Flaminio Bertoni – Kachna i bohyně

Citroën DS je mnohými považován za nejkrásnější automobil světa, ale jméno jeho designéra zůstávalo kvůli firemní politice dlouho skryté. Italský sochař a malíř Flaminio Bertoni si nicméně úspěch nakonec nenechal upřít. Přestože je počet jeho realizací mnohem kratší, než bývá zvykem u jeho kolegů, byl v roce 1999 dokonce nominován na Automobilového designéra století. 

Flaminio Lorenzo Teodoro Bertoni se narodil 10. ledna 1903 na severu Itálie v lombardské vesničce Masnago, která se později stala součástí Varese, známého jako rodiště slavných motocyklových značek MV Agusta a Cagiva. Své dětství a dospívání prožil v nelehkých časech první světové války. Odmalička tíhnul k umění, již v šesti letech si četl knihy o svých idolech Leonardovi da Vinci a Michelangelovi, ale stejně tak ho bavila i technika. Studoval průmyslovku a zároveň docházel na kurzy kresby a řezbářství. Po otcově smrti v roce 1918 se musel mladý Bertoni začít starat o rodinu, a tak ukončil školu a začal pracovat jako truhlář pro karosárnu Macchi.

Jako nadaný kreslíř se po třech letech vypracoval do návrhářského studia, kde si ho v roce 1923 všimla návštěva francouzských techniků. Asi jim nedalo mnoho námahy jej zlanařit pro práci ve Francii, která v té době platila mezi karosáři za absolutní špičku v oboru. V Paříži se učil od mistrů, nicméně ho zastihla zpráva o matčině nemoci a finančních problémech rodiny, proto se musel vrátit zpět do Itálie. V karosárně Macchi už však nastupoval na pozici hlavního návrháře. Vydržel zde dalších pět let, než po neshodách s vedením firmu opustil a založil si vlastní studio. Spolupracoval s několika karosárnami, publikoval v časopise La Carrozzeria, ale hlavně tvořil a vystavoval sochy.

V roce 1931 začal jako asistent učit na umělecké škole ve Varese, kde poznal dívku jménem Giovanna Barcella. Lásce ale nepřála autoritativní matka, jež chtěla Flaminia oženit s jeho sestřenicí, a proto Bertoni zavřel studio a odjel s již těhotnou Giovannou do Paříže. Zde se po krátkém angažmá v karosárně Sical přesunul do Citroënu, kterému zůstal věrný až do konce života.

Začátky v Citroënu nebyly v době hospodářské krize zrovna procházkou růžovým sadem. Nejprve na Bertoniho čekal redesign stávající řady, ale první pořádný úkol přišel v roce 1933: návrh karoserie pro převratný model s předním pohonem, pojmenovaný Traction Avant. Vítězný design podle legend Bertoni vymodeloval za 24 hodin. Nízká silueta zaujala nejen Andrého Citroëna, ale i jeho manželku, jejímuž vkusu prý Citroën důvěřoval. Bohužel ani nadějný prototyp nedokázal odvrátit bankrot a Citroënovu smrt.

Rodinné štěstí na tom bylo ještě o něco hůř. Když nebyl Bertoni ve studiu, věnoval se svým sochám a výstavám. Na Giovannu a syna, kterého pojmenoval po svém idolu Leonardo, mu už nezbývalo mnoho času, což vyvrcholilo v roce 1936 odjezdem Giovanny a syna zpět do Itálie.

Po krachu Citroënu převzal podnik Michelin a pod novým ředitelem Pierrem-Julesem Boulangerem a hlavním konstruktérem Andrém Lefèbvrem přišly i nové úkoly. Tím nejdůležitějším byl projekt minimalistického vozidla (původní název TPV – Très Petite Voiture), který se stal zárodkem pro budoucí legendární kachnu 2 CV. Bertoniho designérské schopnosti zachycuje asi nejlépe právě tento model. Přestože se jeho dosavadní tvorba soustředila převážně na zakázkovou výrobu, skvěle pochopil myšlenku a dokázal i z absolutního minima vykřesat design, který se později stal symbolem Francie.

Než se tak ale mohlo stát, vypukla druhá světová válka. Francouzům se naštěstí podařilo prototyp na poslední chvíli před postupujícími Němci schovat. Pro „nepřátelského“ Itala ale osud nachystal více zvratů. Na začátku války se odmítl vzdát své státní příslušnosti, a tak jej Francouzi nejprve zatkli a chtěli deportovat do kolonií. Zachránila ho paradoxně až okupace. Další trable čekaly na Bertoniho v podobě havárie na motocyklu, jež jej na rok upoutala na lůžko. Po šesti operacích měl jednu nohu o tři centimetry kratší a kulhal. Čas ale využil ke studiu a později v pětačtyřiceti letech dokonce získal titul architekta. Osvobození Paříže znamenalo další zatčení a uvěznění, tentokrát pro podezření z kolaborace. Naštěstí se vše brzy vysvětlilo a po třech dnech byl opět na svobodě.

Konec války neznamenal jen hospodářské oživení a pokračování projektu TPV, ale pro Bertoniho i nové manželství. V roce 1947 si bere primabalerínu Lucienne Marodonovou, s kterou se seznámil ještě během války na vernisáži své výstavy. Následující rok se veřejnosti oficiálně představuje lidový Citroën 2CV (viz AR 4/’18), ale Bertoni už pracuje na něčem mnohem větším. Tím je typ DS, přezdívaný „bohyně“ z francouzského la déesse.

Pařížský autosalon v roce 1955 patřil modelu DS. Vedle technických inovací, mezi kterými nemohlo chybět hydropneumatické odpružení nebo posilovač řízení, vzbudil zasloužený ohlas především design. Aerodynamická karoserie se zakrytými zadními koly a jemnými, organickými tvary už bude navždy patřit mezi nejlepší automobilový design. Na Milánském trienále v roce 1957, nejprestižnější přehlídce designu v poválečném období, získal tento vůz nejvyšší ocenění. Gio Ponti, italský architekt, průkopník designu a zakladatel časopisu Domus, charakterizoval tento vůz jako ryzí automobil, který se nesnaží svádět zákazníka nevkusnou okázalostí na americký způsob, ale ani typickým dílem evropské školy, kde vývoji dominují inženýři. Slavný Giorgetto Giugiaro se prý kvůli němu rozhodl kreslit automobily a podobně bychom mohli pokračovat ještě ve dlouhém výčtu ocenění a poct, jichž se tomuto vozu dostalo.

Flamino Bertoni, jenž se stále aktivně věnoval i sochařině a kreslení, navrhoval pro Citroën také užitkové a nákladní automobily. Svou karoserií z vlnitého plechu je ­známý například Citroën H Van, nicméně posledním realizovaným vozem se stal Citroën Ami 6. Na trh byl uveden v roce 1961 a ve stejném roce obdržel Bertoni francouzský státní titul rytíř věd a umění.

Model Ami 6 zaujal především svým extravagantním, negativně zalomeným C sloupkem, který dodával vozu netradiční vzhled. Důvodem nezvyklého tvaru byl požadavek na zavazadlový prostor, a přestože jej Ber­toni nazýval svým nejzdařilejším vozem, stejného přijetí jako DS se mu nedostalo. Dokonce to s ním vypadalo v jednu chvíli přesně naopak a energický Bertoni se s tím jen těžko vyrovnával. Ale jak už to bývá, když odezněl prvotní šok a vychytaly se drobné nedostatky, veřejnost „příteli číslo 6“ přišla nakonec na chuť. A to dokonce tak, že se v roce 1966 stal nejprodávanějším vozem na francouzském trhu.

Toho se však Bertoni už bohužel nedožil. 7. února 1964 umírá ve věku 64 let na ­mrtvici.

Převzato z časopisu

Fotogalerie