Gran Premio Nuvolari 2021 – Viva Italia!

Gran Premio Nuvolari má všechny znaky nejvýznamnějších světových závodů historických automobilů. Podnik přitom zůstává před domácími, a hlavně zahraničními médii i diváky ve stínu Mille Miglia (MM). Oba podniky pojí stejný historický i aktuální základ. 

Tazio Giorgio Nuvolari byl velikánem italského motocyklového a pak i automobilového sportu. „Létající Mantovan“ vyhrál přes 150 závodů, z toho 72 významných včetně 24 Grand Prix, po dvou Mille Miglia, Targa Florio, RAC Tourist Trophy a jednou 24h Le Mans. Zemřel 11. srpna 1953 na druhou mozkovou mrtvici. Pohřbu se účastnila polovina obyvatel padesátitisícové Mantovy. Jeho smrt se velmi dotkla přátel, „mušketýrů“, zakladatelů „nejkrásnějšího závodu světa“ – Mille Miglia: Renza Castagneta, Ayma Maggi a Giovanniho Canestriniho. Zakladatelé na jeho počest pojmenovali závěrečnou část MM Gran Premio Nuvolari a změnili její tradiční itinerář, počínaje Cremonou, s výchozím bodem v Mantově, přes ploché údolí řeky Pád a s cílem v Brescii. Nejrychlejší pilot, který se řítil touto etapou po silnicích rovných jako pravítko, získal speciální cenu. V prvním ročníku 1954 ji vybojoval Alberto Ascari na Lancii D 24 Pinin Farina (ø 180,353 km/h), roku 1955 prolétl trať za 39 minut 54 sekund Mercedes-Benz 300 SLR posádky Stirling Moss/Denis Jenkinson průměrem 198,496 km/h a v roce 1957 dvojice Olivier Gendebien/Jacques Washer na Ferrari 250 GT LWB Scaglietti rekordním průměrem 199,412 km/h. Kvůli velmi tragické nehodě před koncem závodu úřady MM 1957 okamžitě ukončily a zakázaly. Mimochodem, cena Gran Premio Nuvolari je zmiňována v bohaté bibliografii MM jen velmi vzácně. Počínaje ročníkem 1954 byla účast spolujezdce v MM nepovinná.

Roku 1991 podobná parta nadšenců jako u znovuzrozené Mille Miglia obnovila mezinárodní závod historických vozů pod názvem Gran Premio Nuvolari. Částečně je spojují i stejní pořadatelé na trati. Dnes je renomovaná soutěž, významem přerůstajícím hranice Evropy, součástí Mistroství Itálie historických vozů. Začíná se i končí v Mantově. Obměňovaná trať sdílí se sesterskou MM legendární úseky (průsmyky Raticosa a Puta) i průjezdy centry měst (Ferrara, Rimini, Sienna či San Marino). MM nevyužívá atraktivní testy na klasických okruzích Modena, Mugello nebo ­Autodromo dell’Umbria. Dvoučlenné posádky v posledním ročníku ujely za tři dny (tři etapy) 1116 km. Vše funguje jako na velké MM. Jen startovné je asi 60%, cesta je značená stylizovanými šipkami, na křižovatkách nestojí pořadatelé, posádky nejsou tak exkluzivní a jejich stroje jsou méně výjimečných značek.

Loni, v 31. ročníku, soutěžilo 267 posádek na vozech 48 výrobců. Z toho 93 automobilů bylo předválečných. Čestné startovní číslo 1 dostala Alfa Romeo 6C 1750 Gran Sport (1930), s níž před 91 lety vyhrál Mille Miglia Létající Mantovan. Do závodu byly připuštěny automobily vyrobené mezi roky 1904 až 1965 (ale jet mohly i vozy vyrobené do roku 1975), rozdělené do osmi skupin podle stáří. Složitou matematickou konstrukcí jim byl vypočítán koeficient, kterým se násobily jejich body získané ve 108 časových testech různého ražení, rozsetých po trati, a 15 průjezdných kontrolách. Jelo se za každého počasí, za běžného provozu. Průměrná rychlost na trati nesměla překročit 50 km/h. Ze 290 přihlášených posádek pořadatelé vybrali 267 (na MM to obvykle bývá kolem 500 vozů) z tak rozdílných zemí jako Argentina, Japonsko, Uruguay, Rusko, Polsko, USA, Libanon, San Marino nebo Monako, abychom jmenovali alespoň ty nejexotičtější. Atmosféra nebyla tak horečná, města tak pompézně vyzdobená a ulice v nich lemované tak neprostupnými zástupy jako na MM. To však nijak nezmenšuje ducha motoristické slavnosti. Oba podniky jsou plné přátelského zápolení mezi posádkami v různorodých podmínkách (přeháňky, lijáky, dusno, tma, rozbité a úzké úseky cest) a s někdy těžkopádně ovladatelnou technikou. Gran Premio Nuvolari není tak upjatě prestižní jako MM. Lze si v klidu vozidla prohlédnout a pohovořit s lidmi okolo. Prodloužený italský víkend s bezpočtem památek, vozy v akci, krásnou přírodou, historií, úžasným vínem a jídlem rozhodně stojí za to zažít.

Převzato z časopisu

Fotogalerie