Automobil 03 / 1957 – Hity 1. ročníku

Časopis Automobil vstoupil do 60. ročníku, třetí číslo vyšlo počátkem března 1957... 

Třetí číslo Automobilu přineslo úvodní snímek motocyklu Jawa-ČZ 250, přestože v časopise žádné velké pojednání o jednostopých vozidlech nebylo, ale vrátilo se tak k popisu dvouvýfukové jednoválcové Kývačky z prvního čísla, které oslavovalo zavedená zlepšení. Autor textu Dr. Jan Schulmann ze Závodů 9. května v Praze (tak se Jawa tehdy po komunis-ticku jmenovala) zdůraznil zvýšený výkon dvoudobého motoru 248,7 cm³ na 8,8 kW (12 k)/4750 min^‑1, charakteristické automatické vypínání spojky, spouštění motoru a řazení čtyř převodových stupňů pouze jednou spo-lečnou nožní pákou, úpravu dynama Jawa 45 W (6 V) a přerušovače (vzdálenost kontaktů 0,25 mm), nové mechanické bubnové brzdy (tzv. centrální) a upravenou charakteristiku odpružení. V testu nový motocykl prokázal největší rychlost 106 km/h (vleže), resp. 100 km/h (vsedě); zrychlení 20 – 50 (50 – 70) km/h na druhý (třetí) převodový stupeň za 4,6 (12,3 sekundy) a průměrnou spotřebu paliva na silnici I. třídy při rychlosti 50 (70) km/h činící 2,22 (3,66) l/100 km. Byl to prostě tehdejší sen mnoha československých motoristů, kteří na nový automobil nemohli ani pomýšlet, ty byly totiž jen na nekonečný pořadník, či pro zasloužilé soudruhy...

Úvodník pohovořil o splněném plánu na rok 1956, v němž bylo vyrobeno 112 tisíc motocyklů nad 50 cm³ (nárůst 17 %), 25 068 osobních automobilů (dvojnásobek proti 1955; zhruba tři čtvrtiny Š 440, zbytek Š 1200), dále 16 780 nákladních vozů a autobusů (společně nárůst 20,5 %) a také 12 421 kolových traktorů (plus 12 procent). Ve stejném čísle jste se ovšem dočetli, že Volkswagen vyrobil v roce 1956 celkem 395 211 automobilů, z nichž 218 540 exportoval. Automobily Ford Fairlane 1957 ustavily rekordy cestovních vozů v Bonneville, například 83 700 km průměrnou rychlostí 172 km/h; či 100 mil průměrem 210 km/h (policejní verze s motorem Lincoln V8). Časopis si všimnul rovněž otevření střediska výzkumu a vývoje General Motors ve Warrenu (Michigan) na ploše 133,5 hektaru (nákladem tehdejších 100 milionů USD); zavádění dvoupedálového ovládání osobních automobilů (samočinné spojky); výstavy traktorů v Londýně; plánů automobilky Fiat na první Cinquecento se vzduchem chlazeným dvouválcem vzadu a konstrukce i užití kapalinových dynamometrů pro testy spalovacích motorů. Lahůdkou bylo podrobné představení sportovního automobilu Mercedes-Benz 190 SL (W121) od autora Ing. Jaroslava Hausmana; tento vůz byl samozřejmě pro československou motoristickou veřejnost nedostižnou ikonou.

Vyráběl se v letech 1955 – 1963 (celkem 25 881 vozů) s motorem z cestovního modelu 190, tedy se čtyřválcem OHC 1897 cm³ s výkonem 77 kW (105 k)/5700 min^‑1, ovšem v lehké karoserii ve stylu legendy 300 SL (= Sport Leicht). Na podvozku tvořeném kombinací rámu s podlahou byla dvoumístná otevřená karoserie, na přání s nasazovací střechou (Coupédach), či v závodní verzi se sníženým předním sklem (Sportroadster). Převodovka byla synchronizovaná čtyřstupňová, všechna kola zavěšena nezávisle, zadní poháněná. Při pohotovostní hmotnosti 1050 kg vůz dosahoval rychlosti 171 km/h a zrychloval 0 – 100 km/h za 14,5 s. V roce 1957 slavila automobilka Praga 50. výročí, v článku autorů Ing. Jana Lance a Ing. Jiřího Meleny z výrobního podniku AZKG Praha byla popsána tehdejší řada typů Praga V3S (6x6) a S5T (4x2), které však již poháněl motor konstrukce Tatra, vznětový řadový šestiválec T 912, vlastně polovina dvanáctiválce ze známé desetitunky Tatra 111. Unikátní konstrukce typu V3S se zvýšenou polohou náprav nad zemí vzhledem ke konečným ozubeným převodům v kolech dovolila jedinečnou průjezdnost těžkým terénem, která je příkladem mnoha moderním vozům ještě dnes (ostatně Praga V3S vydržela ve výrobě přes třicet let).

Byla definována coby třínápravový terénní automobil užitečné hmotnosti 3000 kg v terénu a 5000 kg na silnici, měla tažnou sílu na háku 6000 kp (59 kN), případně naviják s tahem 3000 kp (29,5 kN). Vzduchem chlazený šestiválec 7412 cm³ (ø 110 x 130 mm) dosahoval výkonu 72 kW (98 k)/2100 min^‑1 a poháněl všechna kola prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s dvoustupňovou redukcí. Praga V3S sloužila nejen v armádě, ale i v civilním sektoru, o čemž svědčí řada vyvinutých účelových nástaveb jako valník, třístranný sklápěč, vyprošťovací vůz (odtah havarovaných vozidel), rychlosklápěč 4,5 t (vyklápění za 8 – 10 sekund), fekální cisterna 3500 litrů, skříňový vůz (štábní, pojízdná dílna, ordinace apod.), hasičský S1000, autojeřáb ČKD Slaný AD-050 a další. Valník měl rozvor náprav 3580 + 1120 mm, celkové rozměry 6910 x 2310 x 2510 mm, pohotovostní/celkovou hmotnost 5350/10 700 kg, největší rychlost 62 km/h a spotřebu nafty 27 l/100 km. Odvozená dvounápravová Praga S5T s pohonem pouze zadní nápravy tak úspěšná nebyla, její výroba skončila dříve. Se stejným motorem a převodovkou 4M x 2 měla rozvor 4090 mm, délku 6550 mm a pohotovostní/celkovou hmotnost 4560/9760 kg (standardní valník). Těmito typy prakticky skončila sériová výroba automobilů značky Praga.

Převzato z časopisu

Fotogalerie