméně v padesátých letech se už stal respektovanou samostatnou značkou, k čemuž přispěly populární úpravy custom cars a závodní hot rods; za volantem Mercury se objevil také známý herec James Dean v kultovním filmu Rebel Without a Cause.

Ford na jaře 1955 divize Lincoln a Mercury rozdělil, tyto vozy používaly vlastní karoserie, a Mercury se vrátil ke sdílení karoserií s Fordem až počátkem šedesátých let. Základním motorem byl vždy osmiválec, nejprve klasický flathead s postranními ventily, v roce 1954 nahrazený novým OHV. V modelovém roce 1958 už mělo devadesát devět procent vozů Mercury samočinnou převodovkou; v modelovém roce 1959 dostalo 69,7 % vozů Mercury řízení s posilovačem, 47,2 % zatmavená skla a 52,5 % brzdy s posilovačem... V šedesátých letech znovu vznikla společná Lincoln-Mercury Division; nabídka Mercury se od modelového roku 1960 rozdělila na klasické velké vozy a novou kompaktní řadu Mercury Comet, původně plánovanou jako nástupce Edselu.

Ta se stala prvním vozem značky, poháněným šestiválcovým motorem. V modelovém roce 1961 se představil zcela nový Lincoln Continental se samonosnou karoserií (u amerických vozů neobvyklé!), nejluxusnější typ od Forda, a nabídka značky se snížila na jediný základní typ s osmiválcem 430 cid V8 (7045 cm³). Přestože motor později posílil na 460 nebo 462 cid (7538, resp. 7571 cm³), karoserie Continentalu vydržela ve výrobě až do modelového roku 1969. Byl to ten typ vozu, v němž zastřelili prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho... V modelovém roce 1964 představila Lincoln-Mercury Division tři základní řady automobilů, jejichž snímky přinášíme na těchto stránkách. Před půlstoletím uvedla modely 1964 coby kompaktní Mercury Comet, klasický Mercury s tuhým obvodovým rámem a luxusní Lincoln Continental, čtyřdveřový se zadními dveřmi otevíranými proti směru jízdy, což zejména u otevřené verze bylo velmi odvážné řešení vzhledem k samonosné konstrukci (výroba ve Wixomu, Michigan).

Nové typy Mercury převzaly designové linie Lincolnu, ale jinak vycházely z modelového roku 1963; vrátila se však neobvyklá karosářská verze Breezeway Design s negativním sklonem zadní části střechy (jako u Fordu Anglia), ale s otevíracím sklem příčně situovaného okna. Modely Breezeway byly čtyřdveřové i dvoudveřové, sedany (rámová) i hardtopy (bezrámová skla bočních oken), v typové řadě Park Lane, Monterey a Montclair. Splývající zadní okno měla pouze kupé s dodatkovým označením Marauder (Two/Four Door Hardtop), nabídku doplnily dvoudveřové kabriolety (Park Lane, Monterey) a dvě kombi Commuter a Colony Park (woody). Paleta motorů byla slušná, osmiválce 390 nebo 427 cid (tedy 6390 a 6997 cm³) s výkony 184 až 313 kW (250 až 425 k), dva nejsilnější jen se čtyřstupňovým manuálem (a pak že Američané nejsou sportovci!), ostatní se třístupňovým, či se samočinnou třístupňovou Multi-Drive Merc-O-Matic. Poháněna byla zadní tuhá náprava, zavěšená na listových perech. Také Mercury vyhrával závody stock cars! Kompaktní Mercury Comet rovněž nabízel několik karosářských variant (sedany 2/4d, kupé hardtop 2d, kabriolet, kombi 5d) a čtyři motory, základní řadové šestiválce 170/ 200 cid (2780/3278 cm³) doplňovaly vidlicové osmiválce 260/ 289 cid (4261/4736 cm³) s výkony do 154 kW (210 k), nabídka převodovek byla obdobná, jen Merc-O-Matic byla pro motor 200 cid pouze dvoustupňová (nikoli Multi-Drive!).

S délkou 4956 mm byly sedany o 483 mm kratší než velké Mercury. Je jasné, že tyto pohodlné velké vozy umožňovaly jiné cestovní zážitky než dnešní downsizing. Navíc sportovní verze Comet Caliente 289 prokázaly své přednosti ujetím sto tisíc mil (160 000 kilometrů) průměrnou rychlostí přes 160 km/h (zvýšený výkon na 200 kW/271 k). Dnes patří velké americké automobily s pohonem zadních kol většinou historii. Značka Mercury přežila až do roku 2010, kdy bylo na americkém trhu prodáno 93 195 vozů (Lincoln tehdy 85 828); v následujícím roce 2011 pak posledních 248 kusů, a to výhradně velkého typu Mercury Grand Marquis se zadním pohonem (dvojče Ford Crown Victoria). Ford vsadil na Lincolna (2011: 85 643 vozů) a tím se osud Mercury uzavřel.

Převzato z časopisu

Fotogalerie