Borgward 230 GL (Mexico) – Poslední?

Příslib představení nového automobilu Borgward stále platí, máme se prý těšit na autosalon ve Frankfurtu...

Překvapením autosalonu v Ženevě 2015 byl stánek znovuzrozené německé značky Borgward, který sestával z velkého emblému firmy a renovovaného kupé Borgward Isabella z přelomu padesátých a šedesátých let. Christian Borgward, vnuk zakladatele původní automobilky Dr. Carla F. W. Borgwarda (1890 – 1963), společně s Karlheinzem L. Knossem už 21. května 2008 založil novou společnost Borgward AG ve švýcarském Luzernu, aby připravil návrat značky, pro nějž zajistil šéfdesignera Nora Einara J. Hareideho (57), který dříve pracoval pro Saab Automobile a Mercedes-Benz, ale nyní vede vlastní studio Hareide Design v Oslu. Prvním typem by mělo být SUV (jak jinak), pohonné jednotky dodá čínský partner Beiqi Foton Motor... Na vývoji prvního nového Borgwardu po pětapadesáti letech pracuje údajně dva tisíce lidí (v Číně, jen malá část v Německu), investice do stuttgartské centrály dosáhnou 250 milionů eur, vůz bude mít nejen vznětové motory (od 110 kW), ale i zážehové (čtyř- i šestiválce) a hybridní verzi PHEV (dojezd EV 50 kilometrů); do pěti let prý bude Borgward vyrábět 800 tisíc automobilů ročně!

Tak to jsou velké cíle, poněkud menší měli zschránci v roce 1961 zkrachovalého Borgwardova koncernu, kteří přenesli výrobní zařízení do Mexika a v letech 1967 – 1970 vyráběli poslední luxusní typ Borgward 230, respektive 230 GL, pokračování projektu P100. Nebylo to jednoduché, první mexická parta sice zařízení koupila, ale pak nedostala slíbené půjčky a dva roky stroje v bednách odpočívaly ve stepi u Monterrey, než se objevil na scéně Don Gregorio Ramírez Gonzáles, jemuž se tam podařilo získat pozemek od mexické vlády a v roce 1966 se začalo stavět. První mexický Borgward vyjel ze závodu FANASA (Fábrica Nacional de Automóviles, S.A.) v srpnu 1967, do 17. dubna 1968 vzniklo 813 automobilů z německých dílů, ale pak znovu přišly finanční problémy, které Ramírez nezvládl (později litoval, že nezavedl výrobu populárního sedanu Isabella, ale zamířil do luxusní třídy jako konkurent značky Mercedes-Benz). Nabízel čtyři verze upraveného typu Borgward 2,3 l (P100), v prospektu sliboval i možnost příplatkového odpružení vzduchovými měchy, jehož byl vůz v Německu průkopníkem, ale zřejmě k montáži této vyspělejší verze nikdy nedošlo.

Borgward 230 byl základní model bez panoramatického zadního okna, méně chromovaný a s jednodušší zádí; lepší 230 GL zhruba odpovídal originálu a existoval ve verzi prodloužené o 100 milimetrů coby 230 GL Pullman. Provedení 230 RS se zvýšeným výkonem na 92 kW (125 k) se už nedočkalo sériové produkce. Do poloviny roku 1970 údajně v Monterrey vzniklo 2267 automobilů (v Německu to bylo 2591 kusů do roku 1961). Vrchol Borgwardovy nabídky slavil premiéru na IAA 1959 ve Frankfurtu, ale v lednu 1960 na Bruselském autosalonu překvapil pneumatickým pérováním jako první německý automobil (Mercedes-Benz 300 SE následoval v dubnu 1961). Samonosná karoserie čtyřdveřového sedanu Borgward 2,3 l byla navržena v americkém stylu s náznakem křídel na zádi, ale stala se už jen labutí písní koncernu, který sdružoval značky Borgward, Lloyd a Goliath, ale topil se v dluzích. Není ani divu, když se Carl F. W. Borgward -pustil dokonce do ambiciozního projektu vlastního vrtulníku! Zakladatel zemřel v červenci 1963 po úpadku brémského koncernu, dluhy ovšem zůstaly... Borgward nikdy nebyl značkou na úplné špičce technického pokroku, jak se nám dnes snaží namluvit, byť ve vozech Goliath zavedl přímé vstřikování benzinu a pro Grosse Borgward (P100) zkonstruoval pneumatické odpružení. Vesměs šlo o konvenční automobily, z nichž jisté proslulosti dobyla známá Isabella (1954 – 1961), což její mladší sestra Arabella (1959 – 1961) s plochým čtyřválcem a předním pohonem už nestihla. Borgward vyráběl rovněž lehké a střední nákladní automobily se zážehovými i vznětovými motory. Továrnu v Brémách (založena 1938) pak získal Daimler-Benz, po užitkových vozech tam vyrábí osobní od roku 1978 (první bylo kombi E-Klasse) a nyní se závod specializuje na C‑Klasse. Eric Borgward, druhý vnuk zakladatele, propůjčil jméno Borgward německé společnosti Borgward Zeitmanufaktur GmbH & Co. KG v Efringen-Kirchenu, která od roku 2002 vyrábí pod vedením zakladatele Jürgena Betze exkluzivní hodinky Borgward, označené coby P100, B511 a B2300 podle někdejších automobilů.

Borgward 230, 230 GL (1968)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec, uložený vpředu podélně, OHV 2V; 2238 cm³ (ø 75 x 84,5 mm); 8,7:1; 110 k (81 kW)/5200 min^‑1; jeden karburátor Solex. Čtyřstupňová synchronizovaná převodovka (3,86 – 2,15 – 1,36 – 1,00 – Z 4,06), stálý převod 3,90; pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu výkyvné polonápravy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání vzduchovými měchy; kapalinové bubnové brzdy ø 230 mm; řízení šnekem a kladkou, 3,9 otáčky na plný rejd; pneumatiky 7,00 – 13.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2650 mm; rozchod kol 1360/1370 mm; d/š/v 4720/1740/1420 mm; pohotovostní/celková hmotnost 1275/1650 kg; objem palivové nádrže 46 nebo 60 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 160 km/h;
zrychlení 0 – 100 km/h za 17 s; spotřeba paliva 13 l/100 km.

Převzato z časopisu

Fotogalerie