Tissier – Stonožky a jezevčíci

Automobily Tissier zaujímají v automobilové historii země Galského kohouta zvláštní postavení. Lze je potkat jen velmi vzácně nebo při mimořádné příležitosti, jakou byla oslava sta let automobilů Citroën.

Diplomovaný strojní mechanik Pier­re Tissier pracoval od počátku 60. let v různých dílnách, ve dvaceti v továrně na pračky, pak v konstrukci letadel a ve výrobě vzduchotlakých zařízení. Učarovaly mu automobily. Stal se zástupcem značky Panhard ve Velké Paříži, východně od Orly. Hodně obchodoval se Španěly. Často vyrazil s ojetým Panhardem na baskické pobřeží a zpět se vracel nočním vlakem. Hledal rychlý a pohodlný převozní vůz, ale na trhu se nevyskytovalo nic, co by splnilo jeho požadavky. Roku 1972 jej v nočním rychlíku napadlo postavit speciál, který by očekávání naplnil. Logicky se stal jeho základem Citroën DS s pevnou podlahovou plošinou, motorem vpředu, pohonem předních kol a unikátním vysokotlakým plynokapalinovým systémem odpružení a tlumení, spojeným s posilovači řízení a brzd. Podvozek Citroën nabízel skvělé možnosti dalšího vývoje a úprav.

Hydropneumatický systém udržoval automobil ve stejné světlé výšce bez ohledu na zatížení, na druhé straně dovoloval pokles zadní části k povrchu silnice tak, aby dozadu najel jiný automobil. Během tří měsíců se zrodil prototyp s přední dvoudveřovou částí kabiny DS a nově zkonstruovanou zadní nákladní částí se třemi nápravami, osazenými malými desetipalcovými koly. Prototyp vylepšoval a následně získal homologaci.

Vtipné a originální řešení nezůstalo bez povšimnutí a roku 1973 přišla první objednávka. Tissier založil společnost ADPT (Application des Processes Tissier) pro vývoj a konstrukci automobilů podle uvedeného zdokonaleného a patentovaného receptu. Pierre Tissier se stal brzy uznávaným odborníkem na aplikaci hydropneumatického systému Citroën u automobilů s více nápravami vzadu. Stavba tří- a vícenápravových vozů se stala jeho posedlostí. Kreace vynikaly pohodlností, rychlostí, výbornými jízdními vlastnostmi a stabilitou. Mohly mít dvoje nebo čtvery dveře a celkovou délku osm nebo devět metrů. Nádrže pojaly 150 i 200 litrů benzínu.

Řadu „stonožek“ si objednala dopravní společnost Hollander S.A. (1973–1994) z Villeneuve-le-Roy, jíž byly roku 1974 dodány velkoobjemové skříňové automobily pro přepravu tisku se šesti nebo osmi koly. V noci jezdila desítka torpéd se dvěma tunami papíru na palubě, délkou 12,5 m, pětistupňovou převodovkou a se třemi nádržemi na celkem 280 litrů benzínu na trase Paříž-Frankfurt-Amsterodam. Když rychlostí přes 200 km/h předjížděla osobní vozy, jejich řidičům padala brada. Každý jezevčík ujel přes půl milionu kilometrů do opravy. Šestikolová DS dobře posloužila společnosti TV Cinétel a jejímu řidiči, bývalému šampionu v autokrosu a motokrosu a kaskadéru Julienne Rémyovi, pro natáčení scén odehrávajících se v automobilech. Díky překvapivě dobrým jízdním vlastnostem, odpružení, výkonným brzdám a v neposlední řadě i díky neotřelému vzhledu sloužily stonožky v mnoha oblastech.

Roku 1975 nahradil DS nový typ CX. Tissier se špičkovému Citroënu samozřejmě přizpůsobil. Zrodila se řada sanitek, přepravníků nábytku, plošinových vozů, kempinkových verzí a dalších specialit se specifickými, atypickými karosériemi, zkonstruovaných na stejném principu jako původní Tissiery DS. Měly užitečnou hmotnost až 1520 kg a celkovou 3490 kg. Na autobusovém veletrhu v Nice předvedli šestidveřové dvanáctimístné CX. Skoro se neví, že Tissier spolupracoval na (nejméně dvou z existujících tří) limuzínách CX Prestige (1985) s rozvorem prodlouženým o 60 cm a s pancéřovanou karosérií u švédského specialisty Nilsson (přestavby Volvo). Dostal je u příležitosti 40 let NDR její stalinistický šéf Erich Honecker.

Roku 1989 byl CX nahrazen typem XM. Předchozí zkušenosti Tissier zužitkoval při stavbě několika limuzín, „malé“ Altesse (Výsost) a „velké“ Majesté (Veličenstvo). Poslední vznikla v roce 1998. Etablissements Tissier skončily roku 2007, Pierre Tissier zemřel 4. dubna 2010.

Celkem postavili 332 vozidel a velká část produkce se zachovala. Nebýt nadšení specializovaného klubu, byla by tato neznámá kapitola značky Citroën zcela zapomenuta. 

Převzato z časopisu

Fotogalerie