De Tomaso Mangusta – Italská krása

Před pětačtyřiceti lety se rozběhla výroba supersportovního vozu Mangusta, který znamenal vstup italské značky De Tomaso mezi renomované automobilky…

Alejandro De Tomaso (1928 – 2003) opustil rodnou Argentinu nejen proto, že chtěl být velkým závodníkem, ale také proto, že mu tam šlo z politických dů­vodů doslova o život. Přestože absolvoval i dva závody MS formule 1, hvězdou okruhů se nikdy nestal. Více se proslavil jako nadaný konstruktér; stejně jako Colin Chapman vsadil na centrální páteřový rám, jenž se stal základem prvních sériových typů. Na Turínském autosalonu 1965 uvedl tento podvozek jako autotelaio 5000 cc, v němž měl motor Ford V8 částečně nosnou funkci. Prvním využitím se stal sportovní prototyp P70 s karoserií Ghia, představený v modenském hotelu Real Fini v témže roce, ale v závodech nikdy nestartoval. De Tomaso pak přesvědčil Forda, aby mu dodával mo­tory z kanadského závodu ve Windsoru, u karosárny Ghia objednal karoserii dvoumístného kupé a na Turínském autosalonu 1966 představil prototyp Mangusty.

V roce 1967, rovněž na autosalonu v Turíně, už zářily tři kreace De Tomaso, a to sériové kupé Mangusta, otevřená Mangusta Spider (zůstala v prototypu) a úhledný městský elektromobil Ghia Rowan. Alejandro měl štěstí, v roce 1957 se oženil s bohatou Američankou (a závodnicí) Isabelle Haskellovou, její švagr John C. Ellis byl prezidentem Rowan Industries z New Jersey, a to pomohlo – v květnu 1967 pro něho Rowan zakoupil karosárnu Ghia, v níž mladý Giorgetto Giugiaro navrhl karoserie tří zmíněných automobilů! První Mangusta vzbudila velkou pozornost dynamickým profilem, čistými liniemi bez zbytečných příkras a originálním vstupem do motorového prostoru na zádi dvojicí křídlových dveří.

Zatímco Vallelunga, kupé s motorem Ford Cortina 1,5 l v zadní části páte­řového rámu, vznikla jen v pětapadesáti exemplářích za čtyři roky do 1966, první Mangusta byla skutečným základem sériové produkce De Tomaso. Do roku 1971 vyjelo 402 automobilů Mangusta, z nichž 280 dovezl Kjell Qvale do USA, kde se prodávaly verze se sníženým výkonem motoru Ford V8. Nejprve se montoval typ 289 (4,7 l), po ukončení jeho výroby měla většina vozů typ 302 (4,9 l); standardní verzi plnil americký čtyřhrdlový karburátor, v Evropě byly k mání také čtyři dvojité Webery a výkon motoru 305 k (224 kW)/6200 min^‑1, zatímco pro USA jen 169 kW (230 k)/4500 min^‑1 (tato úprava prospěla životnosti rozvodového mechanismu, dimenzovaného na maximum 5400 min^‑1; pro evropské verze 6500 min^‑1 musel být ­dodatečně upraven). Převodovka byla pětistupňová ZF s přímým řazením, točivý moment ovšem značný, takže dobové testy kritizovaly zbytečně vysoký počet stupňů s přihlédnutím k minimálnímu rozdílu mezi třetím a čtvrtým (i Paul Frère psal, že by stačily čtyři; nelíbilo se mu rovněž nepřesné ­řazení z prvního na druhý a naopak).

Vůz dosahoval největší rychlosti 250 km/h, zrychloval na sto do 6,3 s a na 160 km/h za 14,1 sekundy; čtvrt míle s pevným startem projel za patnáct sekund s finální rychlostí 146 km/h a v rukách zkušeného Paula, vítěze 24 h Le Mans 1960, vzhledem k nižší hmotnosti překonal dynamikou i nástupce De Tomaso Pantera, poháněného motorem Ford 351 V8 (5,7 l). Bylo však třeba řadit už při 4700 min^‑1, při vytáčení byl automobil pomalejší… První Mangusta je pravděpodobně nejslavnějším automobilem, jaký kdy italská značka De Tomaso z Modeny vyrobila.

Pantera obdobné koncepce, vytvořená ve spolupráci s Ford Motor Company, ji překonala výrob­ními počty (rekordních 7298 vozů do počátku devadesátých let), úspěchy na závodní dráze a rychlostí až 280 km/h, ale nikoli významem, když se Mangusta spolu s Lamborghini Miura stala symbolem italského sportovního vozu koncepce vše uprostřed už koncem šedesátých let. Alejandro De Tomaso použil jméno Mangusta ještě jednou pro kupé/kabriolet s originální otevírací střechou Roto Top, ale klasické koncepce s motorem Ford 4,6 l V8 vpředu a pohonem zadních kol (představil se jako De Tomaso Biguà v Ženevě 1996). Pro názorové neshody a nakonec finanční potíže De Tomasa výrobu v roce 1999 zahájil americký importér Qvale Automotive Group; v nové továrně v Modeně vyrobil 284 vozů jako Qvale Mangusta. V červnu 2001 podnik Qvale Modena S.p.A získalo konsorcium Phoenix, jež převzalo skupinu MG Rover, a z druhé generace Mangusty se tak stal britský automobil MG X Power SV.

Převzato z časopisu

Fotogalerie