Vizionář – Dvacetiletý náskok

Jméno Luigi Colani mnohý z nás již alespoň jednou v životě slyšel. Minimálně v souvislosti s tahači s ultramoderními tvary. Luigi Colani je designér, vizionář – jedněmi vzývaný, druhými zatracovaný.

V každém případě však má Luigi Colani neotřelé nápady, o kterých stojí za to mluvit a uvažovat. Narodil se 2. srpna 1928 v Berlíně švýcarskému otci s rodinnými kořeny vedoucími do Kurdistánu a Polska. Na akademii moderního umění v Berlíně (Akademie der Kunste) vystudoval obor sochařství a malba. V roce 1948 měl možnost obohatit své znalostí dalším studiem, tentokráte aerodynamiky na pařížské Sorboně. Rok 1952 Colaniho zastihl v Kalifornii, kde byl ředitelem projekční skupiny Nové materiály společnosti McDonnel-Douglas. Z této pozice si Colani odnesl jistou zkušenost s prací s umělou hmotou vyztuženou skelnými vlákny. Prakticky se svojí vývojovou prací s tímto materiálem stal jedním z pionýrů výroby ladných oblých tvarů ze sklolaminátu. O rok později se vrhl do víru designu automobilů. První velkou šanci dostal od generálního ředitele francouzské automobilky Simca, pana Pigozzi. Na autosalonu v Ženevě v roce 1954 získal mezinárodní cenu Golden Rose (Zlatá růže) za speciální karosérii postavenou na základě vozu Fiat. Během dalších let právě pro italskou automobilku vytvořil celou řadu zajímavých kreací.

Automobilový průmysl

V roce 1957 se sportovní vůz Alfa Romeo s jeho karosérií stal prvním vozem své kategorie, který dokázal objet jedno kolo na notoricky známém velkém okruhu Nurburgring za méně než 10 minut. Ostatně tento skvost můžete i dnes obdivovat v automobilovém muzeu Martini Rosso. Colani nemohl ve svém novátorském úsilí přestat, kromě toho, že designoval automobily, změnil si v r. 1957 také své křestní jméno. Původně se totiž narodil jako Lutz. Uhlazenější italská varianta Luigi však spíše vyhovovala jeho celkovému životnímu přístupu. „Země je kulatá a všechna nebeská tělesa rovněž: pohybují se vesmírem po kruhových či eliptických drahách. Stejný obrázek kulatých či oblých tvarů nás všechny pronásleduje také do mikrokosmu. Dokonce i v rámci erotiky jsme vzrušováni zaoblenými tvary. Proč bych se tedy měl připojit k té mase, která chce všechno vyrábět v hranatých formách? Snažím se propagovat filosofii Gallilea Gallilei: můj svět je také kulatý,“ řekl Luigi Colani. Po krátkém výletu do designu lodí a jachet, z něhož vytěžil Colaniho katamaran vítězství v mezinárodní regatě na Havaji, se vrátil vizionář k automobilovému průmyslu. V roce 1959 Luigi Colani představil první sportovní vůz na světě vybavený karosérií typu „monocoque“ – BMW 700. V šedesátém roce minulého století zkonstruoval a postavil závodní vůz tzv. kit car série, Colani GT. Postupně bylo vyrobeno na 1700 takových sportovních vozů.

Kuchyně, nábytek, elektronika

V šedesátých letech expandoval se svými designérskými myšlenkami do světa nábytku, kuchyňských spotřebičů a také leteckého průmyslu. V roce 1970 založil extrémně úspěšné designové studium v Sassenbergu v Německu. Pokračoval v designu automobilů, promluvil též do světa Formule 1. V roce 1973 rozpoznali jeho vysoký inovační a vizionářský potenciál v Japonsku, z čehož rezultovalo založení Colani Design Center Japan. V té době Colani odpověděl ultramoderním designem silničního tahače na otázky spojené s první ropnou krizí. Tehdy však na jeho vize nikdo z tohoto odvětví automobilového průmyslu nereagoval – nikdo Colaniho nepochopil. Snad proto se tvary silničního tahače objevily v jeho práci ještě několikrát. V roce 1977 dal k lepšímu, kromě jiného, také projekt dálkového letadla pro tisíc pasažérů, jehož tvary vycházely z živočišné říše – inspirace pocházela od planktonu žravého žraloka Megalodon. Colani se zcela ponořil do prosazování myšlenek ultra aerodynamiky u dopravních prostředků. Jeho studie osobních vozů, silničních tahačů, letadel a lodí s přísně aerodynamickými „přírodními“ tvary začaly cestovat v rámci celosvětových výstavních turné. Jeho zájem o snižování spotřeby jej dovedl v roce 1981 ke stavbě aerodynamické studie na standardním podvozku Citroe¨nu 2CV, která byla schopna jezdit za 1,7 l/100 km!

Aerodynamické tahače

V roce 1982 se stal profesorem designu v Tokyu, založil Colani Design Centrum ve švýcarském Bernu, vytvořil Pavilon robotů (nejnavštěvovanější) na výstavě EXPO 85. Colani obdržel celou řadu cen za práce pro společnosti SONY, Canon, Swissair a další. V devadesátých letech a na přelomu tisíciletí se podílel na množství světově ceněných projektů v Japonsku, Číně, Německu, USA. Jeho myšlenky a práce se uplatnily v celé řadě segmentů obecného života. Mimo zásahu do světa dopravních prostředků, spotřební elektroniky, kuchyňského vybavení a architektury, zasáhl například v roce 2003 i do tvarů policejních uniforem v hansovním městě Hamburk. Odtud se nový design rozšířil do celého Německa. V roce 1997 postavil Luigi Colani další vysoce aerodynamický silniční tahač na podvozku DAF s cisternovým návěsem Spitzer. V roce 2002 přišel další pokus, tentokrát na podvozku Mercedes-Benz Actros. To, že žádný výrobce ze segmentu automobilového průmyslu výroby těžkých nákladních vozidel za více než 30 let neakceptoval ani jednu z Colaniho myšlenek, je jednou z největších záhad života tohoto génia tvaru.

Nepochopení, neochota nebo...?

„Příroda měla stovky milionů let na to, aby precizovala své tvary, my máme za sebou pouze stupidních sto let aerodynamiky,“ říká Luigi Colani. „Příroda není lepší – je to jen příroda. Naše zákony jsou stupidní – nejsou ještě na to vše připravené. Zhruba před třiceti lety jsem zkonstruoval aerodynamický silniční tahač, který měl nízkou spotřebu motorové nafty,“ dodává. „Průmysl ve své hlouposti vůbec nepochopil můj vzkaz, za tu dobu nákladní vozy spotřebovaly miliony litrů motorové nafty. Kdyby průmysl akceptoval alespoň něco z mých názorů, životní prostředí by bylo dnes čistější,“ říká designér. „Podívejte se na ta nákladní vozidla – jsou čtveratá a tlačí před sebou enormní masu vzduchu, nejsou aerodynamická!“ „Se svými znalostmi aerodynamiky jsem začal konstruovat aerodynamické trucky a stal jsem se v tomto ohledu světovým šampionem, protože moje silniční tahače jezdí za 50 % spotřeby motorové nafty bez změny hnacího traktu. Důvodem této úspory je jen aerodynamika.“

Přestože Colaniho práce vede neochvějně k lepším výsledkům ve vztahu k ochraně životního prostředí, jeho konstrukce karosérií nákladních vozidel zůstávají pouze v konceptech – více jako inspirace pro další designéry než jako základ pro komerční produkty. Colani věří, že současní inženýři a továrníci jsou stále příliš konzervativní. „Všechny druhy dopravy se musí rozvíjet, ale podstatně jinými a lepšími směry. Dnes máme znalosti, máme technologie a máme konečně též vhodné materiály. To co nemáme, jsou mozky společností a korporací, které by řekly ano dobrým myšlenkám. Příliš mnoho myšlenkově zkornatělých managerů zabírá pozice, kde by vůbec neměli být konzervativci. Měli by odejít a dát možnost mladým. Uvolnit jim práci, nechat je svobodně myslet,“ říká více než osmdesátiletý designér, vizionář a futurista. „Nejsem dnešní – jsem o 20 let napřed, mama mia! Lidé potřebují minimálně dvacet let, aby se dostali myšlením na moji úroveň, na níž jsem dnes!“ – Luigi Colani.

Převzato z časopisu

Fotogalerie