Innocenti - Ze dvou na čtyři kolasítka

Není to tak dávno, kdy Fiat v rámci restrukturalizace zrušil automobilové značky Autobianchi a Innocenti. Poslední vozy Innocenti byly Fiaty z brazilské produkce, nabízené na domácím italském trhu s touto tradiční značkou.

Milánská strojírna Innocenti, známá především výrobou mohutných lisů, vstoupila do světa motorových vozidel legendárním skútrem Lambretta. Po jeho velkém úspěchu se rozhodla ukrojit část koláče lukrativního italského trhu malých automobilů, a tak pro urychlení svého nástupu získala licenci legendárního britského vozu Austin/Morris Mini. Následovala řada dalších typů od British Leylandu, jejichž vyvrcholením byl Innocenti Regent, i u nás známý jako Austin Allegro.

Fernandino Innocenti založil strojírnu Societa Generale per l’Industria Metallurgica e Meccanica Innocenti na Via Pitteri v Miláně, zatímco továrna byla v milánské čtvrti Lambrate (proto jméno Lambretta pro skútry). První skútry Lambretta vyjely hned po druhé světové válce v roce 1946, nejprve s motory 125 cm3, později rovněž 50, 150, 175 a 200 cm3, a dodávaly se také se sidecary. Získaly obrovskou popularitu, do sedmdesátých let soupeřily o prvenství s konkurenční značkou Vespa (Piaggio) a nakonec jí podlehly, nikoli však pro horší vlastnosti, ale prostě z toho důvodu, že jejich výrobce po převzetí skupinou British Leyland v roce 1972 soustředil veškeré síly na výrobu automobilů. Lambretty se také vyráběly v licenci ve Španělsku, Indii, Francii, Německu a Argentině. Nakonec Indové získali celou výrobní linku a společnost Scooters India Limited vyráběla Lambretty až do roku 1998.

Výroba malých automobilů byla lákavá, zejména Fiaty 500 a 600 slavily v Itálii obrovské úspěchy. Innocenti nejprve koupil licenci na německý Glas Goggomobil 400 a vyvinul z něho čtyřmístné třídveřové kombi (1958), ale na Turínském autosalonu 1960 představil nejen dvousedadlový sportovní vůz Innocenti 950 Spider s karoserií Ghia na podvozkových skupinách Austin-Healey Sprite, ale také oznámil licenční stavbu britského Austinu A40 v provedení Berlina (sedan) a Combinata (první třídveřový hatchback s výklopnou stěnou v zádi). Tyto vozy byly ještě klasické koncepce s čtyřválcovým motorem 948 cm3 (později 1098 cm3) umístěným podélně vpředu, čtyřstupňovou převodovkou a pohonem zadní nápravy. Zatímco karoserii Austinu A40, pro italský trh s jemnějšími liniemi, navrhl věhlasný Pininfarina, otevřený Sport Spider byl dílem karosárny Ghia a pontonové karoserie zhotovovala podřízená firma OSI. V roce 1963 dostaly všechny vozy silnější motor Austin 1098 cm3 a navíc přibyla uzavřená verze Spideru nazvaná Innocenti Coupé C (1966). V roce 1963 se poprvé objevil prototyp úhledného kupé Innocenti 186 GT, karosovaný Bertonem a poháněný dvoukarburátorovým šestiválcem do V/60° o objemu 1787 cm3 a výkonu až 115 kW (156 k), který vznikl jako na polovinu zmenšený dvanáctiválec Ferrari. Do výroby se však už bohužel tento zajímavý automobil nedostal. Tím skončila první éra vozů Innocenti.

Druhou éru, nyní vozů s předním pohonem, zahájila úspěšná licenční stavba britského Mini, který se dodával v mnoha verzích včetně sportovní Mini Cooper, luxusní Mini 1001 a kombi Mini T (Mini Traveller). Na základě většího sedanu Morris 1100/1300, opět s designem Pininfarina, vznikaly v Miláně verze Innocenti IM3 (tedy třetí typ Innocenti na základě britské licence), J4 a nakonec J5 (do roku 1972); poslední britskou licencí byl Innocenti Regent (1974, Austin Allegro). V roce 1967 společnost Innocenti vyrobila 46 026 automobilů, z toho 39 923 všech typů Mini, ale v roce 1976 už klesla produkce na 12 789 automobilů. Mateřský koncern British Leyland měl ve Velké Británii značné finanční problémy, a tak Innocenti přenechal italskoargentinskému podnikateli Alejandru De Tomasovi, tehdy výrobci sportovních vozů De Tomaso a Maserati a motocyklů Guzzi a Benelli. Nastala třetí éra, kdy Mini dostal karoserii Bertone a později místo motorů British Leyland pod kapotu japonské dvouválce a tříválce Daihatsu (včetně vznětového). V roce 1990 získal vládu nad automobilkou Fiat a redukoval výrobu Mini na dvouválce Small 500, tříválce Mille 990 a sportovní verze Turbo. To však už byla labutí píseň značky. Fiat ukončil produkci italského Mini po devětadvaceti letech v roce 1993 a využil značku Innocenti pro distribuci Fiatů z mimoitalské produkce. Patřily k nim Innocenti Elba (kombi Fiat Uno z Brazílie), Mille (brazilské Uno) a jugoslávská Zastava Yugo 45/55 jako Innocenti Koral. V roce 1997 jméno Inno­centi zcela zmizelo z automobilového trhu.


Zdroj: Automobil 09/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie