Cancún – Všude chleba o dvou kůrkách

Drtivá většina lidí musí pracovat, aby se alespoň uživila. Nezřídka mezi ně patří také ti, co točí kolečkem trucků. Není tedy žádným překvapením, že právě nelehce pracující truckery nalezneme v každém koutě světa.

Probudiv se v šestém patře, pohříchu drahého hotelu Hyatt na běloskvoucí pláži mexického zálivu, zaměřil svoji pozornost na výhled na oceán. Však se za to také platí tučný přídavek. Můžeš koukat na změť hotelů, anebo si za balík pesos nechat hýčkat oči tyrkysovou přecházející do světlé modré, to vše zarámované na bližší straně křemičitě bílou barvou vysněné pláže. Byla to právě třetí noc, co přicestoval z Evropy. Po pravdě, německá Lufthansa udělala všechno, aby prožil co možná nejpříjemnějších deset hodin letu z Frankfurtu do Hustonu. Cestování v supermoderním Airbusu A380 je celkem pohodlné, i když jde jen o ekonomickou třídu.

Co na tom, že příjemný pocit z cesty velmi rychle napravili američtí imigrační úředníci svými inteligentními otázkami, a to jen přestupoval na let do Mexika. Napadený ráj Třetí noc v ráji – ráji hotelů, turistických atrakcí, turistických cen, turistických…, alespoň, že ta pláž byla veskrze příznivá. Ale, co to? Dříve skvělá, jedinečná, brilantní, oslepující písková placka byla dnes potažena zeleným filmem řas. Chvíli se snažil zaostřit oči, dokonce se osmělil otevřít dveře na balkón, aby se ujistil, že je to pravda. A pravda to byla – krutá, nevyhnutelná, neodvolatelná. Polovina skvělé pláže se utápěla v zelenavém bahýnku mořských řas. Je to tak, vzpomněl si. Včera kousek od pobřeží řádila tropická bouře, v niž se zvrhl jeden z četných hurikánů, a ta zřejmě poslala hoteliérům a restauratérům svoji vizitku. „Zona hotelera“ vyhlášeného městečka Cancún sice leží na mírně chráněném pobřeží, nicméně proudy tu jsou, a pořádné. Ostatně celý Mexický záliv je právě tím proslulý. Zde se tvoří Golfský proud, který ovlivňuje počasí a podnebí, když ne celé, tak alespoň severní Evropy. Mexický záliv se chová jako vnitřní moře Atlantského oceánu, něco na způsob toho, nám tak dobře známého, Středozemního moře.

To všechno mu letělo hlavou u opulentní snídaně. „Más café, seňor?,“ „Como está usted?,“ šveholil přičinlivý pikolík. Kolem to vřelo americkou angličtinou, zvláště tou texaskou, sem tam doplňovanou mexickou španělštinou místních zbohatlíků. Podobné vzorce chování, které znal z let minulých od maďarského jezera Balaton a turistů z NDR, ho nenaplnily zrovna ranním optimismem. Ani zprávy v anglicky editovaných novinách nesluly zrovna radostí a štěstím. Oba dva prezidentští kandidáti prý v nejdemokratičtější zemi světa, každý jeden prozatím utratili více než miliardu dolarů za kampaň. No, nakonec, vždyť ono to vlastně odpovídá tomu, co se děje v turistickém ráji Mexika. Všechno je za peníze, všechno si můžeš koupit. Řasy, řasy, řasy Téměř poražen logikou věci a přímostí osudu vložil odevzdaně do úst znět zelených kousků nevalného vzhledu – seaweeds. Chutnalo to skvěle, svět znovu zkrásněl. Navíc se na něj usmála spolustolovnice od vedle se zjevným odhodláním navázat rozhovor. No o čem jiném než o mořských řasách – byly všude: na stole, na talíři, v puse a koneckonců – a na to nelze zapomenout – téměř po celé pláži, před drahými hotely, které se tak staly „vězením“ bohatých turistů. „Jsme rukojmí mořských řas,“ nahodil udičku v ústrety zmíněnému úsměvu. „Není to tak strašné, jak to vypadá,“ zněla mnohoslibná odpověď. „Vlastně jsou to zelené řasy, chaluhy a ruduchy, které žijí ve slané vodě.

V posledních létech jsou výrazněji využívány v přírodním a tzv. ekologickém zemědělství,“ pokračovala, a znělo to jak samotná Wikipedia. „Tak to také nic,“ pomyslel si v duchu. „Ještě mě začne za chvíli poučovat, že mořské řasy zelené a ty hnědé jsou využívány v potravinářství, a to jak v původní podobě, tak jako surovina. Z těch hnědých se vyrábí alginát, který má v cukrářství podobnou funkci jako želatina. Mořské řasy obsahují oproti sladkovodním odlišné látky, případně vyšší koncentrace látek, které mají široké uplatnění v rostlinné výrobě. Tyto látky lze využívat jako hnojiva, stimulátory, půdní kondicionéry a podpůrné prostředky. Využívány bývají mimo jiné Ascophyllum nodosum (obsahuje přes 80 minerálních látek), Sargassum (kyselina alginová, cytokininy) a Laminaria (polysacharid laminarin),“ bla, bla, bla – „no to jsem si opravdu mohl přečíst na webu“. Teprve teď si všiml, že ten „úsměv“ má na krku visačku „International Seaweeds Society, Annual Meeting, Cancún, August 2012“ (asi se předtím soustředil na něco jiného, že si všiml až teď). Tak tudy na to, „honem pryč“, jinak si vyslechne přednášku o tom, že řasy obsahují několik fytohormonů, látek blízkých fytohormónům a další sloučeniny se stimulačním účinkem: auxiny (fytohormon stimulující růst), gibereliny (GA3, GA7, regulují růst a podporují fyziologické procesy), cytokininy (zrychlují dělení buněk), ethylen (podílí se na zrání plodů), betain (zvyšuje obsah chlorofylu) a polyamid.

Mohl by se navíc dozvědět, že obsah základních minerálních látek (N, P, K) je v mořských řasách oproti syntetickým průmyslovým hnojivům nižší; hlavní účinek je daný látkami, které fungují jako stimulátory růstu a půdní kondicionéry. Mořské řasy ale obsahují řadu mikroprvků, například jód, vápník, železo, hořčík a desítky dalších. “No to by bylo ke snídani to pravé”. Truckeři v dohledu Rychle na pokoj, vzít si plavky a hurá na pláž. “Na pláž s řasami?” Co jiného. Pohled z okna mu však vlil novou náladu do žil. “Co to, kolem zamořené pláže je pořádně rušno. Postavičky v červených tričkách se žlutými nápisy pracují jak mravenci. Vyváží na kolečkách řasy z vody na písek či je hází vidlemi. Kousek dál pracují dozery. Namáčí své pásy a pojezdy do slané vody a vytlačují radlicemi hromady zelených potvor“. Ale, ale – a ještě dál, tam co je přístup na veřejnou pláž – co to tam je?“ Přimhouřil oči, bylo to docela daleko, a srdce mu poskočilo. „No jistě, jsou to….no ano, ty správné nosaté trucky. Kennworthy, Fordy, Chevrolety, Freightlinery, ale taky jeden Sterling a dokonce i Famsa.“ Kolem se točilo několik lidí, „konduchtéři“, dozor a řidiči. Kolové nakladače vyklápěly svoje lžíce do koreb krásných trucků, řidiči plachtovali náklad, ošetřovali své miláčky a když přišel jejich čas, vyráželi se smrdutým nákladem kvasících mořských řas kamsi na místo jejich uložení. Nezaváhal ani pět minut.

Cestou po pláži se poněkud zapotil, slunce již bylo vysoko. Každým krokem však byl blíž těm, co nedbali horka a přímého slunce svitu a svižně pracovali. „Hola, muchachos, están bien?,“ zahlaholil s nadějí na odpověď v mysli. „Hola, muchachos, estáis bien,?“ zahlaholil s nadějí na odpověď v mysli. „¿Qué pasa? Kam to vozíte, daleko. Je to docela hnus, co?“. Snažil se o dialog. „Hola gringo. ¿Porque te interesa?“ „Soy periodista y me gustan los camiónes. Trabajo para la revista Trucker. Quiero hacer algunas fotografías para un artículo.“ Chlapi lítali kolem krásných trucků, ale měli je jisto jistě především za své pracovní prostředky. Ti co čekali, se kryli před všudypřítomným slunkem, avšak ani je nenapadlo zevlovat, nebo dokonce nedávat pozor na to, co se děje. Okamžitě, jakmile se uvolnilo místo, vyrazili s truckem pod nakladač. Ti co již měli naloženo, poskládali v převodovce svého vozu ten nejpříhodnější převod a vzhůru do dvacet kilometrů vzdáleného zemědělského podniku. Pěkně zčerstva a pořád dokola. Žádné velké prostoje, žádné plážování, žádné hotelové pláže. Dokonce ani žádné „cerveza“ nebo „michelado“. Na oběd jen sendviče a pití z obchodu OXXO, ty jsou totiž nejlevnější (ale vůbec ne nejhorší). Zkrátka práce, a práce když je, tak je veselo, když není, stojí to za ho…, teda za nic moc. Zkrátka všude chleba o dvou kůrkách. Drahé hotely a jejich pláže jsou jen pozlátko. Když se na nich „vyplknou“ řasy, kdo je odveze? No přece nakonec truckeři, kteří si jen těžko v životě půjdou zaslouženě lehnout k hotelovému bazénu a dají si svůj drink!

Převzato z časopisu

Fotogalerie