Excalibur (1964 – 2014) – Nostalgie

Psal se rok 1964, kdy Brooks Stevens nabídl repliku úžasného roadsteru ze třicátých let na moderním podvozku...

Přestože se Excalibur už nevyrábí, o renovace a prodej zbylých vozů se stará paní Alice Prestonová, která začínala u Stevensů jako mechanik a před třinácti lety koupila vše zbylé včetně práva na design a značku. V roce 1963 pracoval věhlasný designer Brooks Stevens u Studebakeru, kde dostal úkol vyvinout tři koncepční vozy pro Chicago Auto Show 1964. Tehdejší šéf automobilky Sherwood Egbert chtěl však ještě něco lepšího pro autosalon v New Yorku, a tak Stevens připravil repliku legendárního sportovního vozu Mercedes-Benz SSK ze třicátých let (sám vlastnil typ SS z roku 1928). Automobil postavili jeho synové William (zvaný Steve) a David v rodinných dílnách v Mequonu (Wisconsin), dostal označení Mercebaker SS (Studebaker tehdy dovážel do USA vozy Mercedes-Benz), jenže se vyměnili ředitelé, Egbert těžce onemocněl a nahradil ho jeho pobočník Byers Burlingame, který nebyl retrostylem nadšen.

Tři dny před autosalonem vystavení již hotového prototypu zamítnul. Brooks Stevens se ovšem nevzdal a Jerry Allen, šéf autosalonu, mu poskytl jiný stánek. Vůz nazvaný Excalibur SS měl velký úspěch, s pomocí Allena (také dealera Chevroletu) přešel na pohonné jednotky Chevy 327 V8 a rozběhla se malosériová výroba. Z Mequonu (WI), sídla Stevensova automobilového muzea, kam kdysi nastoupila Prestonová jako sedmnáctiletý pomocník, se produkce v roce 1966 přestěhovala do průmyslové zóny West Allis v Milwaukee v americkém státě Wisconsin. Celkem vzniklo 3166 automobilů Excalibur v době tzv. zlaté éry existence značky, tedy v letech 1965 – 1989, než podnik definitivně pohřbila nejen absence Brookse Stevense (zemřel v lednu 1995), ale také úpadek zájmu a hospodářská krize. Excalibur vyráběl vlastní podvozky a laminátové karoserie (původní byla hliníková), na rozdíl od jiných stavitelů replik si také upravoval motory a konstruoval vlastní díly (např. řízení), což bylo samozřejmě výrobně náročnější a tedy dražší. Bratři Stevensové se rozhodli podnik prodat, Prestonová odešla z vedoucí funkce u Excaliburu už v roce 1982 po skončení třetí nejúspěšnější série a v roce 1986 koupil firmu jistý Henry Warner, jenže vydržel jen pět let (výroba S V). Pak se Excalibur dostal do německých rukou, prvním majitelem byl Michael Timmer, ale produkce se v roce 1992 vůbec nerozběhla.

Udo Geitlinger značku zachránil, jeho syn Jens se stal novým šéfem, obchodní bilanci se snažili vylepšit také výrobou replik Shelby Cobra (od 1993), motocyklových sidecarů a různých doplňků včetně střešních boxů. Obnovená S III Roadster Limited Edition 100 neuspěla, 125 tisíc dolarů za kus bylo přece jen trochu mnoho, společník Harry Kauffman pomohl, snížili cenu pod sto tisíc, nabízeli Roadster, Phaeton i Limousine. Geitlingerové vystavovali na Ženevském autosalonu 1995, poslední vůz vyrobili o dva roky později a do přelomu tisíciletí prodávali střešní boxy Excalibur TS (Travel Series). Alice Prestonová mezitím založila společnost Camelot Classic Cars (1999) a když Udo Geitlinger v roce 2001 opustil Milwaukee, začala nakupovat pozůstatky firmy s požehnáním bratří Stevensů. Nakonec získala nejen celou Excalibur Automobile Corporation, ale také Stevensův závodní tým Ecurie Excalibur, kde kdysi působila jako šéfmechanik! V letošním roce se podílí na oslavách 50 let značky, setkání stovky vozů má být v Paříži a výstava automobilů pěti sérií v srpnu na autosalonu v Mil-waukee! Lze říci, že její celoživotní zájem o Excalibur, kam nastoupila jako učedník na vyzvání velkého Brookse Stevense a skončila v roli člena vývojového týmu, zachránil značku.

Nadále nabízí restaurované vozy, opravy a náhradní díly. Jen ji mrzí, že dosud nedokázala obnovit výrobu, ale také skutečnost, že několik lidí v americké akci šrotovné (Cash for Clunkers) nechalo zničit několik Excaliburů za příspěvek ubohých pěti tisíc dolarů na koupi nového automobilu! Od ní by dostali mnohem více! Excalibur se samozřejmě během let vyvíjel. Značka je odvozena od prvních závodních vozů, jež postavil Brooks Stevens už počátkem padesátých let ve spolupráci s Kaiser-Frazer Corporation (motory Willys a Kaiser), aby ji pak v roce 1964 uplatnil na replice SSK, když Studebaker od spolupráce odstoupil. První Excalibur byl prototypem finančně dostupného sportovního vozu pro okruhové závody (1952). V roce 1958 dokonce s Excaliburem (už s motorem Jaguar XK) závodil sám Carl Haas, později americký dovozce Loly, šéf týmu Beatrice-Lola F1 a Newman-Haas Racing v Indy Caru! Počátkem šedesátých let Brooks Stevens, nyní slavný průmyslový designer (logo pro pivovar Miller, motocykly Harley-Davidson, automobily Studebaker a Jeep Wagoneer, železniční vyhlídkové vozy) postavil další sportovní prototypy Excalibur s různými motory (Corvette, Lincoln), ale to už tvořil u Studebakeru a nakonec založil novou firmu SS Automobiles, Inc., v Milwaukee pro výrobu Excaliburu SS.

První vozy poháněly vidlicové osmiválce Studebaker 289 (4735 cm³) s kompresorem Paxton, čímž vzrostl výkon na 213 kW (289 k)/4800 min^‑1, přičemž motor byl v rámu Studebaker posunut o 28 palců (711 mm) více vzad. Byly to dvoumístné roadstery s rozvorem náprav 2769 mm, celkovými rozměry 4255 x 1702 x 1245 mm a pohotovostní hmotností 1139 kg, které se čtyřstupňovou manuální převodovkou zrychlovaly z 0 na 60 mph (0 – 96 km/h) za sedm sekund a dosahovaly 201 km/h; na spotřebu benzinu tehdy nikdo nehleděl, a tak se ani neuváděla. Studebaker se ovšem v roce 1964 dobrovolně rozhodl ukončit produkci osobních automobilů v USA (a 1966 v Kanadě), takže Stevens přešel na Chevrolety V8. V roce 1966 se prodávaly Excalibur SSK za 7750, čtyřmístný SS Phaeton za 8950 a SS Roadster za 8250 dolarů; za samočinnou třístupňovou převodovku GM Hydra-Matic se stejně jako za autorádio připlácelo 200 dolarů, za kryt otevřené kabiny 60 (u Phaetonu 100) dolarů, za topení 100, za nosič zavazadel 60 atd. Motor z Corvetty 327 (5359 cm³) dával 257 kW (350 k).

Do roku 1979 byly roury výfuků po stranách kapoty skutečně funkční, pak se staly jen ozdobným prvkem. Do roku 1966 vzniklo prvních sto automobilů, tehdy se také představil druhý typ Excalibur 35X, replika legendární Bugatti 35B se šestiválcem Opel Commodore v úpravě Conrero, ale to nebyl úspěch. Poslední vozy z Geitlingerova období vycházely z páté série S V, poháněly je osmiválce Corvette LT1 o výkonu 221 kW (300 k) nebo slabší typy L98, oba se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou GM; rozvor se prodloužil na 3150 mm (Phaeton a Roadster), resp. na 5182 mm u zakázkové Limousine. Další údaj celkové produkce činí 3268 vozů, tedy navíc 102 vozů po roce 1989, někdy se však uvádí i 3500 automobilů Excalibur. Další plány Geitlingerů se už nevyplnily, patřily k nim motocykly, pikapy i sedan v retrostylu, došly jim peníze stejně jako poslednímu vlastníku britské TVR. S vozy Excalibur jezdili mnozí slavní, například Frank Sinatra, Bill Cosby, Sonny & Cher, Tony Curtis, Dean Martin či Steve McQueen.

Převzato z časopisu

Fotogalerie