Dennis Specialist Vehicles - Přežil všechny

Britská firma Dennis existuje nepřetržitě od roku 1895, i když zejména v posledních letech prošla spletitou fází fúzí, dělení a znovuzaložení…

Dennis působí na trhu v několika podobách. Výroba klasických nákladních automobilů sice skončila, ale pokračuje produkce požárních vozů, autobusů a komunálních vozidel. Komunální vyrábí Dennis Eagle Ltd. ve Warwicku, od roku 2006 součást španělské skupiny Ros Roca Group (vlastní i německou Schörling Fahrzeugbau); výroba autobusů a požárních vozů v Guildfordu přešla do skupiny Alexander Dennis Limited (ADL), sdružující značky Alexander, Dennis a Plaxton (autobusy a jejich karoserie) a Dennis Fire; zatímco John Dennis, nespokojený vnuk jednoho ze zakladatelů, už v roce 1985 po problémech skupiny Hestair Dennis založil firmu John Dennis Coachbuilders (JDC), která staví požární nástavby, vysokozdvižné plošiny a malé autobusy na podvozcích jiných značek.

Bratři John a Raymond Dennisové začali s jízdními koly v roce 1895, o tři roky později postavili tříkolku s motorem De Dion-Bouton, které používali i pro první automobily. V roce 1901 to byly jednoválce 8 HP, pak dvouválce 12 HP, oba s trubkovým rámem a pohonem zadních kol kloubovým hřídelem. V roce 1903 vyjel první čtyřválec 16/20 HP (motor Aster) a závodní 40 HP (motor Simms), 1904 se zrodila šneková rozvodovka zadní nápravy, typický znak automobilů Dennis. Od roku 1906 přešel Dennis na motory White & Poppe, pak tuto firmu koupil, přestěhoval z Coventry do Guildfordu a pokračoval s vlastními motory, velkými čtyřválci 18 až 40 HP a šestiválci 60 HP. Výroba užitkových automobilů začala podvozkem pro autobusovou společnost Tilling v roce 1904, zájem o užitkové vozy však převýšil poptávku po osobních, jejichž výroba roku 1915 skončila. První dvoupodlažní autobus Dennis putoval do Grimsby, první londýnské autobusy s brzdami na všechna kola nesly také značku Dennis…

Není bez zajímavosti, že už v roce 1918 byly uvedeny hybridní autobusy Dennis-Stevens se zážehovým motorem Dennis 40 HP a generátorem elektrické energie pro trakční elektromotory; v Cardiffu sloužily do třicátých let. Ve dvacátých letech začala specializace na požární i komunální vozidla, za první světové války britská armáda koupila několik tisíc čtyřtunových nákladních vozů typu A. Vlastní zážehové i vznětové motory se vyráběly až do padesátých let, pak Dennis zvolil obvyklou praxi a nakupoval jiné (Perkins, Gardner, Leyland, Cummins a další). Koncem šedesátých let tvořily výrobní program Dennis Bros. Ltd. klasické nákladní vozy (Pax V, Maxim), požární a komunální vozidla, autobusy, sanitní automobily a zahradní sekačky (s vlastním čtyřdobým motorem 10 HP).

Na autosalonu užitkových vozidel 1968 v Londýně vzbudil pozornost nízkopodlažní sanitní Dennis FD4, jehož přední kola poháněl podélně uložený dvouvačkový šestiválec Jaguar 2.4 Litre XK o výkonu 96 kW (130 k) prostřednictvím třístupňové samočinné převodovky Borg-Warner 35 a řetězového převodu Morse Hi-Vo krátkým spojovacím hřídelem k rozvodovce. Všechna kola byla zavěšena nezávisle, vpředu na dvojitých příčných a vzadu na vlečených ramenech, s odpružením pryžovými měchy. Při rozvoru náprav 3048 mm a celkových rozměrech 5486 x 2007 x 2324 mm nabízel vůz vnitřní prostor s délkou 2972 mm, šířkou 1880 mm a výškou 1829 mm! Bohužel, toto pokrokové vozidlo se nedostalo do sériové výroby. Ve stejné době se vyráběly požární automobily typu D s motorem Jaguar 4.2 Litre XK o výkonu 110 kW (150 k) a pětistupňovou převodovkou Dennis, které s nádrží na 1818 litrů vody zrychlovaly 0 – 64/80 km/h za pouhých 20/32 sekund. U dalšího typu F44 se tyto hodnoty snížily na 15/27 sekund, ovšem pohonnou jednotkou byl zážehový řadový osmiválec Rolls-Royce B81 o objemu 6522 cm3 a výkonu 173 kW (235 k)/4000 min-1, spojený se samočinnou převodovkou Allison. Tento požární vůz dostal kotoučové brzdy na všechna kola (v roce 1967).

Dennis měl autobusy v nabídce po celou historii značky. V roce 1950 uvedl první Dominator s ležatým motorem O.6 vlastní konstrukce, přeplňovaným turbodmychadlem a se samočinnou převodovkou Hobbs! Následoval lehčí model Lancet (1952), oba s motory pod podlahou, ale také dvoupodlažní Loline, kde pro snížení nákladů šlo o licenci Bristol Lodekka. V době ryzího kapitalismu měl Dennis i při rozsáhlém výrobním programu vyrovnanou finanční bilanci, teprve v sedmdesátých letech došlo k prvním potížím. V roce 1971 se stal součástí Hestair Group, připravil nový Dominator, většinou karosovaný firmou Walter Alexander, a další autobusy Falcon, nový Lancet, Dorchester, Dart, Javelin a Lance. V roce 2000 dodal osmitisící Dart; velké dvoupodlažní typy vyvážel do Hong Kongu, kam od roku 1997 zamířil také nový třínápravový Trident, jehož menší a přepracovaný dvounápravový sourozenec slouží jako standardní double-decker v Londýně od roku 1999. Ve spolupráci s karosárnou Plaxton se zrodil dálkový R-Series (1999). Hestair Group vlastnil také společnosti Yorkshire Vehicles a Eagle Engineering, jež se specializovaly na komunální vozidla, a proto byla tato produkce Dennis převedena do Warwicku. Po reorganizaci v roce 1985 se zrodil Dennis Eagle, který rovněž pohltil zbytky konkurenta Shelvoke & Drewry.

Pod taktovkou Hestairu se stará firma Dennis Bros. Ltd. změnila na Dennis Specialist Vehicles Ltd. a soustředila se v Guildfordu na požární vozidla a autobusy; komunální se vyráběla ve Warwicku. Z Hestair Group se stal Hestair Dennis Ltd., ale po několika letech přišly finanční problémy. Manažeři v roce 1989 podnik vykoupili pod hlavičkou Trinity Holdings Plc. se sídlem v Coventry a vytvořili nový koncern pro výrobu speciálních vozidel, jenž sdružoval Dennis Specialist Vehicles, Dennis Eagle, Carmichael International (letištní požární vozy), Reliance Mercury Vehicles (tahače letadel) a Duple (Metsec) Ltd. (vývozce autobusových dílů pro lokální montáž). V muzeu v Guildfordu se dočtete, že původní automobilka (Roundhouse) tam ještě stojí, ale už má jiné uživatele, zatímco velká továrna Dennis Bros. Ltd. byla kolem roku 1986 zbořena a vystavěna nová u Guildfordu, kde se dodnes vyrábějí podvozky. Posledním nákladním vozem byla Delta, modernizovaná roku 1978 s budkou Ogle Design, ale prodávalo se jen dvacet kousků ročně (1983 produkce skončila).

V říjnu 1998 se stal podnik členem skupiny Mayflower Corporation, divize Dennis Fire a Dennis Bus zamířily do konglomerátu TransBus International (2001), zatímco Dennis Eagle se definitivně oddělil. Ani tím komplikovaná historie neskončila. V květnu 2004 převzala skupina podnikatelů většinovou část TransBus International, v té době už sdružující značky Dennis, Alexander a Plaxton, a později skupinu přejmenovala na Alexander Dennis Limited (ADL). Vytvořila tak prosperujícího výrobce autobusů a autokarů, největšího ve Velké Británii. Plaxton, založený roku 1907 ve Scarboroughu jako známá karosárna, se ještě krátce oddělil, ale pak stejně skončil jako součást ADL. Všechny tři značky autobusů byly zachovány, společná Alexander Dennis a pro dálkové Plaxton; když Walter Alexander už od roku 1922 karosoval autobusy, zprvu jen pro vlastní autodopravu. Pokračuje také produkce Dennis Fire; požární automobily Dennis slouží rovněž v Praze.


Zdroj: Automobil 09/11

Fotogalerie