Bill Mitchell – Dobrý duch General Motors

Narodil se a vyrůstal v době, kdy se Amerika teprve stavěla na kola, a stejně jako mnoho jemu podobných kluků byl automobily odmalička fascinován. Byla to skvělá generace designérů, kteří se rozhodli své dětské sny proměnit ve skutečnost. Doba jim přála.

William Leroy Mitchell se narodil 2. července 1912 v Clevelandu, Ohio. Mezi jeho oblíbená rčení patřilo: „Musíš mít benzín v žilách, abys byl opravdovým automobilovým designérem,“ a sám toho byl nejlepším příkladem. Mitchellův otec působil ve 20. a 30. letech jako dealer Buicku a silně ovlivnil Billův vztah k automobilům. Když v patnácti letech trávil léto u matky v New Yorku, našel si práci v reklamní agentuře Barrona Colliera, kde postupně začal využívat a rozvíjet svůj výtvarný talent při tvorbě prezentací, layoutů a ilustrací. Přestože ho otec poslal na studia techniky, tak Bill už věděl, že jeho největší láskou jsou kreslení a automobily, a tak si k práci v agentuře přibral ještě četné večerní kurzy kresby. Zbývající čas vyplňoval závoděním na nejrůznějších vozítkách a nejlepší parťáky našel v synech majitele agentury, kteří byli stejnými nadšenci do automobilů jako on. Jejich aktivity dokonce vyústily v založení pozdější American Racing Car Asso­ciation, pro kterou se Mitchell stal oficiálním ilustrátorem.

Bill ve svých kresbách často zachycoval jejich závody u řeky Hudson nebo na dráze Sleepy Hollow Ring, a když se jednou mezi závodníky přišel podívat známý Harleyho Earla, legendárního šéfdesignéra GM, Mitchellovy skici neunikly jeho pozornosti. Slovo dalo slovo a několik Mitchellových kreseb putovalo do Detroitu. Odpověď přišla záhy: „To jsou už existující auta, teď zkus vymyslet nějaký vlastní design.“ Třiadvacetiletý Mitchell se rozhodl chytit šanci za pačesy a celé léto pilně pracoval na kresbách automobilů podle svých představ.

Tvrdá práce se nakonec vyplatila a dnem D, kdy Mitchell nastoupil jako stylista oddělení GM Art & Colour Section, se stal 15. prosinec 1935. Slavné oddělení, které pokládalo základy dnes již klasickým designérským technikám a ustanovilo moderní strukturu a postupy firemního design studia, tak jak je známe dnes, bylo v té době teprve v začátcích a za jeho dveřmi pracoval eklektický mix ilustrátorů, designérů, modelářů i techniků. Všechny ale zjevně spojovalo nadšení pro automobily a pevné vedení Harleyho Earla.

Trvalo jen rok, než Earl přesně identifikoval Mitchellovy schopnosti a udělal z 24letého mladíka šéfdesignéra Cadillacu. Myšlenka rozdělení design studia GM podle jednotlivých značek byla tehdy stejně čerstvá a na designu Cadillacu pracovalo v nově vzniklém studiu jen několik málo zaměstnanců. Prvním Mitchellovým sériovým modelem se stal v roce 1938 Cadillac 60 Special.

Mitchellovu kariéru pak na tři roky přerušila druhá světová válka. Narukoval k námořnictvu, kde se na základě Earlovy přímluvy a doporučení mohl věnovat tomu, co uměl nejlépe: ilustroval příručky pro výcvik pilotů. Po návratu ho Earl jmenoval svým hlavním asistentem a spolupráce těchto dvou odlišných individualit přinesla do studia nový vítr. Zatímco autoritativní Earl představoval hrubou sílu, Mitchellův smysl pro humor a styl byl mnohem otevřenější. Vyhrocené situace a často stresující atmosféru dokázal svými vtípky uvolnit a tím znovu nastartovat kreativitu i celkovou náladu ve studiu.

V roce 1945 založil Earl vlastní soukromé studio, které nechal vést svého syna Williama. Zatímco samotný Earl zůstal v GM, do svého studia přetáhl Mitchella, jenž zde strávil pět let, aby se pak vrátil do GM na stejnou pozici, ale s nevyřčeným příslibem, že se stane Earlovým nástupcem. Mitchel­lova éra v GM však oficiálně naplno začala až po Earlově odchodu do důchodu na konci roku 1958.

Jestliže dosud byl design GM stavěn z velké části na silných detailech, Mitchellův přístup byl jiný. Kladl důraz na proporce a celkový tvar vozu. Změny nastaly také v samotných designérských postupech a technikách. Mitchell upustil od sice efektních, ale složitých malířských technik a místo nich naopak rozvinul tzv. „tejpování“ – kresbu lepicí páskou, která se rozšířila a používá se vlastně dodnes ve všech studiích. Celkově se posunula i doba a začaly vznikat vizuálně lehčí modely s menším množstvím chromu a okázalých detailů, tak typické pro předešlou éru. Svým designérům zadal, ať zkombinují tvary Rolls-Royce s liniemi Ferrari, a tak vznikl například Buick Riviera z roku 1963. Mezi další slavné modely patří Corvette Stingray (1963), jemuž předcházel koncept Corvette Stingray Racer (1959), kde se Mitchell prý nechal inspirovat setkáním se žralokem během potápění na Bahamách. Nelze opomenout ani výjimečný Oldsmobile Toronado (1966), Cadillac Eldorado (1967), Chevrolet Camaro (1970) nebo Chevrolet Impala (1977) a mnoho dalších.

Pro speciální edice modelů, koncepty a prototypy sportovních vozů si od šéfa oddělení interiérů dokonce nechával navrhovat obleky na míru tak, aby dokonale ladily s konkrétním vozem. Často tyto automobily používal pro osobní potřebu a za jeho éry jich vzniklo rovných padesát. Ve­dle své vášně pro automobily byl také velkým nadšencem do motocyklů. V jeho sbírce bylo několik motorek upravených ve stylu cafe racerů a často také se svými známými pořádal soukromé srazy. Jako druhý viceprezident designu GM byl za svou sedm­náctiletou kariéru v této pozici odpovědný za tvary přibližně 72,5 milionu aut.

Když v roce 1977 odcházel do důchodu, následoval příklad svého mentora Earla a založil vlastní studio. Mezi jeho klienty patřily Goodyear nebo Yamaha. O designu přednášel také na univerzitách, věnoval se opět kreslení a jeho bývalí kolegové jej občas zvali i do studia, aby se s nimi podělil o názor na jejich nejnovější kreace. Čtyři roky před smrtí ukončil činnost svého studia a užíval si zasloužený odpočinek. Jako nadšený fanoušek motorismu navštěvoval závody, kde se potkával s mnohými slavnými jezdci té doby.

Pro svůj smysl pro humor byl velmi oblíbený a společensky aktivní, ale nestranil se ani alkoholu a měl slabost pro ženy. I v důchodu se často setkával se svými přáteli z řad penzionovaných šéfů autoprůmyslu, s kterými si vytvořili společenský klub pod zkratkou POETS (Piss On Everybody, This is Saturday). Bill Mitchell zemřel 12. září 1988 ve věku 76 let na srdeční selhání v nemocnici Williama Beaumonta v Royal Oak v Michiganu. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie