Aldo Brovarone – Gentleman stylu

Svět automobilových designérů není spravedlivý. Navrhují vozy, které obdivuje celý svět, ale jejich jména, na rozdíl od jiných tvůrců, zůstávají pro veřejnost často neznámá. Jistěže existují výjimky, ale Aldo Brovarone mezi ně určitě nepatřil. Skromný designér, jenž navrhl Ferrari Dino a kariéru uzavřel modelem F40, byl po celý život dobře skrytou legendou. 

Všichni, kdo Alda Brovaroneho znali, o něm mluví jako o pokorném a skromném člověku, který vždy vyzdvihoval práci týmu a nevadilo mu, že sám zůstává téměř neznámý. „V té době to bylo normální. Hlavně když jsem mohl kreslit, a bylo jedno co a pro koho,“ říkal bez sentimentu Brovarone.

Narodil se 24. června 1926 v severoitalském Vigliano Biellese ležícím zhruba na půli cesty mezi Milánem a Turínem. Rodiče jeho budoucnost viděli v oděvním průmyslu, který měl v jeho rodném kraji velkou tradici, nicméně po druhé světové válce nebyla Itálie zrovna v nejlepší kondici, a i tradiční odvětví strádala. Brovarone se tedy vydal hledat štěstí do světa. Už odmala se u něj projevoval silný výtvarný talent, a tak pro něj nebylo těžké získat pozici reklamního ilustrátora v Buenos Aires. Zde si jej po čase všiml jeho krajan Piero Dusio, známý italský průmyslník, ale také někdejší úspěšný fotbalista Juventusu Turín a automobilový závodník. Jeho malá, avšak proslulá značka Cisitalia v té době už fungovala pět let. Z pověření Juana Peróna měl Dusio pod značkou AUTOAR (Automotores Argentinos) navrhnout lidový automobil, jenž by Argentinu postavil na kola. 

Dusio se rozhodl dát šanci mladému ilustrátorovi a zadal mu vytvořit propagační materiál, který měl ukazovat nový vůz. Drobný problém byl jedině v tom, že ještě neexistoval, a Brovarone si jej tedy musel prostě vymyslet. 

Dusia Brovaroneho návrhy zaujaly a požádal ho, ať podle skic doladí design do sériové podoby. Původní elegantní linie při střetu s Porscheho těžkopádným šasi, osazeným pohonným ústrojím od společnosti Willis Overland, vzaly sice za své, ale jak sám Brovarone říkal, právě tehdy se stal automobilovým designérem. 

O dva roky později se Piero Dusio snažil v Itálii zachránit svou značku zmítající se v posledních křečích, a tak si vzpomněl na talentovaného mladíka. Aldo Brovarone navzdory nelehké situaci dokázal navrhnout několik zajímavých prototypů. Bohužel žádný z nich už se nepodařilo převést do výroby a automobilka zkrachovala. Jak uvidíme později, tak Brovaroneho práce nepřišla úplně nazmar.

Kdyby nic jiného, tak Piero Dusio už byl přesvědčen o Brovaronově talentu a rozhodl se jej představit Battistovi „Pinin“ Farinovi. Po několikaměsíčním učňovském období byl Brovarone potvrzen jako pomocný stylista pro vedoucí designéry Francesca Salomonea a Franca Martinenga. V miniaturním týmu jako asistent často přidával podrobnosti k návrhům od jiných designérů, nebo je jednoduše obarvoval. Postupem času se však začal více a více podílet na procesu navrhování a přidávat důležité podněty k některým známým modelům Ferrari z 50. let. Zlomovým se stal projekt zakázkového modelu Ferrari 375 America Coupé Speciale pro Gianni ­Agnelliho, který si vybral právě Brovaroneho skicu. Původní design od studia Vignale byl hodně avantgardní a Brovarone z 375 udělal elegantní kupé v tmavě zelené barvě, skvěle doplňující Agnelliho vytříbený styl.

Po Agnelliho Ferrari následovaly úžasné Maserati A6GCS a další zakázkové Ferrari 375 MM Berlinetta Speciale pro herečku Ingrid Bergmanovou, v jehož aerodynamicky zaoblených křivkách lze vyčíst Brovaroneho velký obdiv k letadlům. 

Dalším pozoruhodným vozem, jemuž Mistr vtiskl svůj zřetelný rukopis, se stala Alfa Romeo Superflow. Prototyp postavený pro zákazníka z Jižní Ameriky se představil na turínském autosalonu v roce 1956 a vyznačoval se plně prosklenou kabinou, a ještě nezvyklejší byly průhledné části podběhů předních kol, zakrývající i přední světlomety. Pininfarina tento model rozpracoval ve třech dalších konceptech a po dlouhých deseti letech z něj vzešel ikonický kabriolet Alfa Romeo Duetto. Můžeme v něm pozorovat původní stylistické prvky, jako plexisklem zakryté světlomety, charakteristický konkávní prolis na bocích nebo splývavě klesající záď. 

„Je to mé mistrovské dílo,“ řekl novinářům Aldo Brovarone na pařížském autosalonu v roc

e 1965, kde se Ferrari Dino Berlinetta Speciale stalo skutečnou senzací. Brovarone jej prý začal skicovat na základě návrhu, jejž kdysi vytvořil pro Cisitalii. „Moc se mi líbila boční linie v zadní časti vozu, a proto jsem si řekl, proč by to nemohlo fungovat i opačně na předním blatníku,“ popisoval Maestro vznik přelomového Ferrari novinářům. Dino totiž mělo motor uprostřed, a tak předek mohl být mnohem níž, než bylo zvykem. 

Cesta k finálnímu tvaru byla ale přece jen o něco složitější. Přestože Enzo Ferrari ­prvotní skici podpořil, Sergio Pininfarina chtěl design více odlišit od tehdejší produkce. Šéfdesignér Leonardo Fioravanti tak Brovaronemu navrhl, aby se inspiroval u Abarthu 1000, z něhož pak převzali přední světlomety vysázené v řadě a zakryté plexisklem. V průběhu návrhu se poprvé také objevil průhledný kryt motoru, který jej vystavoval jako šperk. Bohužel z něj nakonec sešlo, ale jak už víme z pozdějších modelů, myšlenka nezapadla a stala se později dalším z charakteristických prvků Ferrari. 

Dino v takové podobě mohlo vzniknout jenom díky Sergiu Pininfarinovi, jenž dokázal přesvědčit Enza Ferrariho, že moderní sportovní vůz má motor uprostřed. Stejně přesvědčivě si Pininfarina vedl i při vyjednávání s ostatními automobilovými výrobci. U Pininfariny tehdy vedle Ferrari „šily“ značky jako Fiat nebo Peugeot, který se právě chystal představit typ 504 – budoucí Vůz roku 1969 (COTY). K prestižnímu ocenění jistě přispěl i zdařilý design. Přestože měl Peugeot v té době už vlastní stylistické studio, vedení automobilky přizvalo do soutěže také Italy. Pininfarina, jehož tým vedl Brovarone, přišel s designem navazujícím na předchozí model 404. Interní studio se odvázalo více a v přídi se objevily výrazné podmračené světlomety. Sergio Pininfarina jim ihned začal říkat oči Sophie Lorenové. Přestože vedení Peugeotu dalo nakonec přednost italskému návrhu, charakteristické světlomety se v trochu umírněnější podobě objevily i na produkčním voze. 

Za svou kariéru u Pininfariny se Brovarone podílel na většině projektů z let 1953 až 1988, kdy se odebral na zasloužený odpočinek. Ještě před odchodem do důchodu však stihl práce na dalším ikonickém modelu – Ferrari F40. Nejčastěji je s ním sice spojován Leonardo Fioravanti, tehdejší šéfdesignér Pininfariny, ale ani on nikdy neopomene Brovaroneho zásluhy na F40 připomenout. 

Odchod do důchodu neznamenal konec tvorby. S žádostí o spolupráci jej oslovil Alfredo Stola ze stejnojmenného italského studia. Dostal odpověď znovu potvrzující Brovaroneho pověstnou skromnost a vstřícnost: „Vážený pane Stolo, jsem v důchodu a nemohu a nechci dělat žádnou poradenskou práci. Pokud máte zájem, mohu nakreslit nějaké skici, ale udělám to jako koníček.“ 

Brovarone dál aktivně kreslil a zajímal se i o nové technologie. Když čas od času zavítal na návštěvu k Pininfarinovi, rád si prý od mladých designérů půjčil pero a vyzkoušel digitální kresbu na tabletu. Zahlédnout jste jej mohli i mezi porotci soutěže elegance slavné Villa d’Este. Úsměvné na tom bylo, že mezi pečlivě vybranými exkluzivními veterány musel často hodnotit automobily, které sám pomáhal vytvořit. Aldo Brovarone zemřel 12. října 2020 ve věku 94 let.

Převzato z časopisu

Fotogalerie