Bugatti 1909-2009 - Pur Sang!

V roce 1947 odešel Ettore Bugatti z tohoto světa. I když kusová produkce vozů Bugatti ještě nějaký čas pokračovala, uzavřela se tím jedna z nejslavnějších kapitol automobilové historie. Značka byla sice dvakrát obnovena, ale nikdy už nedosáhla původního věhlasu. Ettore Bugatti je zkrátka nenahraditelný…

Přesto slavíme 100 let existence nejslavnější automobilové značky předválečných let (po válce se jí přinejmenším vyrovnal pouze Ferrari), neboť věhlasné jméno se stalo před jedenácti lety součástí impéria Volkswagen Group (a sídlem nové společnosti Bugatti byl zprvu Berlín, než se přestěhovala do rodného Molsheimu na francouzskoněmeckém pomezí). To je však už odlišná historie, klasická story pur sang (čistokrevných) automobilů samozřejmě ani nemůže mít v dnešních podmínkách důstojné pokračování…

Bugatti byly aristokraty mezi automobily; Ettore Bugatti (1881 – 1947) pak především umělcem, jehož jen náhoda přivedla ke konstrukci automobilů, které se staly jeho novou vášní. Milánský rodák pocházel z italské umělecké rodiny; jeho otec Carlo byl malířem, sochařem, architektem a výrobcem nábytku; ale když Ettore ve čtrnácti (!) vylepšil tříkolku Prinetti & Stucchi, přemluvili majitelé firmy otce Carla, aby synovi dovolil pracovat v jejich firmě. Nejprve na velocipedech, jenže v sedmnácti se už na tříkolce zmíněné značky, kterou vybavil dvojicí motorů, zúčastňoval prvních závodů. Značku Prinetti & Stucchi (existovala do roku 1902) by dnes už nikdo neznal, v zapomnění neupadla jen díky Bugattimu, který tam v roce 1898 vytvořil čtyřkolový vozík, poháněný čtveřicí motorů De Dion, z nichž dva byly uloženy vpředu a dva za zadní nápravou! Později bylo vozu přiřazeno typové číslo 1 a tak začala kariéra konstruktéra automobilů Ettoreho Bugattiho, jenž typy 3 až 10 vytvořil pro další automobilky De Dietrich, Mathis a Deutz. Na základě malého Deutzu 10 se pak zrodil první automobil značky Bugatti, označený jako typ 13, neboť předcházející čísla 11 a 12 zřejmě patřila jiným typům pro GasmotorenFabrik Deutz z Kolína nad Rýnem (neobjasněno).

První typ Bugatti 13 byl řadový čtyřválec 1327, resp. 1368 cm3, při vrtání válců 65 (66) mm a zdvihu pístů 100 mm, s pokrokovým rozvodem OHC (vačkový hřídel poháněl svislý tzv. královský hřídel) a stroj dosahoval výkonu asi 11 kW (14 k) při 2800 min 1, a to při hmotnosti vozu 680 kg stačilo na největší rychlost 90 km/h. Pozdější verze měly dokonce dva sací a dva výfukové ventily v každém válci, což se stalo standardem dnešních automobilů až po osmdesáti letech; Bugatti však věnoval neobyčejnou pozornost každému detailu. Zadní kola poháněl kloubový hřídel. Z první série pěti vozů poslední odebral princ Hohenlohe, a právě tento automobil je nejstarším dochovaným Bugatti na světě a nachází se ve sbírkách NTM Praha. Verze s prodlouženým rozvorem nesly typová označení 15 a 17, přičemž vývoj čtyřválců pokračoval a po typ 23 vzniklo celkem 435 automobilů, jež se záhy uplatnily také na závodní dráze.

Povzbuzen úspěchy, pustil se Ettore Bugatti do řadových osmiválců, i když vytvořl také dva čtyřválce pro značku Peugeot (včetně typu 19, malého BéBé). Dlouhá léta se bránil přeplňování motorů kompresorem, považoval je za nečestné, stejně jako dopování koní. Nakonec kapituloval, aby na tratích Grand Prix stačil konkurenci. Prvním typem byl dvoulitrový Bugatti 30 z roku 1922 s tříventilovým osmiválcem 1991 cm3 (  60 x 88 mm), první sériový vůz s brzdami na čtyřech kolech (klienti odebrali šest stovek do roku 1926), z něhož vyšly také nejslavnější konstrukce závodních automobilů Grand Prix s větším objemem válců. Absolutní hvězdou byl Bugatti 35, nejúspěšnější závodní vůz značky, který v různých modifikacích s atmosférickým plněním nebo s kompresorem vyhrál více než tisícovku závodů. Není bez zajímavosti, že dobře sloužil také nejslavnější československé závodnické rodině, za jeho volantem se objevila Eliška Junková i Čeněk Junek. Výčet úspěchů Bugatti i počtu hlavních konstrukcí Ettora Bugattiho se vymyká rozsahu tohoto článku, připomeňme jen, že Bugatti vytvořil rovněž letecké motory, projekt originálního letounu, rychlovlaky, elektromobily a pomocný motor pro jízdní kola. Všechny jeho konstrukce snesly nejen přísná měřítka na maximální účinnost a funkčnost, ale také na estetické ztvárnění celku i detailů. Ettore Bugatti byl prostě fenomén, jací se dnes možná rodí, ale nová doba jim podobný rozmach už bohužel nedovoluje. Přežil oba své syny; mladší Jean, tvůrce designu nejslavnějších typů 57, zahynul při zkušební jízdě, když se vyhýbal opilému cyklistovi.

Do počátku druhé světové války vítězily Bugatti v závodech Grand Prix i ve 24 h Le Mans, po jejím vypuknutí zabrali Němci továrnu ve francouzském Molsheimu, založenou Ettorem v roce 1909, vlastně poprvé. Po válce vznikl na základě řadového osmiválce typu 57 (objem 3257 cm3, s kompresorem až 210 k v typu 57SC) nový model 101 a kompresorový 101C, ale tyto vozy už byly poněkud zastaralé. Pokus o vstup do formule 1 s osmiválcem uloženým napříč v rámu Bugatti 251 (1956) skončil fiaskem, a tím se klasická historie automobilů Bugatti uzavřela.


Zdroj: Automobil 11/09
Autor: Tom Hyan

Fotogalerie