Aurus – na východní způsob

Rusko se snaží všemi způsoby dokazovat svoji velikost a schopnost vyrábět moderní výrobky. Výkladní skříní jsou automobily. Přesněji ty, které tvoří vládní flotilu. 

I když kremelské garáže hostily reprezentační vozy ZiS, ZiL a GAZ (Čajka), byly podle naturelu toho kterého šéfa nomenklatury vždy v permanenci i automobily zahraničních prestižních značek. Nyní se zdá, že doby Packardu, Rolls-Royce nebo Mercedes-Benz jsou pryč. Posledním, kdo používal domácí automobily (ZiL 4104 a prodloužený pancéřovaný ZiL 41052, vyrobený roku 1989 pro Michaila Gorbačova), byl Boris Jelcin. Pak přišly zodolněné limuzíny Mercedes-Benz S 600 Pullman. Když v roce 2012 představili tradičně pojatou vládní limuzínu ZiL 4112R, nebyl Vladimír Putin nijak nadšen. Její výrobu převedli do moskevského závodu AMO ZiL, do dílen MSC6 (Mechanosboročnyj Cech No. 6), které se normálně starají o údržbu a opravy starších modelů. Do roku od uplatnění závazné objednávky jsou údajně schopny zhotovit nové kusy zastaralé řady 410.

Moskevský automobilový výzkumný a vývojový institut NAMI pracuje někdy od roku 2013 na Projektu Kortěž (francouzsky cortège, přeneseně rusky kortěž = doprovod, družina, kolona, suita). Tehdy se spekulovalo o jménu značky Cortege. Vláda existenci projektu jako podporu místního automobilového průmyslu potvrdila roku 2014. Na vývoji se podílely podniky GAZ, KAMAZ, ZiL a Sollers. Společnost Sollers v uljanovské továrně UAZ završuje výrobu a montáž terénních vozů UAZ, motorů ZMZ a v dalších továrnách bývalé kompakty Oka (1988–2008), licenční Fiaty, Fordy, Isuzu, Mazdy, SsangYongy a Toyoty.

Vývoj stál údajně asi 12 miliard rublů (4 mld. Kč). Výrobou počátečních 70 kusů (první série) pověřili dílny FGUP NAMI. Prezident Putin převzal první limuzínu nové značky Aurus ze šestnáctičlenné várky (Aurum = latinsky zlato + Rusko) 7. května 2018, aby v ní o dva dny později podnikl inaugurační jízdu dlouhou několik set metrů. Druhým krokem mělo být zahájení sériové výroby 200 až 300 kusů ročně v úplně nové továrně společnosti Sollers PSJC ve Speciální ekonomické zóně (SEZ) Alabuga. Počátkem roku 2019 vstoupil do společného podniku Aurus Motors podílem 36 % investiční Tawazun Fund z Abú Dhabí. Fond zde během tří let plánuje investovat 110 milionů eur. Dalších 63,5 % vlastní státní FGUP NAMI a zbytek (0,5 %) vytěsněný Sollers. Za pozornost stojí, že šéfem Aurusu jmenovali Němce Gerharda Franze Hilgerta, bývalého generálního ředitele Daimler-Chrysler Automotive Russia a pak člena představenstva Sollers Group. 

Aurus ponejprv vystavili na moskevském Autosalonu koncem léta 2018. V Ženevě 2019 se odehrála evropská premiéra nepancéřované limuzíny Senat S600 a prodloužené pancéřované Senat L700 (číslo udává přibližný výkon v koních). Také další SUV/MPV Arsenal a terénní SUV Komendant nesou jména jedněch z dvaceti kremelských věží. Pro všechna bude společná modulární platforma EMP, do které lze vestavět klasické i hybridní agregáty. Ženevské šasi mělo podélně uložený přeplňovaný V8 NAMI 4,4 litru (441 kW/600 k, 880 N.m) a na něj navazující devítistupňovou samočinnou převodovku hybridní soustavy Kate s pomocným elektromotorem (napětí 350 V, 46 kW/62 k), vyráběnou v Moskvě a odvozenou z agregátu Mercedes-AMG. Nemá kapalinový měnič momentu, nýbrž elektronicky ovládanou spojku v olejové lázni. Řidič si vybírá mezi provozními režimy Auto, Sport, Comfort a All Road. Pro vývoj pohonné soustavy najali Porsche Engineering, později má přijít i V12 6,6 litru (625 kW/850 k, 1329 N.m). 

Aurusy mají stálý pohon všech nezávisle zavěšených kol. Brzdy jsou kotoučové s ABS/ESP, parkovací brzda elektromechanická. Řízení má kapalinový posilovač, interiér je velmi světlý a prostorný. Obsahuje vše, co bychom v takovém voze čekali, včetně obvyklých asistentů a devíti airbagů, ale postrádali jsme takovou tu jemnou, měkkou a rafinovanou dokonalost a útulnost zavedených značek. Materiály jsou kvalitní, detaily poněkud hrubé a těžké. Náhodou jsme byli u toho, když si přišli vůz inkognito prohlédnout zástupci ostrovní konkurence. Otočili knoflíkem a zaklepali na přístrojovou desku. „Co tomu říkáte?“ „Neptej se nás,“ usmáli se a odešli. Základní cena by měla začínat na 10 milionech rublů (3,5 milionu Kč), což vlastně není mnoho. Po uspokojení vládních potřeb by se mělo dostat i na ostatní. Optimisté hovořili o roční produkci 5000 kusů i o montáži v Abú Dhabí.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Převzato z časopisu

Fotogalerie