Vzdušné stanoviště – Letoun soudného dne

Poprvé se na veřejnosti letoun Il-80 Aimak objevil v roce 2010 v rámci vojenské přehlídky k šedesátému pátému výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. V té době však již měli na „západě“ osm let tušení o existenci takového stroje.

V případě zničení pozemních velitelských stanovišť či za jiných podmínek funguje Il-80 (někdy též označován jako Il-86VKP) jako vzdušné velitelské stanoviště strategických sil. Zajišťuje řízení činnosti ruských (dříve sovětských) pozemních a námořních jaderných sil. „Letoun soudného dne“ vznikl modifikací čtyřmotorového, velkokapacitního dopravního letadla Il-86 (CCCP-86146). První kus poprvé vzlétl 29. května 1985. Záhy byla přestavěna další tři letadla CCCP-86147 až CCCP-86149, všechna obdržela civilní registraci, první z nich byl dokonce opatřen znaky Aeroflotu. Celá skupina se zúčastnila státních zkoušek, do nichž ovšem radikálním způsobem zasáhl rozpad Sovětského svazu a následná hluboká krize. Celé zkoušky se protáhly na úctyhodnou dobu deseti let a teprve potom začaly Il-80 pravidelně létat. Do roku 2005 byly víceméně „uzemněny“. Il-80 létají, cvičí a jsou nasazovány společně s dalšími zajímavými stroji Il-82, doslova vzdušnými retranslačními stanicemi, zajišťujícími retranslaci radiového a satelitního signálu mezi Il-80 a bojovými útvary strategických raketových vojsk či ponorkovými nosiči balistických raket. Il-82 vznikly konstrukční modifikací středně těžkého čtyřmotorového proudového letounu Il-76MD.

Operační nasazení

Původně byly všechny čtyři Il-80 a dva Il-82 součástí samostatné velící a retranslační letky 8.ADON – letecké divize zvláštního určení. V roce 1997 ale přešly pod 3. letku 929. GLIC s domovskou základnou Čkalovsk, třicet kilometrů severovýchodně od Moskvy. Desátého července 1991 však byl zadán institutu NPP Polet v rámci OKR (zkušebně-konstruktérské práce) vývoj vylepšeného systému palubního vybavení Zveno-2. Práce na vývoji se však poněkud protáhly, a tak podnikové zkoušky započaly až v roce 2007. Státní zkoušky vylepšeného stroje se rozběhly až v roce 2010 a byly završeny dnem 1. 12. 2015. Předání prvního letounu Il-80 Zveno-2 (RA-93645) Ruskému VVS proběhlo do konce roku 2015. Spekuluje se, že k roku 2011 zůstaly ve službě pouze tři exempláře Il-80, první postavený kus, RA-86146 byl vyfotografován bez motorů a je zřejmě mimo aktivní službu. Původní plány Ruských VVS (vojenské vzdušné síly) z roku 2012 počítaly s úplným vyřazením všech velitelských speciálů Il-80 a Il-82 bez náhrady. Poté však došlo k revizi plánů a v současnosti se se stroji počítá nadále, a to až do příchodu nového speciálu Il-96VKP, který je vyvíjen od října 2016 v rámci OKR Zveno-3S.

Technická konverze

Modifikace Il-86 na Il-80 se týkají především zcela nového interiéru přetlakové kabiny za pilotním prostorem (pracoviště operátorů), absence všech bočních okének, dvou párů středních postranních přístupových dveří a dvou zadních integrálních výsuvných schodišť. Instalován byl teleskopický nástavec pro doplňování paliva za letu, rozměrný dielektrický kryt s člunovitým tvarem antény satelitního komunikačního systému na hřbetě trupu v oblasti mezi kabinou a náběžnou hranou křídla. Proběhla též instalace systému drobných břitových antén na trupu letounu a zkosených tzv. ploutvových antén. Vestavba šachty pět kilometrů dlouhé výsuvné vlečné drátové antény zajišťující spojení s ponořenými ponorkovými plavidly. Instalace turboagregátů (ve válcových kontejnerech s délkou 9500 mm a průměrem 1300 mm) zajišťujících výrobu elektrické energie pro všechny palubní systémy se sáním nedaleko zaoblené špice a mohutným výfukem na pravoboku zaoblené zádě.

Převzato z časopisu

Fotogalerie