Monte Carlo Automobile – Fulvio Mario Ballabio

Mezi hrstku automobilových značek, jež si zvolily za svůj domovský přístav azurové knížectví, patří MCA.

Společnost Monte Carlo Automobile je dítětem šikovného, hyperaktivního obchodníka, stavitele vzdušných zámků, závodníka a diplomata Ing. Fulvia Maria Ballabia – Crescenzi, honorárního konzula Kolumbie v Monaku. Jeho dědeček Silvio Ballabio se v Miláně u Castagna podílel na zhotovení aerodynamické karosérie Alfa Romeo pro hraběte Ricottiho. Mladý Mario závodil, a sbíral věnce snad se vším, co má kola nebo plave – od motocyklů, monopostů (F Super Ford, F3, F2, F1, F3000, Indy) přes cestovní a sportovní vozy či prototypy až po Dakar a čluny Offshore. V půli 80. let utlumila jeho závodnickou kariéru smrt otce a ztráta sponzora. Začal se věnovat konstruování. Roku 1985 představila jeho společnost Monegasque Automobile monopost MCA-GP001, o rok později Montecarlo-Cosworth F 3000 (motor Ford Cosworth). Formule nebyly úspěšné. Dalším projektem byl od roku 1989 tajně -připravovaný Monegasque Centenaire (Století), pojmenovaný na počest výročí Monackého autoklubu. 

S pět let trvajícím vývojem supersportu pomáhal švýcarský konstruktér Guglielmo Ballasi, jeden z průkopníků aerodynamiky a inovátor kompozitů v F1. Byli zapojeni také Pierluigi Corbari a Ciro Barletta (ex-Ferrari, Alfa Romeo Autodelta) a Marcel Zunino (ex-AGS F-1). Debutu 25. května 1990 v monackém hotelu de Paris se účastnil monacký kníže. Prospekt hovoří o 100 kusech pro 100 vybraných zákazníků. Pak oznámili, že jedno kupé s motorem uprostřed a trupem z uhlíkových kompozitových vláken měsíčně budou stavět dílny v monacké průmyslové zóně Fontvieille. Vznikla společnost Monte Carlo Automobile. První dva prototypy (červený a modrý) dostaly sériové V12 z Lamborghini Coun-tach. Tajná smlouva s prezidentem Lamborghini Emilo Novarem hovořila o dodávce motorů pro tucet vozů, ale Lamborghini po postavení prvního páru Centenaire expedici zastavilo, aby nepomáhalo konkurenci. Náhradou měl být Jaguar V12, ale ani to nedopadlo. 

Ballabio reagoval založením další společnosti – Monte Carlo Engineering – se sídlem v Manchesteru. Spoluzakladateli byli Ing. Carlo Chiti (ex-Ferrari, Alfa-Romeo, ATS) a Al Mailing (ex-Opel, Jaguar). Zkonstruovali atmosférický V12 (6998 cm³; 530 kW/720 k při 7600 min^-1; točivý -moment 673 N.m; šestistupňová převodovka). Prezentovali jej roku 1991. O rok později přišli s dalším dvanáctiválcem o objemu 3978 cm³, s párem turbo-dmychadel Garrett, výkonem shodným s předchozím a s točivým momentem 730 N.m/6000 min^-1. 

Na Turínském autosalonu 1992 se objevily přejmenované MCA – spider Beaurivage (7,0 l; 300 km/h) a kupé GTB (Bi-Turbo 4,0 l; 350 km/h). Prospekt je uvádí jako „design Castagna“. V letech 1991 až 1992 jich postavili jen 5 z ohlášených 20. Roku 1993 vyhrálo Centenaire V12 třídu šestihodinovky ve Vallelunze. Asi v roce 1993 koupila prostřednictvím podnikatele Ing. Gianfranca Bonomiho, který se velmi angažoval v obnově Gruzie, výrobní práva tamější Imedi Bank. Chtěla zahájit výrobu v nevyužité letecké továrně Tako/MiG, plánovali produkci pick-upů a sedanů a vrcholného sportovního M-100 GT. Pro zkušenosti z letectví měly mít hliníkové karosérie. MCA MiG M-100 GT přihlásili do 24h Le Mans 2003. Nekvalifikoval se. 

Roku 1995 získala MCA francouzská skupina Aixam Mega, výrobce mikroautomobilů. Původní kupé přestavěli na Mega Montecarlo a vybavili ho motorem Mercedes-Benz V12 (5991 cm³; 290 kW/395 k při 5200 min^-1 a 570 N.m/min^-1; pětistupňová převodovka; 300 km/h; 0 – 100 km/h za 4,5 s). Konstrukci upravila CAD agentura SERA s designérem Sylvanem Crosnierem. Kompozitovou karosérii spolu s podlahovou plošinou navrhla a postavila firma MBS Components. Zrodilo se jen několik prototypů, Francouzi posléze MCA tiše vrátili původním majitelům. 

Koncem roku 2004, ve spolupráci s F.I.A./ACI/CSAI, začali pracovat na supersportech poháněných motory na alternativní paliva. Karbonový ALA50, schválený pro silniční provoz, jezdil na CNG a LPG. Princ Albert II. premiérou nového ALA50 v Yacht Clubu Monaco 25. března 2008 oslavil své 50. narozeniny (proto „50“). Zkonstruoval jej Ballabio spolu s otcem (Guglielmo) a synem (Roberto) Bellasiovými, s nimiž spolupracoval již dříve. Novinku charakterizují aerodynamicky optimalizovaná karosérie systému „wing“ (křídlo) a pohonná jednotka V8 (478 kW/650 k), na které spolupracoval Christian Contzen, bývalý šéf Renault Sport, a Daniel Trema (jeho Mecachrome se podílela na přípravě série GP2). Autoři s novými partnery a sponzory zároveň představili ambiciózní projekt přihlásit tři Monegasque ALA 50 do 24h Le Mans 2010. Spolu se závodními speciály se měly oproti objednávkám stavět i silniční verze. Vylepšené vozy se objevily roku 2010. Kupé dostalo motor W12 BiFuel (515 kW/700 k), nesoucí jméno konstruktéra Carla Chitiho. 25. března 2012 představilo MCA a BRC závodní MCA/BRC W12 BiFuel (515 kW/700 k), jež později vítězilo v závodech jako W12 EA 001 Racing. V roce 2013, na památku 30 let MCA a 50 let Autodelty, uvedli typ MCA Chiti Monza a také závodní, výhradně „metanolové“ V6 Long Tail Methane Monofuel s dalším laděním motoru. Na jeho pohonu pracovala -inženýrská kancelář BAR. 

Na počest 25 let od založení Monegasque představili v roce 2010 funkční vůz s motorem Alfa Romeo 8C V6 (220 kW/300 k), upraveným na metan, LPG, etanol a benzín se čtyřmi nádržemi na pohonné hmoty, jejichž čerpání řídí elektronická jednotka. Jako hold konstruktéru jej pojmenovali Quadrifuel Carlo Chiti Stradale 90. Firemní materiál hovoří o záměru postavit během dvou let 20 kusů s karosériemi GT a Spyder. Při GP Monaka 2013 debutovalo supersportovní luxusní kupé Rascasse (jméno sympatické rybky Středozemního moře a zatáčky Monackého okruhu) s upraveným bi-fuel motorem BMW 5,4 l V12 uprostřed (benzín a LPG) – stejným, jaký pracoval v Rolls-Royce Silver Seraph. Tentokrát jako oslavu třicetiletí Monte Carlo Automobile Fulvio Maria Ballabia. Prvky interiéru mají podle designéra Enrika Lavazza vycházet z nostalgického luxusu jachet. V letech 1998 až 2002 jich plánovali 15 kusů. Do roku 2016 vzniklo asi šest desítek vozů, včetně prototypů. 

V Boloni 2016 oznámili stavbu pěti spiderů Rascasse Été 2+2 s pohonem ALA 50 Hybrid Sistem vyvinutým u BAR Engineering. Zatímco zadní kola pohání spalovací V8 Alfa Romeo, kola vpředu pár elektromotorů čerpajících energii z akumulátoru umístěného v podlaze a dobíjeného, mimo jiné, systémem rekuperace brzdné energie KERS. Jeho závodní klon nese velmi známou značku TECNO (z F1), kterou MCA nedávno převzalo. A v Paříži 2018, kde se o stánek dělili TECNO a Monte Carlo Engineering, velmi skromně ponejprv světu předvedli supersport Euroracing „Nanni Galli“ s motorem Alfa Romeo V8 (4691 cm³ – 370 kW/503 k, 300 km/h), spalujícím CNG. Plánovaná pětikusová série je evolucí kupé z Boloně 2016. Na vývoji automobilu z uhlíkových kompozitů se podílel i tým Tecno Racing Nanni Galli a finský konstruktér Sami Vatanen a o kompozitový blok karosérie se postaraly Ballabiova MCA a Bellasi Srl z Novary. Zatímco staří pánové Galli a Ballabio dosáhli na bronzový stupínek ve tříhodinovém závodě v Mugellu 2018, jejich třetí parťák Berek Bell už nezávodí.

Spolupracuje ale na testování (poznámka: Galli i Bell debutovali na GP Belgie F1 v roce 1972 s monoposty Tecno PA123). Ballabio se dlouhodobě zajímá o alternativní pohony. Od roku 2012 naostro zkouší CNG Alfy Romeo Giulietta a Mito v závodech cestovních vozů. Překvapivým a zcela veřejnosti utajeným záměrem bylo na Monaco Yacht Show koncem září 2017 vystavit kupé Tecno MC R200. Šlo o retušované české HN R200, inspirované Škodou 110R, tentokrát s komponenty z Audi R8 (motor FSI V8 4,2 l, spalující palivo E85). Uvažovalo se o pětikusové minisérii, a dokonce jednom Nanni Galli Special Edition. Ballabio nám v Paříži 2018 sice moravskou misi potvrdil, ale partneři se nakonec na další spolupráci nedohodli.

Převzato z časopisu

Fotogalerie