Beardmore – Zapomenutá

Zapomenutou značkou je Beardmore, patřila však činorodému skotskému koncernu...

Nejznámějšími výrobky jsou automobily taxislužby, které se po rozpadu skotského průmyslového impéria vyráběly až do roku 1967. Historie společnosti je neobyčejně bohatá, počátky sahají k Parkhead Forge, kovárně z roku 1836, přeměněné na zbrojovku. V roce 1877 převzal William Beardmore podnik, který po smrti otce Williama vedl strýc Isaac, v roce 1886 založil Wil-liam Beardmore & Co. jako největší skotskou železárnu, v Dalmuiru na řece Clyde postavil loděnice a rozšířil podnikatelské aktivity do širokého okolí Glasgowa. Od dvacátých let vyráběl lokomotivy, ještě dříve začal v leteckém průmyslu a v roce 1919 založil automobilku Beardmore Motors, která vyráběla v závodech Anniesland (Glasgow), Paisley (dříve Arrol-Johnston) a Coatbridge (v každé jiný model). Do roku 1928 osobní typy, pak už jen taxíky v Paisley. V roce 1929 přišla krize, William Beardmore byl nucen podnik opustit (jako Lord Invernairn zemřel v roce 1936 na sídle u jezera Loch Ness), koncern se rozpadl, přestože byl největší ve Skotsku a v nejlepších letech zaměstnával třicet tisíc lidí! V Dalmuiru vznikaly také nákladní vozy a autobusy.

Pod značkou Beardmore Precision vyjely dokonce motocykly... Montague Norman, guvernér Bank of England, označil Beardmora za brilantního amatéra, byl totiž vynikajícím technikem, ale špatným obchodníkem. První taxi Mk I v roce 1919 poháněl čtyřválec 2.4 SV vlastní konstrukce, vznikla specializovaná pobočka Beardmore Taxicabs Ltd. Výrobu taxi ovšem vykoupil management, takže nakonec pokračovala v Hendonu u Londýna, nový Mk IV vyjel v roce 1932, po válce byla produkce obnovena typem Mk VII (motory Ford 1.5/1.7, od 1956 též Perkins 4.99 Diesel), do roku 1967 vzniklo 650 vozů Mk VII. Sloužily v Londýně, ale Austin FX4 byl úspěšnější, kupodivu dnes Beardmore můžete potkat i za mořem v Kalifornii. O možnostech svědčí letecké vznětové motory.

Řadový osmiválec Beardmore Tornado Mk III o objemu 84 049 cm³ (ø 210 x 304 mm) měl čtyřventilový rozvod OHV, jeho hmotnost činila 1905 kg a standardní výkon 478 kW (650 k)/935 min^‑1; v nešťastné vzducholodi R101 bylo zabudováno pět motorů, schopných 225 hodin nepřetržitého běhu (první let 1. října 1930 byl téměř 17 h; o tři dny později R101 zničena za letu do Indie, v bouři havarovala a shořela ve Francii, 48 z 54 lidí na palubě zahynulo). Zajímavým leteckým motorem byl také vznětový plochý dvanáctiválec o objemu 36 149 cm³ (ø 152,4 x 165,1 mm) a výkonu 371 kW (505 k)/1750 min^‑1, zda byl zabudován do letadla se nepodařilo zjistit (hmotnost 673 kilogramů). Za první světové války vzniklo na tři tisíce leteckých motorů, hlavně šestiválců 160 HP, první vzešly z licence Austro-Daimler (1913). Kromě vlastních letadel vyráběl Beardmore v licenci slavné stíhací dvouplošníky Sopwith Camel a Pup, navázal i spolupráci s Nieuportem, Rohrbachem a Handley-Page.

Převzato z časopisu

Fotogalerie