Mosler MT 900 (R) – Konečná...

Warren Mosler prodal za sedmadvacet let méně než dvě stovky automobilů. Přesto mají Moslery pevné místo v historii sportovních vozů...

V červnu 2013 se historie Mosler Automotive definitivně uzavřela, když zbytky podniku získala společnost RP High Performance a v oficiální tiskové zprávě oznámila, že využije zkušeností dvou výrobců supersportovních automobilů, ale značku Mosler zruší. Nové typy ponesou značku Rossion, budou mít motory se čtyřmi, šesti a osmi válci, přičemž Rossion Automotive vznikla na základě firmy 1G Racing, jež začala do USA dovážet britské supersporty Noble. Později podle licence Noble M400 a M12 zavedla vlastní výrobu automobilů Rossion Q1. Tolik stručná zpráva. Warren Mosler zůstal opuštěn spolupracovníky i klienty, už od roku 2010 neprodal jediný vůz, a to navzdory jejich úspěšné propagaci v automobilových závodech.

V nejlepších letech vyráběl deset až dvanáct Moslerů ročně se čtyřiceti zaměstnanci; v říjnu 2012 zůstal v továrně v Riviera Beach na Floridě jediný neprodaný kousek a dva zaměstnanci. Moslerův neúspěch po tak dlouhé době (svou miniautomobilku založil v roce 1985) je opravdu zvláštní; je totiž expertem na ekonomii, manažerem hedgeových fondů a politikem, který jako nezávislý kandidát, či za Demokratickou stranu kandidoval do kongresu na Panenských ostrovech (U.S. Virgin Islands), kde už dlouho žije! Po definitivním krachu Mosler Automotive přiznal, že mu nechybí nadšení, ale bohužel schází vlohy pro prodej konkrétního zboží... Moslerovy automobily byly vždy o krok před konkurencí; je průkopníkem kompozitových konstrukcí a Moslery jsou označovány za nejrychlejší americké vozy (jeho Consulier GTP byl dokonce vyřazen z některých amerických šampionátů, protože deklasoval konkurenci). Zpočátku šlo o kusovou produkci, Raptor ani Consulier sice nevynikaly krásou, ale lehkou stavbou, velkými výkony a vysokou rychlostí.

Rod Trenne, bývalý inženýr General Motors (pracoval na vozech Corvette), přešel k Moslerovi a v roce 2001 vytvořil nový typ MT 900 (Mosler-Trenne), splňující veškeré podmínky pro silniční provoz (včetně povinných crash testů). Průběžné evoluce devítistovky vedly k řadě různých verzí, vesměs s osmiválcovým motorem z Corvetty, které v letech 2001 – 2012 sbíraly také úspěchy na závodních okruzích. Mosler MT 900 (od 2006 MT 900 S) Photon je dvoumístné sportovní kupé kompozitové konstrukce, s motorem uloženým uprostřed před poháněnou zadní nápravou, a s mechanickou nebo automatizovanou sekvenční převodovkou, vždy šestistupňovou.

Tuhá skořepina trupu tvoří ochrannou klec pro posádku, je vyrobena z uhlíkových kompozitů, Kevlaru a hliníkové voštiny; je shodná s provedením pro závody, které ma navíc předepsaný ochranný ocelový rám FIA. Závěsy kol a pohonnou jednotku nesou pomocné rámy z vysokopevnostních ocelových trubek. Motory z Corvetty se dodávají v různém provedení; viz technické údaje posledních tří silničních verzí podle zástupce Mosler Europe Ltd., který ve druhé polovině minulého desetiletí zavedl montáž a dokončování vozů v britském Norfolku ve spolupráci s týmem Rollcentre Racing (Martin Short).

Výkony motorů přes 368 kW (500 k) zaručují vynikající dynamiku, ovšem i základní MT 900 S dosáhl v testu zrychlení 0 – 96 km/h za 3,13 sekundy, čtvrt míle (402 m) projel za 11,02 sekundy (konečná rychlost 204,15 km/h) a měl největší rychlost 265 km/h (omezena aerodynamickým přítlakem). V rukou Justina Bella porazil osm soupeřů ve srovnávacím testu časopisu -Motor Trend na zkušebním polygonu Ford Motor Company v Kingmanu v arizonské poušti, ve slalomu byl rychlejší než Corvette a původní Viper, překonal však také Mitsu-bishi Lancer EVO VIII. Pro verze MT 900 S a přeplňovanou MT 900 SC (kompresor Roots) se montuje GM small block LS6, zatímco nejvýkonnější silniční MT 900 S GT má sedmilitrový LS7. Oba typy motorů posloužily rovněž závodním verzím, nejprve pro MT 900 R (až 477 kW/640 k), resp. MT 900 GT3 podle FIA (LS7 s restriktorem, 388 kW/520 k/ 5900 min^‑1 a 684 N.m/4800 min^‑1, největší otáčky 7200 min^‑1; převodovka Hewland NLT).

Po úspěších na amerických okruzích se Moslery objevily v Austrálii (druhé místo ve 24 h Bathurst 2002), Japonsku a Malajsii (výjimečně se závodním motorem Judd XV 3.4 Litre V8), Velké Británii a na evropském kontinentu (FIA G2, později GT3). Evropské týmy nasazovaly Moslery v různých sériích, zejména FIA GT, Belcar, Britcar, Open GT, VdeV, Dutch Supercar apod. Ve 24 h Spa-Francorchamps 2009 jel na Mosleru slavný Jacques Villeneuve (odpadl)! Spolu s jinými exotickými značkami u nás zastupovala Moslera společnost A. Charouz Motors, která silniční verzi vystavila na Autoshow 2007 v Praze. Tehdy v belgickém šampionátu nasazoval Gravity Racing dva Moslery, jež tam vítězily, a tak nebylo daleko k tomu, aby se objevily rovněž v týmu Go-To-One (GTO) Charouz Racing System, jehož technickým ředitelem byl Andreas Leberle a jezdecké kvarteto tvořili Adam Lacko, Štěpán Vojtěch, Aleš Jirásek a Němec Kenneth Heyer (syn Hanse). Po testech na Monze vozy dojely při FIA GT Tourist Trophy 2008 v Silverstone, sice na prvních místech nižší třídy G2, ale se sedmi koly ztráty na vítěze. Neuspěly ani v jiných závodech na Monze, či Oschers-lebenu; českým divákům se představily při deštivé Czech Coal Trophy v červnu 2008 v Mostě. Ve vytrvalostním závodě D4 dojela posádka Lacko/Jirásek/Vojtěch celkově na devátém místě (vůz číslo 16), zatímco druhý vůz nedokončil (číslo 17; Lacko/Petr Charouz/bratři Milan a Jan Urbanové). V nedělním sprintu D4 byl bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban sedmý (č. 17); Petr Charouz (č. 16) už neodstartoval. Tím české vystoupení Mosleru skončilo.

Technické údaje

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Chevrolet s válci do V/90°, uložený podélně uprostřed; hliníkový blok i hlavy válců, OHV 2V; elektronické vstřikování paliva; a) MT 900 S: typ LS6, 5665 cm³ (ø 99 x 92 mm); 324 kW (435 k)/6000 min^‑1 a 508 N.m/4800 min^‑1; b) MT 900 SC: viz výše, ale přeplňování kompresorem typu Roots; 470 kW (630 k) a 800 N.m; c) MT 900 S GT: typ LS7 se suchou klikovou skříní, 6980 cm³ (ø 104,8 x 101,6 mm); 417 kW (560 k) a 685 N.m. Šestistupňová mechanická převodovka Getrag (GT: sekvenční šestistupňová Hewland NLT); samosvorný diferenciál; pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce z uhlíkových kompozitů; vpředu a vzadu pomocné rámy z ocelových trubek; nezávislé zavěšení všech kol na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a stavitelnými tlumiči Penske (pro GT: Dynamics 4-way), seřiditelné stabilizátory vpředu i vzadu; kotoučové ocelové brzdy ø 355/355 mm s vnitřním chlazením, třmeny Wilwood (pro GT: AP Racing), šestipístkové vpředu a čtyřpístkové vzadu, pro GT keramicko-kompozitové kotouče ø 355/330 mm; hřebenové řízení s elektrohydraulickým posilovačem; hliníková kola O.Z. Racing Superleggera III (Dymag pro GT), 9 x 19 vpředu a 12 x 20 vzadu; pneumatiky Michelin Sport PS2, vpředu 265/35 ZR 19 a vzadu 335/30 ZR 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2769 mm; d/š/v 4730/2006/1130 (GT: 4730/1998/1041) mm; pohotovostní hmotnost v pořadí uvedených typů 1159/1240/1080 kg.

Převzato z časopisu

Fotogalerie