ISO-RIVOLTA – NEZAPOMENUTÁ?

Zdá se, že italská značka Iso-Rivolta není zcela zapomenuta. Vznikla vize pro počítačovou hru Vision Gran Turismo Concept...

Jaké ale byly původní produkty? Italské supersportovní automobily, to nejsou jen Ferrari, Maserati a Lamborghini, ale i řada zapomenutých značek. Patří k nim také Iso, původně výrobce chladniček, který za dvě desetiletí vyrobil přesně 1669 vozů Iso-Rivolta třídy GT. Na rozdíl od výše jmenovaných klasiků používal velkoobjemové americké motory. Málokdo ví, že značka Iso vyrobila v Itálii více než milion motocyklů nejrůznějších typů, v padesátých letech jí patřilo třetí místo v produkci skútrů za Vespou a Lambrettou a dala světu unikátní dvoumístný vozík Isetta. Chloubou Piera Rivolty, jenž vystudoval milánskou Polytechniku a firmu převzal od svého otce Renza, však byly luxusní supersportovní automobily Iso-Rivolta, jejichž výrobu zahájil v roce 1962.

V roce 1939 koupil Renzo Rivolta (1908 – 1966) továrnu na chladničky Isothermos s padesáti zaměstnanci, o tři roky později ji přestěhoval do Bressa u Milána a po válce se rozhodl přispět k motorizaci Itálie. V letech 1948 – 1949 vyráběl skútry Isothermos Furetto, ale když přišly stížnosti na špatnou kvalitu, tak výrobu zastavil a druhý typ Isoscooter 125 značně vylepšil. Poháněl jej dvoupístový dvoudobý jednoválec 125 cm³ o výkonu 4,9 kW (6,7 k), který mu uděloval největší rychlost 75 km/h. Rivolta použil tento motor i pro první motocykl Isomoto 125. Následovalo nepřeberné množství typů s dvoudobými i čtyřdobými motory, a tak se společnost Isothermos vzhledem k novému zaměření přejmenovala na Iso S.p.A. Automoto-veicoli. Vyvrcholením byly jednoválce 125/175 OHC a prototyp Iso 500 s motorem boxer (jako BMW) z šedesátých let, ale po roce 1963 se společnost soustředila na výrobu luxusních automobilů a produkci jednostopých vozidel zastavila. Ještě předtím však odvodila od motocyklů a skútrů různé dodávkové tříkolky, a nakonec i čtyřkolky Isocarro a Iso 400 Autocarro. To se však už proslavila vozíkem Isetta s dveřmi v přídi, jehož výrobní licenci prodala šesti partnerům. Přestože se v Bressu vyrobilo jen 1000 až 1500 původních typů Isetta s dvoudobým motocyklovým motorem Iso 236 cm³, produkce v zahraničí dosáhla 200 tisíc kusů, samozřejmě se lvím podílem mnichovské BMW, která použila vlastní čtyřdobý motor (160 tisíc BMW Isetta 250 a 300).

Piero Rivolta (ročník 1941) dnes žije na Floridě a na slavnou éru už jen vzpomíná. V roce 1962 spolu s otcem Renzem vstoupili do světa velkých automobilů. Nejprve se představil mohutný podvozek skříňové stavby s motorem Chevrolet Corvette 5,4 l V8, jenž pro Rivoltu vytvořil Giotto Bizzar-rini, dříve konstruktér sportovních Ferrari. Turínská karosárna Bertone jej pak oblékla do karoserie úhledného čtyřmístného kupé Iso-Rivolta GT, dále značeného IR 300, 340 nebo 350 podle výkonu motoru (v koních). Byl to první typ, s nímž v Bressu zahájili sériovou produkci. Bertone pak navrhl krásné kupé Iso Grifo na zkráceném podvozku Rivolty, které v roce 1968 dostalo supervýkonnou verzi Grifo 7 Litri (motor Chevrolet 7.0 V8, 299 kW/406 k), zatímco Bizzarrini použil stejný základ pro sportovně-závodní kupé vlastní značky. Na autosalonu ve Frankfurtu 1967 se představila čtyřdveřová limuzína Iso-Rivolta S4, později přejmenovaná na Iso Fidia, s karoserií podle designu Ghia. Návrat ke stylingu Bertone představovalo luxusní čtyřmístné kupé Iso Lele, uvedené koncem roku 1969 a pojmenované po Pierově manželce (Rachele = Lele). V roce 1972 se celá typová řada (s výjimkou původní Rivolty, ta se už nevyráběla) objevila s osmiválci Ford místo Chevroletů. Souviselo to s dalším ambiciózním plánem mladého Piera Rivolty, pro něhož se léta 1972 – 1973 stala nejlepšími, ale i nejhoršími roky značky. Na straně jedné vznikly vozy Iso-Rivolta Marlboro formule 1 ve spolupráci s britským týmem Franka Williamse pro sezony 1973 a 1974, kde s nimi Arturo Merzario (čtvrtý na Monze 1974), Gijs van Lennep a Howden Ganley nasbírali celkem šest bodů v mistrovství světa a při třiceti startech Grand Prix hostovali také Jacky Ickx, Henri Pescarolo, Jacques Laffite, Nanni Galli a další; na straně druhé však ropná krize omezila zájem o luxusní a sportovní automobily, odbyt klesal a v prosinci 1974 vyhlásila Iso S.p.A. bankrot. Čistokrevný sportovní vůz Iso-Rivolta Varedo s motorem Ford 5,75 l/240 kW vzadu a karoserií podle návrhu Ercola Spady (dříve Zagato) zůstal už jen v jediném exempláři. Dne 24. září 1974 byla vyrobena poslední Fidia a tím se historie automobilky uzavřela. Rivolta ještě stačil firmu prodat italsko-americkému holdingu, ale ten záhy zkrachoval pro značně roztříštěné zájmy. 

Piero Rivolta se však nevzdal, koupil zpátky značky Iso a Iso-Rivolta, ještě v červenci 1991 představil kupé Iso Grifo 90, nicméně pro sériovou produkci nesehnal finanční prostředky. Z Milána se nejprve odstěhoval na farmu do Toskánska a věnoval se koním (živým), ale i jiným projektům (přádelna v Brazílii, obchody s nemovitostmi v Evropě, USA a Střední Americe). Nakonec se rodina přestěhovala na Floridu do Sarasoty, Piero se věnoval architektuře, stavěl domy i hřiště, než v roce 2000 se synem Renzem začal v nové firmě Rivolta Marine (nyní Rivolta Yachts) navrhovat plachetnice i motorové jachty. Rivoltova dcera Marella se však provdala za Andrea Zagata z karosářské dynastie, a proto se na prahu roku 2000 prodala větší série městských vozíků Iso City (Isigo) s karoserií Zagato a loni se objevil projekt Iso-Rivolta Vision Gran Turismo pro Sony PlayStation. Andrea Zagato by rád vyrobil tři až pět pojízdných kousků pro skutečné znalce. Piero Rivolta však už má na Floridě jinou zábavu. Píše beletrii a stal se básníkem, protože psaní bylo jeho dalším koníčkem už od útlého dětství.

Převzato z časopisu

Fotogalerie