Pomníky – Pocta výjimečnému

Sochy, pomníky, memoriály a kdo ví co ještě lidé většinou staví proto, aby uctili významné činy, osoby či si připomínali skutečnosti hrající v dané době podstatné role v životě společnosti.

Do posledně jmenované kategorie jistě spadá i náš drobný případ. Mnohokrát jsem psal o historii výroby nákladních vozidel v Československu, potažmo České republice. Jednoznačný prim v ní pokaždé hrála a hraje značka Tatra. Jestliže se automobilový průmysl Rakousko-Uherska, Československa, České republiky nebo Slovenska může něčím chlubit, rozhodně mezi to patří nákladní vozidla Nesselsdorf a od roku 1919 potom Tatra.

Mezi notoricky známé skutečnosti z historie výroby našich nejúspěšnějších těžkých nákladních vozidel patří fakt, že proslavené T 111, prvnímu nákladnímu vozu se vzduchem přímo chlazeným vznětovým dvanáctiválcem, postavili z vděčnosti zákazníci ze Sovětského svazu v sibiřském Magadanu pomník. Učinili tak veskrze velmi jednoduše a logicky – na betonový podstavec umístili samotný automobil. Většinou se tato skutečnost uvádí jako exkluzivní a jedinečná. Ale není tomu tak. Pomníky se automobilům staví i jinde. Není to dlouho, co mě můj otec upozornil na sto čtyřicet osmičku s nástavbou na domíchávání betonových směsí stojící na piedestalu na okraji jihozápadního slovenského města Šamorín.

Pro celou řadu z nás je město s dvanácti a půl tisíci obyvateli, z nichž se více než polovina hlásí k maďarské národnosti, známé spíše pro jezdecký areál než pro místní betonárku. Přesto až pojedete do Šamorína (maďarsky Somorja, německy Sommerein) na Žitný ostrov nebo, chcete-li, na „Maďary“, můžete z hlavního tahu od Bratislavy (Bratislavská, E575) zahnout zhruba v polovině města doleva, Seneckou cestou (503) a na konci Šamorína na rohu s ulicí Vicenzy obdivovat svébytný pomník vozidlu, které se stalo mnohým z nás doslova kultem.