Vzkříšení v USA

Jednou z velkých ironií motoristického sportu je, že první americké auto, které vyhrálo Le Mans, nebylo zas tak úplně americké. Ford GT40, který porazil Ferrari (1966), totiž vycházel z anglické Loly GT, jež se úspěšně účastnila závodu 24 hodin Le Mans v roce 1963.

Rok nato se tento koncept za peníze Fordu proměnil na skutečné závodní auto, které se mohlo utkat s celým světem. Auto, jež vzniklo ve Fordově pobočce Ford Advanced Vehicles v anglickém Slough, bylo snad nejkrásnějším vozem s motorem uprostřed. Je potom trošku ironií, že když Ford hledal nejvhodnější auto jako symbol svého stoletého výročí, zahleděl se právě do tohoto modelu.

Pozadí jeho vzniku je ale poněkud „rozmazané“, bylo to však nějak takhle: Fordovo oddělení Special Vehicle Team (SVT), které produkuje nejvýkonnější verze sériových modelů pro americký trh, se rozhodlo postavit skutečně výkonné sportovní kupé. Design auta však neladil s filozofií Fordu, a tak byl projekt pozastaven. Ovšem jen do té doby, než vedení Fordu chtělo koncept supersportu pro detroitský autosalón 2002.

Veřejnost přijala vystavený červený koncept s nadšením. Pro auto se však nadchlo i vedení v čele s Jackem Nasserem a výsledkem bylo rozhodnutí o okamžité sériové výrobě. Jelikož do oslav „narozenin“ nebylo příliš času, vyčlenilo se v rámci SVT 35 specialistů, kteří měli tento úkol na starosti.

Ford rozdal úkoly externím firmám; Mayflower zajišťuje výrobu hliníkových povrchových dílů karoserie, Metro Technologies vyrábí hliníkovou nosnou strukturu a Roush Industries motory. Interiér je potom dílem firmy Lear, zatímco převodovky dodává Ricardo. Všechny tyto součásti se potom kompletují ve společnosti Saleen.

Základem Fordu GT je hliníkový prostorový rám se čtveřicí nezávisle zavěšených kol na dvojitých příčných ramenech a s uprostřed uloženým osmiválcovým motorem. Jádrem nosné struktury, vyrobené z hliníkových výlisků a odlitků, je robustní centrální část. Odpružení zajišťují pružiny s uvnitř umístěnými tlumiči a zkrutné stabilizátory. Zajímavostí Fordu GT jsou i relativně dlouhé dráhy propružení – 160 mm, což odpovídá běžným osobním automobilům.

Produkční verze bude vybavena 5,4litrovým osmiválcem se 32 ventily, který po technické stránce vychází ze sériových motorů V8. S pomocí mechanického dmychadla by však měl nabízet výkon „minimálně“ 500 k a točivý moment 680 N.m (Ford hovoří o 550 N.m již kolem 2000 min-1).

Většina panelů karoserie je vyrobena z hliníku. Prostor pro posádku a přední kapota jsou k nosnému skeletu přilepené, zatímco přední blatníky přinýtované. Přední a zadní čela včetně zadních blatníků jsou vyrobené z lehoučkých kompozitů. Jelikož v zadání bylo, že GT se musí velmi podobat původnímu GT40, strávil vývojový tým mnoho času v aerodynamickém tunelu na zajištění přítlačné síly, minimálně takové, jakou se pyšní Ferrari 360 Modena.

My jsme řídili auto se spartánskou výbavou, jehož osmiválec 4,6 l produkoval „jen“ 400 k. I to je ale dost pro automobil s pohotovostní hmotností 1500 kg. Ředitel projektu Fordu GT Neil Hannemann říká, že sériová verze bude mít stejný charakter a stejnou atmosféru jako námi testované koncepční vozy, změnit by se však měla poloha řadicí páky a volantu. Ford naštěstí nechtěl příliš šetřit na autě, které má oslavovat jeho sté narozeniny.

Model GT je tudíž vybaven mnoha originálními a na zakázku vyráběnými detaily, které jsou nutné k tomu, aby si automobil s cenou necelých 5 miliónů korun našel kupce.

Motor nevydává nijak zvlášť podmanivý zvuk, když ho ženete do otáček, kompresor začne pouze zajímavě bzučet. Zní to trošku jako ventilátor, při jízdě si to však ani neuvědomíte, protože již od nemravně nízkých otáček budete zahrnuti značnou sílou motoru.

Již s motorem o výkonu 400 k je auto hodně rychlé. S výkonem 500 k by mělo podle údajů Fordu zrychlovat z 0 na 100 km/h za méně než čtyři sekundy. Určitým problémem motoru bylo to, že se vám nezdá ničím zvláštní, tedy pokud nejedete skutečně naplno. Zatímco chod osmiválce ve Ferrari Modena je vždy neobyčejným, skoro hudebním zážitkem a jeho vysokootáčková charakteristika mu dodává plnokrevnost, Ford je prostě normální. Na druhou stranu nudné velkoobjemové motory jsou vlastně americkou tradicí.

Nejsilnějšími stránkami Fordu GT jsou brzdy a řízení. Zpomalení je skutečně impozantní, přestože citlivost brzd je potřeba ještě vylepšit. Ford GT je skvěle ovladatelný a působí velmi přátelským dojmem. Je možná citlivější než Porsche Carrera nebo Ferrari 360 Modena. Každopádně je snáze ovladatelný v limitních situacích.

Přestože jsme řídili prototyp, máme jasnou představu, jakým autem Ford GT bude. Půjde o supersport, který si bude mnohem více zakládat na skutečných výkonech než na image. Teď je tedy pouze na Fordu, aby sériovému autu dodal tolik potřebnou a slibovanou kvalitu. Potom by se mohl stát zajímavou alternativou klasického Porsche

a Ferrari.

Ford GT

Motor: mechanicky přeplňovaný V8, 5409 cm3

Uložení: uprostřed podélně

Výkon: 368 kW (500 k)/6000 min-1

Točivý moment: 680 N.m/4500 min-1

Převodovka: 6M

Poháněná kola: zadní

Brzdy: kotoučové s vnitřním chlazením 355 mm vpředu, 335 mm vzadu

Pneumatiky: 235/45 RZ 19 vpředu, 315/45 ZR 19 vzadu

Pohotovostní hmotnost: 1519 kg

Výkonová hmotnost: 4,13 kg/kW

Zrychlení 0-100 km/h: pod 4 s

Nejvyšší rychlost: cca 320 km/h

Základní cena: pod 5 mil. Kč

Podle časopisu evo

text: Mark Gillies/Petr Hanke

foto: George Saitas

zdroj: Auto rating 9/2003