Živě: Opel GT (1969) – za volantem legendy (26x foto)

Pondělní ráno. Jen před několika hodinami jsem přiletěl z Německa. Ale zapomínám při prvním prošlápnutí plynového pedálu…

Ačkoli může být naše práce vnímána čtenáři a okolím jako práce snů, skutečnost bývá poněkud jiná. Znamená spoustu cestování, víkendů bez rodiny a nekonečná sezení za počítačem, za jehož monitorem často okrajově pozorujeme svítání. Chvíle spočinutí a ráno znovu a další den stejně, ten další je podobný a ten následující také. Přesto přichází situace, jež nás nakonec opět z toho kolotoče a jisté letargie vytrhnou a přesvědčí, že to všechno odříkání stojí za to. V týdnu na Mercedes-Benz GLE Coupé, o víkendu Škoda Superb Combi, pár hodin spánku, D1 tam a zpět a hned v pondělí brzy ráno otevírám další kapitolu. Skoro ani nevím, jak jsem do Prahy dojel, ale přesto (dočasně) svým moderním, velmi rychlým a luxusně vystrojeným testovacím automobilem vyzvedávám našeho šéfredaktora Tomáše Hyana; čeká nás, doufám, skvělé dopoledne.

Už za několik minut přebíráme z rüsselsheimského muzea zapůjčené kupé Opel GT. Události následujících hodin hatí všechny další povinnosti a odsouvají je vesměs do rezervní položky s názvem „spánek“. Skvěle připravený stroj, evidentně postavený tak, aby dokonale fungoval i v běžném provozu. Kdyby s něčím podobným Opel vyrukoval nyní, vzbudil by GT stejný úžas, jako tehdy v roce 1968: Opel umí postavit něco takto dokonalého?! Zavírám dlouhé dveře, jež jsou rázem nezvykle těsně namáčknuty na můj levý loket, motor naskakuje napotřetí, i v průběhu jízdy bude třeba udržovat jej při životě prošlapováním plynového pedálu, tak velí karburátor a jeho nastavení. Posuvná sedadla s regulovatelným sklonem opěráků nabízí překvapivou úroveň komfortu a vedení stehen i zad.

Malý volant s tenkým dřevěným věncem se zařezává do dlaní, je třeba držet jej opravdu pevně. Řízení je však nečekaně přesné a bez vůlí, příjemným překvapením je i přesné řazení čtyřstupňové převodovky s hlavicí v těsné blízkosti volantu. Přístrojovému štítu dominují ciferníky otáčkoměru a tachometru, záhy zjišťujeme, že spoleh je i na další ukazatele uprostřed palubní desky, nabízející přehled o teplotě chladicí kapaliny, stavu palivové nádrže, ale i tlaku oleje a dobíjení. Světlomety se vyklápí v ose svého svitu (oba proti směru hodinových ručiček!), čistě mechanicky po razantním zatažení pákou na středové konzole. Čtyřválcový motor vozu z roku 1969 má objem 1897 ccm a výkon 90 koní, pohon zadních kol je naprosto logickou kombinací.

Tuhá náprava vzadu vůbec neodskakuje, vůz se v zatáčkách chová vyváženě a zcela předvídatelně a brzdy s kotouči vpředu nejsou zdaleka tak jalové, jak jsme čekali. Působí rovnoměrně a netáhnou do strany, kotouče vpředu při ostřejším zpomalování přesto mírně házejí do volantu. Tento Opel GT je i dnes hbitý sportovní vůz, jenž nabízí skvělé jízdní zážitky. V letech 1968 až 1973 vniklo více než 100 000 automobilů tohoto typu, vesměs šlo o stroje s motory 1900 OHC, přičemž jen 3500 z nich bylo osazeno motory 1,1 l OHV. Když jsme s Tomášem po poledni vraceli Opel GT, ještě jsme netušili, jak bude den pokračovat. Nakonec jsme jen přesedli do speciálu Opel Commodore GS/E, tréninkového vozu Waltera Röhrla, s řadovým šestiválcem syceným trojicí karburátorů Weber, jenž nabídl další dimenzi řidičských zážitků. Ale o tom zase až jindy…

Fotogalerie