Ennstal-Classic 2016 – Velkolepá podívaná

Předposlední červencový víkend se v Rakousku konal Ennstal Classic, který pravidelně láká majitele krásných veteránů a youngtimerů. A také slavné osobnosti…

Trasa do rakouského Schladmingu, jenž je jedním ze dvou center celé čtyřdenní akce (druhým místem je nedaleký Gröbming), měří z Prahy necelých 400 km. Z jižních Čech je to samozřejmě ještě blíže. I proto nás nepřekvapuje, že už na parkovišti hotelu Falkensteiner potkáváme řadu různých zajímavých automobilů s českými registračními značkami. Naše cesta utekla rychle a příjemně, ale stejně si jdeme lehnout – už z propozic víme, že Ennstal-Classic není pomalou jízdou v okruhu pár kilometrů, ale náročnou a propracovanou rallye... Čtvrteční program jsme sice minuli, ale o to nadšeněji vyrážíme v pátek brzy ráno do Gröbmingu, kde se akreditujeme v tamním provizorně postaveném zázemí. I když je brzy, městem se už prohánějí klasické automobily.

Všech 198 soutěžních vozů a jejich posádky se připravují na páteční program, během něhož je čeká zhruba 423 kilometrů horských průsmyků, přejezdů údolí a samozřejmě zatáček v rámci etapy nazvané Artcurial Marathon podle aukční síně, která tento den sponzoruje. Ennstal-Classic se v horách kolem Gröbmingu a Schladmingu koná již od roku 1993 a za dobu své existence se vypracoval mezi přední evropské soutěže klasických automobilů. I proto se nelze divit, že startovní listina byla plná krásných strojů s dobrým rodokmenem. Nejstarší automobily jsou k vidění v čele startovního pole a spadají do Epochy I a Epochy II – tak organizace označuje meziválečné stroje z 20. a 30. let minulého století. Téměř každý z 27 automobilů by si zasloužil pozornost, ale já zmíním jen několik z nich: Lagondu T2 s kompresorem (1930), Riley Nine Special (1931), Volvo PV654 de luxe Sedan (1933), Railton Straight 8 Open Tourer (1936) a GAZ GL1 (1938), jejž jsem nikdy předtím naživo neviděl.

Tento výběr stačí doplnit vybranými modely Bentley (Speed Six, 4 1/2 Litre), BMW, Bugatti či Sunbeam a získáte představu, jaké automobily zdolávaly prudká stoupání v čele závodu. Většinu startovního pole tvořily poválečné vozy a výběr byl skutečně pestrý. V jeden okamžik jsme měli to štěstí prohánět naše vypůjčené nové Volvo hned za originálním Ferrari 250 GTO, s nímž se na Ennstal-Classic již podruhé přihlásili dva britští gentlemani. Byl to suverénně nejdražší automobil v závodě, ale nikdo se tím příliš netrápil, protože majitel motor V12 o výkonu 300 k rozhodně nešetřil. Zejména při testu přesnosti na letišti Niederöblarn byla jeho akcelerace zážitkem, na nějž nelze zapomenout. Italská automobilka byla ale zastoupena i dalšími modely – zmiňme vzácné Ferrari 250 GT Prototipo (1956), California Spider (1960), 275 GTS či GTB (oba z roku 1965), 330 GT 2+2 (1966) nebo 246 GT Dino (1972). Závod Ennstal-Classic je výrazně podporován automobilkou Porsche, která do něj letos nasadila několik „továrních“ vozů z divize Porsche Classic. Zatímco mezi soukromníky převažovaly různé verze kultovních Porsche 911 a 356, automobilka přivezla například RS 60 Spyder (1960) s výkonem 160 koní nebo 356 B GS Carrera GTL Abarth (1960), jehož zadní kola poháněl plochý čtyřválec naladěný na 135 koní.

Jeden z nejkrásnějších pohledů na dravě jedoucí veterány se nabízí při přejezdech hor, a pokud to jsou Alpy, je zážitek o to intenzivnější. Pohodlně jsme se usadili na opuštěné lavičce mezi svěžími loukami a pozorovali projíždějící nádheru. Většinou jsme potkávali sportovní modely, ovšem vzhledem k obtížnosti trati jsme se tomu vůbec nedivili. Míjely nás Jaguary XK nebo E-Type (a jeden C-Type!), britskou školu zastupovaly i různé Austiny-Healey, MG či Mini, z těch zajímavějších zmíním hlavně Arnolt Bristol 404X (1955), jemuž ve stoupání pomáhal šestiválcový řadový dvoulitr, elegantní AC Ace nebo Aston Martin DB2/4. Ten se na startu objevil rovnou ve dvou exemplářích. Převahu ale měly sportovní modely z kontinentální Evropy. Z těch zajímavějších nás potěšily zejména dvě dámy, jež řídily krásné BMW 507. Jejich otec je doprovázel s velkým BMW 501 o několik startovních míst později, ale Sussane a Lena podle všeho jeho garde nepotřebovaly. Jak mi samy řekly, řídit osmiválcové BMW není žádný problém a ony si to velmi užívaly.

Trasa plná zatáček přilákala i mnoho majitelů automobilů Alfa Romeo. Sešlo se jich celkem patnáct, přičemž nejvíce byla logicky zastoupena série 105/115 neboli Bertone kupé. Moji soukromou soutěž o nejkrásnější Alfu ale spolehlivě vyhrála Alfa Romeo Sprint Coupé z roku 1952. Během dne jsme viděli skoro všechna auta, která se na dlouhou cestu za slávou vydala. Mezi klasikou, jakou lze vídat na každém lepším srazu, ale určité vozy výrazně vyčnívaly, a to nejen cenovkou jako v případě Ferrari 250 GTO. Například už jsem delší dobu neviděl Volkswagen K70 (1971), opomíjený, ale přitažlivý Fiat 2300 S Coupé (1967), švihácký Peugeot 203 C (1955), úzký a maličký Austin A30 (1956) nebo brutální Maserati A6, v tomto případě přímo v provedení GCS/53 s karoserií Fantuzzi z roku 1954. Úžasný červený závodní stroj poháněl řadový šestiválec o  výkonu 170 koní, jenž bez námahy rozjel dvoumístný speciál o hmotnosti necelých 1600 kg i do prudkého kopce. Jeho akustický projev byl sice vytříbený, ale velmi, skutečně velmi hlasitý a drsný. Zdaleka jsem nezmínil všechny zajímavé stroje, například Lotus Elan Sprint S36 (1966) s dámskou posádkou nebo sestavu krásných Lancií Aurelia B20 GT (včetně verze Da Corsa), dále málo vídaný Glas V8 a neobvyklost v podobě žlutého sportovního vozu Devin D.

Tato stavba z přelomu 50. a 60. let vznikala na základě komponentů Porsche (či Volkswagen) a podle všeho vzniklo pouze 49 vozů, jež se daly objednat buď kompletní, nebo ve formě stavebnice. Elegantní karoserii navrhl jistý Bill Devin. Na podobné soutěže se dobře hodí automobily Volvo. Švédské stroje jsou odolné, jednoduché, robustní a zejména řady Amazon nebo P1800 patří mezi vyhledávanou klasiku, využívanou v různých soutěžích od Ennstal-Classicu až po Monte Carlo Historique. Skvělé vozy se předvedly i mezi závodními speciály přidruženého poháru Racecar Trophy. Na nás zapůsobily například Ferrari 250 GT SWB (1960) s výkonem 310 koní, Porsche 906 (1966), jemuž bohatě stačilo 210 koní, originální BMW M1 Procar nebo Lancia Sport Zagato Prototipo se zajímavým příběhem. Tento speciální kus byl v roce 1964 postaven pro Targu Florio. Po jejím absolvování byl odstaven a při Ennstal Classic 2016 zažil svou novodobou premiéru. Nyní má najeto pouhých 2600 km! Já jsem měl ovšem mezi závodními stroji svého největšího oblíbence – Johanna Koflera s úžasným Sunbeamem Supersports z roku 1930.

Naprosto úchvatný automobil udivuje nejen patinou, ale i silou svého třílitrového šestiválce. Výkon 120 koní se možná nezdá jako moc, ale v rukou zkušeného šoféra dělá z každé zatáčky zábavnou show. A Johann patří mezi největší srdcaře, jaké znám – se Sunbeamem totiž jezdí i zimní soutěž Planai Classic. Když už jsme u těch jmen, je třeba zmínit, že Ennstal Classic pravidelně láká řadu osobností ze světa motorismu. Zdaleka nemám na mysli pouze vysoce postavené manažery různých automobilek či zástupce partnerských firem (například Zenith, Artcurial či Porsche), ale i závodníky a postavy z šoubyznysu. I letos jich bylo několik. Nejprve jsem potkal Marka Webbera, Australana známého ze světa formule 1, jemuž jsme dali přednost, když zabloudil a  vracel se na trasu. Následně jsme si výborně popovídali s Hansem-Joachimem Stuckem.

Ten kromě formule 1 (v 70. letech) okusil i 24hodinovku v Le Mans či závody DTM, a i když i v současnosti zastupuje různé role, sem si přijel užít náročnou rallye v krásném prostředí. Nelze nezmínit pětinásobného mistra Le Mans Dereka Bella, jenž zkušeně řídil velké čtyřapůllitrové Bentley a rozhodně nevypadal na to, že mu je 75 let… Největší respekt ale patří siru Stirlingu Mossovi, který se svou ženou lady Susie vítal závodníky v cíli ve Schladmingu a při závěrečné jízdě ho v krásném Jaguaru C-Type vozil Brian Johnson, zpěvák metalové skupiny AC/DC. Nesmím zapomenout ani na nenápadného Fina Rauna Aaltonena, který zřejmě nedělá nic jiného než jezdí soutěže se svým Mini. Právě Mini ho proslavilo v 60. letech, když s ním v konkurenci mnohem silnějších vozů zdolal drsné rallye Monte Carlo. Jednou mi o tom vyprávěl při společném obědě v Miláně, a protože ty vzpomínky jsou stále velmi živé, tohoto milého pána vždycky rád vidím. V pátek večer, po slavnostním dojezdu do cíle etapy, probíhají po celém Schladmingu večírky (včetně luxusní Ferrari Nota v Post Hotelu) a závodníci mají víceméně hotovo.

První víkendový den nemusejí vstávat a zdolávat další kilometry, neboť během čtvrtku a pátku ujeli přes 800 km a sobotu se koná pouze jakési finále. To je rozdělené na dvě části – závod do vrchu z Moosheimu po Bahnhofstrasse do Gröbmingu (pouze 2,4 km, dvě šikany) a parádní jízdu městem. Program začíná v 11 hodin dopoledne a centrum se na jeden vzácný den mění v městský okruh. Nechybějí balíky slámy ani plůtky, ohraničující závodní trasu. Vybraná skupina zhruba 40 klasických vozů se předvádí davům fanoušků a jejich motory burácejí centrem historického městečka při pěti rychlých průjezdech.

Sobotní odpoledne probíhá uvolněně. Většina závodních vozů parkuje ve městě, lidé korzují, popíjejí a konverzují. Čeká se na slavnostní vyhlášení, které probíhá večer. Kdo se letos snažil nejvíc a prokázal nemalý um při zdolávání nástrah připravených organizací? Nakonec to byla dvojice Rakušanů Friedrich Radinger a Thomas Wagner s Mini 1275 GT (1971), kteří během čtyř dní nasbírali pouze 1747 trestných bodů. Druhé místo získala dvojice Peter Ulm a Jan Soucek s Porsche 911 ST (1969) a 1908 trestnými body a konečně bronz obsadila posádka Alexander a Flo-rian Deopito s Volvem 122 S Rallye (1958) a celkovými 2269 body. Na Ennstal Classic jsem letos vyrazil poprvé. I když jsem věděl, že mě čeká neobvyklý zážitek, realita výrazně překonala mé představy. Příjemným překvapením nebyla jen samotná startovní listina, trasa nebo perfektní organizace, ale i celkově velmi přátelská a pohodová atmosféra, která čišela ze závodníků i lidí kolem. Ennstal zcela určitě zařazuji do seznamu svých oblíbených rallye, kam se rád vrátím.

Převzato z časopisu

Fotogalerie