Bristol Commercial Vehicles (1908 – 1983) – Začalo to koňkou

Před více než sto lety se vzneslo první letadlo Bristol, ale už o dva roky dříve vyjelo první vozidlo nesoucí značku Bristol...

Historie výroby užitkových automobilů a autobusů Bristol začala podobně jako u amerického Freightlineru; když totiž provozovatel silniční dopravy nenalezl na trhu vhodné typy, rozhodl se je vyrobit vlastními silami. Kořeny podniku sahají do roku 1874, kdy byl založen jako Bristol Tramways Company, v roce 1887 se proměnil na Bristol Tramways & Carriage Co., o osm let později elektrické tramvaje vystřídaly koňskou dráhu a první autobusy Thornycroft, Berliet a Fiat přišly do služby v Bristolu roku 1906. Po neshodách s jejich výrobci se vedení podniku rozhodlo zahájit vlastní produkci.

V roce 1908 vyjel první Bristol C40, nákladní vůz nebo autobus s kapotovou budkou. V roce 1910 ve vozovně ve Filtonu (Bristol) vznikla sesterská společnost British and Colonial Aeroplane Co., později přejmenovaná na Bristol Aeroplane (nyní EADS Airbus), která proslula jako jeden z nejvýznamnějších výrobců letadel a jejich motorů. Dne 12. září 1968 vyjel z hangáru ve Filtonu britský prototyp Concorde... Zájem o letadla způsobil takový rozmach druhé firmy, že se produkce užitkových vozidel přestěhovala do Brislingtonu (Bristol), kde zůstala až do roku 1983. Autobusy se vyráběly pro vlastní potřebu sériově až od roku 1912, na jaře byl zahájen prodej nákladní čtyřtuny s motorem 40 HP vlastní konstrukce, za války se však soustředili na pomoc sesterské letecké společnosti.

V letech 1920 – 1924 se vyráběly nákladní 2 Ton a 4 Ton Chassis, ale podnik se od třicátých let specializoval na autobusy nejen pro vlastního dopravce British Tramways, ale i pro jiné a export do Jižní Afriky a Indie. Zážehové motory, čtyřválce a šestiválce Bristol, ve třicátých letech vystřídaly hospodárnější vznětové Gardner, AEC, Dennis a Leyland. V roce 1931 byla společnost původním představenstvem obou Bristolů (první šéf Sir George White) prodána Tilling Group, spolu s ní se pak v roce 1948 stala součástí národní British Transport Commission a další výroba probíhala podle přesných požadavků státní správy.

Nové autobusy byly označeny písmeny velké abe-cedy od A, například vzniklo přes 800 typů J, resp. téměř 250 typů G. Hity se staly modely K (dvoupodlažní) a L (single-deck) od roku 1937, standardně s motory Gardner 5LW, respektive jejich verzemi 6LW a 4LW (číslo vyjadřuje počet válců). Za války se přešlo na zbrojní výrobu pro Bristol Aeroplane i jiné, ale už v roce 1944 se rozběhla poválečná produkce typem K. Po válce směl Bristol vyrábět autobusy pouze pro znárodněné dopravce, což poněkud omezilo péči o kvalitu (známý jev, že?), nicméně se zrodil nejslavnější typ značky, dvoupodlažní autobus Bristol Lodekka (typ LD), jehož první prototyp vyjel v roce 1949, sériová produkce se rozběhla v roce 1954 a v roce 1959 přišly typy se sníženou podlahou (FS, FL).

Zpočátku byl v nabídce i vlastní vznětový Bristol AVW, resp. od roku 1957 vylepšený BVW6 (9,0 l), ale standardně se dodávaly diesely Gardner 6LW a 6LX se čtyř- nebo pětistupňovou převodovkou Bristol. Zadní náprava typů flat floor dostala pneumatické odpružení. Žebřinový rám ze dvou podélníků a šesti příček nesl vpředu svisle uložený šestiválcový motor. Karoserie až se 70 sedadly většinou dodávala ECW (Eastern Coach Works), rovněž součást Tilling-Stevens. Lodekka se vyráběla do roku 1968, vzniklo 5217 autobusů; pro externí klienty tento double-decker vyráběla v licenci firma Dennis jako Loline (1956 – 1967). Vznikla ovšem i řada dalších typů jako RE (Rear Engined) s ležatým šestiválcem vzadu pod rámem (od 1962), MW (Medium Weight) a malý SU (Small Underfloor Engined), oba s motorem uprostřed pod podlahou, a dokonce dva kusy kolejového Railbusu pro Skotsko (1958, sloužily do 1966, další objednávky nebyly).

V roce 1955 se výroba právně oddělila od přepravní společnosti, firma byla přejmenována na Bristol Commercial Vehicles Ltd.; v roce 1963 se stala částí státní THC (Transport Holding Co.) a o dva roky později po prodeji 25 procent Bristol/ECW konkurenčnímu Leylandu mohl Bristol opět prodávat autobusy všem klientům (nikoli jen státní správě), samozřejmě se zvýšeným podílem motorů Leyland. Privatizovaný Bristol díky dřívější správě uvedl dvoupodlažní autobus s motorem vzadu až velmi pozdě, typ VRT (1968) následoval rok po uvedení jednopodlažního LH (délka 10, anebo 9 a 11 m), jenž zůstal ve výrobě až do 1981 jako jeden z posledních (RE přežil do 1982, vzniklo 4629 kusů). VRT vlastně nahradil Lodekku, celkem se vyrobilo 4531 kusů.

V překotném slučování britských automobilek se nakonec stal Bristol 100% dceřinou společností Leyland Bus (1982), od roku 1981 montoval také typy Leyland Olympian (= Bristol B45), ale pak byla továrna v Brislingtonu před třiceti lety zavřena a veškerá produkce přestěhována do Workingtonu (Leyland). Poslední RE putovaly do Severního Irska a na Nový Zéland. Na závěr se dostáváme k nákladním automobilům Bristol. Po druhé světové válce vznikly vlastně jen dva typy, typický osmikolový trambus HG (Heavy Goods) a odvozený tahač HA (Heavy Articulated) s dvounápravovým návěsem ST (Semi Trailer); druhý později dostal modernizovanou budku ostřejších linií. V letech 1952 až 1964 bylo dodáno po 500 kusech s celkovou hmotností do 22/24 tun, ale celkem 850 návěsů. Bristol Trucks poháněly šestiválce Gardner 6LX nebo Leyland O.600/O.680 o výkonu až 147 kW (200 k). Další typ HD (Heavy Duty; 30 tun) se už nerealizoval. Pro úplnost dodejme, že osobní automobily Bristol se začaly vyrábět ve Filtonu po druhé světové válce na základě konstrukce BMW 327/328, nová firma Bristol Cars, Ltd., tam vznikla jako filiálka leteckého koncernu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie