LETECKÉ MOTORY ZE ZBROJOVKY – VZDUŠNÉ INTERMEZZO – ČTVRTÝ DÍL

Výroba leteckých motorů ve Zbrojovce Brno, jakkoliv byla pouze jakýmsi vedlejším programem, musela být doplněna též jejich zkušebnou. Z hlediska použití vyrobených motorů lze jejich zkoušení rozdělit minimálně do dvou typických oblastí. Zkoušky vývojové a kontrolní. 

Vývojové zkoušky zaměřené na ověření konstrukčních řešení byly velmi obsáhlé a různorodé. Jejich pochopitelným cílem bylo dosažení plynulého chodu nového typu motoru bez častých poruch, s předpokládaným výkonem a spotřebou při vypočtené hmotnosti motoru. Samostatnou kapitolou bylo zkoušení a ověřování veškerého dodávaného materiálu a součástí určených pro prototypovou výrobu. Byly ověřovány mechanické vlastnosti materiálu, jeho složení a zušlechtění. Zrovna tak byly velmi pečlivě kontrolovány a ověřovány dodávky mazadel a paliva.

Zkušební jednoválce  

Vlastní zkoušky prototypů začínaly obvykle na zkušebním jednoválci, jehož hlava, píst s čepem, vstřikovací čerpadlo, sací potrubí a vstřikovací ventil byly shodné s válci vyvíjeného motoru. Před zkouškami byl každý nový motor tzv. zabíhán, a to nejprve nastudeno. Motor byl napojen na elektropohon, který s ním točil. Postupně byly otáčky po 200 min^-1 zvyšovány až do předem stanoveného počtu. V optimalizovaných otáčkách běžel motor na elektropohon hodinu. Poté byl kompletně rozebrán a všechny jeho součásti byly podrobeny pečlivé kontrole. Následovalo zabíhaní zatepla. Motor byl spojen s dynamometrem, pochopitelně též se vstřikovacím čerpadlem. Nejprve byl nechán běžet naprázdno, poté byly otáčky motoru opět po 200 min^-1 zvyšovány až do těch nominálních. Motor stále běžel bez zátěže. Po skončení zkoušky byl motor opět rozebrán a pečlivě prohlédnut. Zkouška zatepla se opakovala ještě jednou, tentokrát však při zatížení, které odpovídalo typu použité vrtule. Než byly všechny získané zkušenosti aplikovány do vývoje celého „velkého“ motoru, býval zkušební jednoválec ještě podroben dlouhodobým zkouškám, které ověřovaly jeho spolehlivost a případný úbytek výkonu. Zkoušky byly prováděny na vodní nebo elektrické brzdě a trvaly zpravidla 50 až 500 hodin, podle možností za stálého běhu motoru. Zatížení zkušebního jednoválce odpovídalo 90 % nominálního výkonu. Sledovány byly především otáčky, výkon, měrná spotřeba, množství a tlak vyplachovacího vzduchu, teploty, tlak a spotřeba oleje.

Kompletní motory

Kompletní motory byly zaběhávány před zkoušením obdobně jako zkušební jednoválce. Záběh na studeno byl obvykle realizován na velkém dynamometru Škoda. Pro teplý záběh byla použita měřící vrtule vyrobená v závodě Avia Letňany a schválená Vojenským technickým a leteckým ústavem (VTLÚ). Každý nový motor absolvoval následující zkoušky: zahřátí při rostoucích otáčkách až na maximální, indikace postupně všech válců při plném výkonu, měření a kalkulace měrné spotřeby při plné zátěži, zkouška předstihu vstřiků, seřízení množství výplachového vzduchu, seřízení volnoběhu. Všechny zkoušky byly prováděny postupně pro 50 %, 60 %, 70 %, 80 % a 90 % plného výkonu. Ojediněle byly realizovány též speciální zkoušky například měření výkonu ve velkých výškách. Na zkoušeném motoru nesměla nastat žádná vážnější porucha. 

Zařízení zkušebny

Letecké oddělení Zbrojovky Brno se do roku 1937 podílelo na zařízené zkušebně automobilových motorů, jejíž inventář se v rámci potřeb zkoušení leteckých motorů postupně doplňoval. Pro záběh kompletních motorů za studena sloužil dynamometr Bartelmus-Škoda (do 200 k a 6000 min^-1). Pro brzdění velkých motorů sloužila vrtulová brzda s úředně cejchovanými vesměs čtyřlistými vrtulemi. Zkušební jednoválce byly zaběhávány obvykle na dynamometru Löwy (Berlín, 100 k, 6000 min^-1). Další brzda byla hydraulická (vířivá) Heenan Froude typ DPX 4 (Anglie, 160 k, 1000 min^-1 a 300 k při 2000 min¹ a 400 k při 2700 min^-1). Ostatní brzdy převzaté z automobilky Heenan Froude DPX 3 a DPX 2 a dvě menší Junkers nebyly pro zkoušky leteckých motorů vhodné. Mezi tzv. doplňkové zařízení patřil tehdy moderní indikátor Farnboro (Anglie, Dobbie Mc Innes). Ke studiu kmitů, rezonancí a vibrací byl ve zkušebně německý přístroj Stroborama (princip stroboskopu). Několik menších zkušebních přístrojů si letecké oddělení navrhlo a vyrobilo samo. Pro zkoušení a kontrolu materiálů byl leteckému oddělení k dispozici zkušební ústav, společný pro celou Zbrojovku Brno. Ústav měl mechanickou laboratoř, metalografickou laboratoř a chemickou laboratoř.

Nepříliš dlouhé období vývoje a stavby leteckých motorů ve Zbrojovce Brno potvrdilo, že firma má velmi zajímavé možnosti pro vstup do různých zajímavých segmentů průmyslu. I když nakonec byla výroba leteckých motorů ve Zbrojovce opuštěna, její výsledky a zkušenosti nevyšly naprázdno. Byly uplatněny při vývoji a zavedení výroby zemědělských traktorů a jejich vznětových motorů, které si postupně ve své době podmanily zákazníky v mnoha zemích světa.

Převzato z časopisu

Fotogalerie